Celá tři alba vydrželi Angel Dust v konstantní sestavě. Pak si na moment odskočil bubeník Dirk Assmuth, aby se stačil ještě před natáčením nové desky do kapely vrátit. To, že jej následoval kvůli blíže nespecifikovaným hudebním rozporům i kytarista Bernd Aufermann (nejspíš však šlo o lano z Running Wild, ty rozpory zřejmě nebyly až tak zásadního rázu, neboť jeho návrat do - v následujících letech sice podivně, ale přece jen existujícím - Angel Dust netrval příliš dlouho), se nezdálo jako kdovíjak zásadní ztráta, neboť jej obratem rovnocenně nahradil Ritchie Wilkinson, který tvář kapely nijak zásadně nezměnil.
Angel Dust i na svém dosud posledním albu hrají svůj osobitý power metal, se špetkou experimentů i s jakousi podvědomou snahou o zdůraznění obou základních složek své tvorby, thrashové i melodické. Na jedné straně se přiblíží své nejmelodičtější chvilce z konce století, na straně druhé sáhnou i po hodně tvrdé fazóně, zároveň se projasňuje temný opar minulého alba. „Of Human Bondage“ už nemá tak mrazivou atmosféru, jakou mělo album minulé a je jakousi esencí toho, čím Angel Dust prošli v posledních čtyřech letech. Až by se ze zpětného pohledu a vzhledem k dalším událostem chtělo říct, že se kapela snaží zrekapitulovat vše, co se jim na posledních třech albech podařilo.
Na temné nálady alba desky „Enlighten Darkness“ navazuje ve výhružně tahavé „Forever“ s psychedelickými klávesami a přiškrceným zpěvem, thrashová masáž hned na úvod v titulní zaťaté nářezovce (a zase s melodickým sklouznutím a hrubě znějícími studenými klávesami) plně představí hrubější tvář kapely, nekomplikovaná a nejmelodičtější (při zachování nezbytné tvrdosti) věc na desce „Freedom Awaits“ atmosféru výrazně odlehčí, tajemná a neprostupná pomalá antibalada „Disbeliever“ předvede, jak si Angel Dust umí šikovně pohrát s náladami, závěrečná výpůjčka od Adamskiho a Seala „Killer“ deklaruje, jak důvtipně dovedou Angel Dust do metalu implementovat i tak vzdálené styly, jako je acid house.
I když předchozí albové zářezy byly o něco silnější (a těžko říct, jestli je na vině větší kompaktnost nebo silnější autorská forma, v obojím lze nalézt nepatrný pokles formy Angel Dust), „Of Human Bondage“ ani v nejmenším nepokazí osobitost a skvělé jméno Angel Dust. To trošku ztrácí lesk (i když historie zná i případy, kdy nekonečné napínání fanoušků a slibování další desky bylo velmi dobrou reklamou) děním-neděním v následujících šestnácti letech po vydání „Of Human Bondage“. Dát dohromady přehled o tom, kdy od této chvíle kapela oficiálně spala, oficiálně existovala, kdo ji v kterém období tvoři a kolikrát už slíbila novou desku, je úkol pro schopného matematika a statistika. Aktuální zpráva z tábora kapely (která v současné době funguje téměř ve stejném složení, jako v období alb „Border Of Reality“ – „Enlighten The Darkness“) zní, že vydání plánované desky „Ghosts“, která bude přímým pokračovatelem „Enlighten The Darkness“, se přesouvá na příští rok. Tak uvidíme, jestli Angel Dust napíšou další zajímavou kapitolu metalových dějin.
|
