Trvalo to jen pár týdnů, co Mercyful Fate vydali své průkopnické dílo "Don`t Break The Oath", které se stalo jedním nejzásadnějších alb evropského metalu osmdesátých let a kapela byla v troskách. Názorové neshody mezi dvěma hlavními lídry, zpěvákem King Diamondem a kytaristou Hankem Shermannem dostoupily vrcholu, když Shermann předložil kapele svůj plán na dobytí amerického trhu. To nevydržel nejen Diamond, ale ani druhý kytarista Michael Denner a basista Timi Hansen, kteří následovali svého šéfa a ukázali Mercyful Fate záda. Na začátku roku 1985 se kapela stala minulostí a Diamond ihned ohlásil vznik nové formace, která nesla jeho umělecký pseudonym.
S sebou si vzal i několik nápadů, které se původně měly stát stěžejními skladbami na novém albu Mercyful Fate a během jara 1985 začal dávat dohromady nový materiál. V něm naplno rozvinul své vypravěčské schopnosti, které už prokázal v Mercyful Fate, ale teď je hodlal povýšit ještě na vyšší úroveň. Kromě Dennera a Hansena mu společnost dělal nový kytarový objev Andy LaRocque, který při svých schopnostech kupodivu neměl žádnou větší dosavadní zkušenost a bubeník Mikkey Dee, velký obdivovat Iana Paice z Deep Purple a Neila Pearta z Rush, který svůj talent zatím utápěl v obskurních spolcích Nadir a Geisha. Tahle parta, která měla (alespoň na bubenickém postu) instrumentálně více nabito než Mercyful Fate, tak šla v horkých letních dnech 1985 do studia, kde během prázdnin vzniklo debutové album "Fatal Portrait" a zároveň i singl "No Present For Christmas", který King Diamond představili světu na Vánoce 1985.
Samotné album "Fatal Portrait" vyšlo v únoru následujícího roku a okamžitě na svou stranu strhlo staré fanoušky Mercyful Fate, kteří se už o osud svých oblíbenců začínali obávat. Zatímco Shermann se představil o rok dříve s projektem Fate, který se orientoval na americky znějící hard rock, čímž staré fanoušky Mercyful Fate okamžitě odradil (nutno podotknout, že ani skladby na něm nebyly bůhvíjak přesvědčivé), King Diamond je dokázal zasytit vrchovatě. Přestože "Fatal Portrait" nepředstavuje vrchol tvorby tohoto Dána, bylo pro jeho tvorbu a etablování se na scéně velice důležité.
Částečně totiž ukázalo, v čem bude Diamondova největší síla. První část alba je uceleným příběhem o podivné dívce Molly, jejíž duch je zakletý v plamenech svíček ("The Candle"). Ty začínají prostřednictvím tajuplného Jonáše ("The Jonah") vyprávět strašidelný příběh o tom, jak Mollyina matka dívku zamkla na půdě a před její smrtí ji namalovala na obraz ("The Portrait"). Duch dívenky, osvobozený z plamenů svíček, pak začíná děsit celý dům, dokud se její matka, která byla prapůvodem celého zla nezblázní. To ale Diamond skočil až na konec alba, kdy ve skladbě "Haunted" dokončil rozuzlení celého příběhu.
Mezi skladby, které zmíněný příběh vypráví, trochu podivně vložil absolutně nesouvisející kompozice "Charon", "Lurking In The Dark" a "Halloween", které sice nejsou o nic horší než do konceptu zapadající skladby, ale narušují dějovou linii celé desky. Právě u nich se jedná o věci, které měl Diamond v hlavě ještě v dobách Mercyful Fate a zde se rozhodl pro jejich využití. Z nich lze po hudební stránce vyzvednout především "Charon", která přesvědčí o tom, že dvojice Diamond - Denner fungovala spolu stále velice dobře, přestože dny jejich spolupráce se pomalu chýlily ke konci, jelikož se stále více dopředu dral ambiciózní Andy LaRocque, což Denner nesl trochu nelibě.
"Fatal Portrait" neobsahuje žádný vyložený hit, přestože především "The Candle" a "Halloween" zařazuje Diamond i do svých současných vystoupení. Ovšem tahle nahrávka má obrovskou zásluhu na tom, že Diamonda po konci Mercyful Fate vrátila zpět do hry a ukázala, co se bude odehrávat v následujících letech. Tahle deska, přestože ve srovnání s dalšími alby klasické Diamondovy éry její lesk trochu bledne, je velice důležitá a bez ní by asi jen těžko došlo k tak významným dílům, které měly přijít v dalších letech.
|
