To, že se ženské budou montovat prakticky do všech žánrů tvrdší hudby, to už je věc jasná řadu let. Thrash metal není výjimkou. A proč ne, když to „něžné stvoření“ je schopné si to se svým struhadlem v hrdle schopné rozdat na férovku s mnohým zástupcem silnějšího pohlaví? Ale bylo by zavádějící existenci holandských thrasherů X-tinxion opírat jen o hlasivky Monicy Janssen. Základ X-tinxion je položen v přímočarém staroškolském thrash-metalu, do kterého kapela přimíchá někdy hodně sjízdné melodie, někdy Monica zachroptí stylem, jako by se chtěla ucházet o angažmá v deathové kapele a těch stylových výhonků by se dalo najít i o něco víc.
K debutovému albu se X-tinxion prokousávali dlouhých dvanáct let. „From The Ashes Of Eden“ pak ukazuje, že X-tinxtion se na této cestě nesnažili pouze držet osvědčených thrashových cest. Je jen otázkou, koho osloví tahle vývojová větev. To, že si na své přijdou posluchači, libující si v nekompromisním, přímočarém a energií nadupaném nářezu přijdou na své, je bez diskuzí. Problém může být v tom, že na téhle parketě se X-tinxion strašně snadno zamotají do jedné matrice, která – pokud vám ke spokojenosti nestačí jen uštěkaná palba hlava-nehlava – se ke konci desky už hodně rychle opotřebuje. X-tinxion se z toho kruhu sice poměrně snadno vymotají, ale cestou, která ortodoxnímu thrasherovi nemusí být úplně po chuti. Prostřednictvím melodií a upuštěním tlaku.
Jak takové chytře poskládané puzzle vypadají, lze ochutnat v nejpřístupnější honičce „Uniformity“ (ta má tu výhodu, že v polovině alba ještě není ten rukopis kapely tak snadno prokouknutelný), která k živočišnému riffu a trvale nespoutaně divokému Moničině projevu (přiznám se, že tvrzení, že sólový zpěv na téhle desce je výhradně záležitostí této dámy se mi nechce až tak úplně věřit, ale pokud ano, její variabilita je dechberoucí) přihodí sice průhlednou, ale o to funkčnější melodii i s ohromnou lehkostí podané kytarové sólo, a najednou je tohle žonglování s hrubostí a agresivitou s lidskou tváří až heavíkově chytlavé. To „The Divine“ už má tu pozici o něco náročnější, její základní riff už zní víc než povědomě, přesto se melodičností a rostoucí intenzitou dokáže z nebezpečí stereotypu snadno vymanit. X-tinxion jsou si zjevně vědomi i toho, že by jejich akční poslouchaná mohla jednoho unavit, tak se nebojí střídání temp (dokonce album rozdělí na dvě poloviny lahodně harmonickou instrumentálkou „Eden“) i proměnlivosti nálad. V tom je Monica se svým barevným hrdlem jednoznačně hlavní postavou a je možná překvapující, že když vsadí na čistý hlas, dokáže z něj vymačkat víc živočišnosti, než ze všech zhrublých poloh.
„From The Ashes Of Eden“ je jak jízda na divokém a leckdy i splašeném koni. X-tinxion se s tím zkrátka nemažou, energie z nich stříká na všechny strany a když vás na konci vyplivnou a vy zjistíte, že tahle jízda na střele trvala víc jak padesát minut, budete si po těch předchozích kecech o možném stereotypu možná (kovaní thrasheři určitě) ťukat na čelo.
|
