Návrat německé hordy Stormwarrior s charismatickým kytaristou a zpěvákem Larsem Ramckem zpět na scénu po téměř šesti letech fanoušky speed/power metalu dozajista potěší. V pořadí šesté album je pojmenováno nekomplikovaně „Seveřané“, a tedy je jasné, že nadaní Germáni, s nimiž kdysi spolupracoval sám mistr řemesla Kai Hansen, budou opět plout ke skandinávským pobřežím, vzývat severské bohy, bojovat za štítovou hradbou a pět o odvaze vikingů, které tolik obdivují.
K poznávacím znamením Stormwarrior patří vedle charakteristického a neskutečně charismatického hlasu zakladatele a skvělého kytaristy Larse také zvuk, který tato čtyřčlenná formace pojímá oldschoolově a odkazuje jím na staré Helloween, Running Wild nebo Gamma Ray. Další stálicí u Stormwarrior je kýčovitá lyrická rovina o vikinzích (a kýčovité přebaly alb jakbysmet), která je na jednu stranu plytká jako Manowar, na straně druhé zde visí fakt, že od Stormwarrior ani nic jiného nechceme, poněvadž mají plusové body za prvotřídní hráčské schopnosti.
Na Stormwarrior je fascinující zvuk, kterým odkazují na léta před miléniem, přesto si však jejich hudba zachovává na každém albu svěžest a mladickou divokost. Skladby se nespokojí s pár riffy a jedním povinným sólem, naopak překvapují mnohočetnými vyhrávkami a těmi posluchače nepřetržitě baví. Oslnivým příkladem jsou položky „Norsemen (We Are)“, „Odin´s Fire“ nebo „Blade on Blade“. Melodické a hymnické refrény jsou dalším stormáckým kapitálem. Několik takových „Norsemen“ nabízí v čele s tím ve vzletné „Freeborn“ se dvěma vokálními linkami a ve „Sword Dane“, kde si to pánové zase položili – velice příjemně – nízko. V souvislosti s touto skladbou nutno zmínit, že zpěv dánského baskytaristy Yenze Leonhardta tu je více v popředí a že zní šíleně příjemně. Vcelku zamrzí, že jej na novince výrazněji zapřáhli pouze do jediné skladby.
Stormwarrior se opět podařilo vypustit do světa dobře divoké album. Kdyby však tuto kapelu někdo neznal, mé doporučení pro seznámení s ní by padlo spíše na „Heading Northe“ (2008) nebo na ještě starší a syrovější „Northern Rage“ (2004). Na novinkové nahrávce může být totiž trochu problematické od sebe jednotlivé položky rozeznat. Sypou se jedna za druhou, padesát minut je najednou v čudu a vy tápete, která šleha měla ten nakažlivě chytlavý refrén. Nezbývá než si „Seveřany“ pustit znovu. Stále však platí, že pokud starší tvorbu této vikinské hordy hltáte, dočkali jste se dalšího strhujícího kotoučku v krásném rámu v podobě epického úvodu a ještě epičtějšího jedenáctiminutového finále.
|
