Doba The Strokes už dávno pominula, o tom žádná… Časy, kdy se díky debutové desce „Is This It“ stali přes noc hvězdou, jsou už dávno pryč, stejně tak jako forma prvních dvou alb, kdy debut doplnila stejně přesvědčivá „Room On Fire“. Že se nebude jednat o nově zářící kometu na rockovém nebi naznačila totiž už třetí deska „First Impressions Of Earth“. Kapela na ní už působila trochu rozpačitě, když nabídla o poznání slabší kolekci. Následná „Angels“ sice znamenala částečný návrat do kondice, ale o té dávné si The Strokes mohli nechat jen zdát. Když v roce 2013 přišli se svou nejhorší deskou „Comedown Machine“ a po ní nastalo ticho, leckdo tuhle pětice z New Yorku odepsal. Členové kapely byli mezi sebou rozhádaní a rozladění tím, že fanoušci jejich poslední alba v podstatě nevzali na milost.
I když rozpad nikdo neohlásil, bylo k němu blízko. EP „Future Present Past“ z roku 2016 si člověk mohl vyložit dvěma způsoby. Buď jako definitivní uzavření kariéry nebo jako nový začátek. Potvrdila se druhá verze. Vv roce 2018 vyšlo prohlášení, že The Strokes si po drobném oddechu dávají další šanci a že situace mezi členy kapely je už o poznání přívětivější. Všechno mohlo působit pozitivním dojmem, ovšem fakt, že The Strokes nenatočili přesvědčivou desku sedmnáct let, hovořil trochu jinou řečí...
Je nad slunce jasnější, že The Strokes už nikdy nebudou tak vzrušující kapelou jako na „Is This It“. Vždycky jim už bude chybět ten moment překvapení a kouzlo daného okamžiku. Ovšem natočit další variaci na debut, to by jim také neprošlo. Na novince udělali možná to nejlepší, co mohli a co je v jejich silách. Spolehli se na vývoj. Na takový, který představili na „Comedown Machine“, kdy otočili své kormidlo k retru osmdesátých let, ale tentokrát s tím, že si přizvali slovutného producenta Ricka Rubina, který z nich vyždímal maximum. „The New Abnormal“ tak oproti minulé desce, na kterou z části navazuje, přináší několik podařenějších skladeb, které mají šanci stát se hity a stálicemi nového koncertního repertoáru.
Garážové kořeny u part jako MC5 nebo The Stooges jsou zde skoro potlačeny na minimum. I když rytmus úvodní skladby „The Adults Are Talking“ na ně ještě upozorní, skladba je spíše oslavou post-punku a nové vlny osmdesátých let. Ty specifické harmonie, ty melodie, ta pěvecká linka Justina Casablancase, který svůj hlas napíná až do tenkého falzetu. Úvodní věc sice jasně nastolí, o čem deska bude, ale přece jen v ní The Strokes nevytáhnou všechna esa z rukávu. To se děje na jiných místech. „Brooklyn Bridge To Chorus“ je skladba, která se pravděpodobně stane největším hitem a je tím nejsilnějším retro odrazem osmdesátých let, ovšem hraným podle moderních pravidel. The Strokes v ní absorbují dokonce disko vlivy té doby, ale dělají to s ladností a nadhledem. Výborně zní i „Eternal Summer“, dělající čest názvu svou plážovou atmosférou, kterou přerušují jen neurvalé Casablancasovy výstupy po vzoru starých newyorských punkerů sedmdesátých let.
Když se pak přenesete přes hojně diskutovanou „Bad Decisions“, jež je sice obrovskou hitovkou, ale tak velkou vykrádačkou „Dancing With Myself“, že kapela musela přiznal Billymu Idolovi část autorství, dostane se vám strhujícího finiše. Závěrečnou hru rozjede „Why Are Sundays So Depressing“, která má podmanivý rytmus a opět snově letní atmosféru. Ta se zvolna přelije do „Not The Same Anymore“, jež je jednou z nejlepších věcí na albu. Nabírá po úvodní sloce na hmotnosti, sílí a jako jedna z mála na desce připomíná v časové ose spíše sedmdesátá léta. Závěrečná „Ode To The Mets“ je malé mistrovské dílo, baladicky se rozjíždějící na tepajících klávesách a zasněné atmosféře, která však začíná neklidně pulsovat pod trochu nervním projevem zpěváka, a když se zdá, že to opět v klidné atmosféře dotáhne až do konce, připojují se kytary, které atmosféru vygradují do konce desky.
Tenhle návrat The Strokes se povedl. „The New Abnormal“ je zpočátku nenápadná, ale brzy se rozsvítí jasnými barvami a hitovým potenciálem. Druhý vrchol se sice až tak úplně nekoná, protože The Strokes jsou dnes moudřejší, nejsou tak hraví jako v začátcích a hudebně jsou také už trochu jinde. Ale mají v sobě stále (nebo spíše znovu?) cosi přitažlivého. Otázka je, jak dlouho jim tento vydařený comeback vydrží...
|
