Zasloužilí matadoři britského AOR jsou zjevně při chuti a jejich druhá éra, nastartovaná comebackem v roce 2010, už přinesla více albových zápisů, než doba jejich největší slávy mezi roky 1985 a 1995, kdy vyšla jejich nejznámnější alba „Tough It Out“ a „Takin` It On The Streets. Navíc i sestava se už dávno ustálila, kromě původní trojice Steve Overland (zpěv), Merv Goldsworthy (baskytara, ex-Diamond Head) a Pete Jupp (bicí) v ní působí od comebackového alba „Metropolis“ kytarista Jim Kirkpatrick a klávesista Jem Davis. A to je u kapely, kde tyto posty dříve nepatřily mezi nejstabilnější, obdivuhodná věc. A jak je pevná sestava kapely, tak je vyvážená i její tvorba. Co se týče stylu i kvality. Proto ani s novinkou „Synchronized“ FM nešlápli úplně vedle a jejich fanoušci budou opět vcelku spokojeni.
Výkladní skříň ostrovního rocku pro dospělé v čele se skutečně vynikajícím pěvcem Overlandem definovala svou hudbu už dávno v osmdesátých letech. Dnes ten plamínek jen přiživují, protože sami vědí, že doba, kdy mohli mít nakročeno k velkému úspěchu, je pryč. To ale neznamená, že je pryč stabilní kvalita. FM sice nikdy nenatočili žádný manifest stylu, ale vždy se jejich desky daly počítat za velmi příjemné. Navíc s minulou „Atomic Generation“ ukázali, že i jejich nová alba mohou být postaveny jen malý krůček za staré klasiky nebo bluesově experimentální skladby z devadesátých let. A i když se v poslední době mluví o tříštění sil, protože Steve Overland působí v několika projektech najednou, je „Synchronized“ opět docela povedené dílo, které sice nebude stát mezi těmi nejlepšími, co kdy FM předložili, ale zároveň nebude tím, které fanoušci po prvním poslechu znechuceně odloží.
Kdo zná tvorbu této kapely v její druhé fázi existence, má jasno, jak bude znít i tohle album. Stejně jako na minulých deskách na něm není vyložený hit, nějaká naprostá bomba, která by posluchače přibila k zemi. „Synchronized“ je vyrovnanou kolekcí dvanácti skladeb, kde není místo na větší přehmaty, ovšem ani vrcholy. Jsou zde místa, kdy se můžete trochu nudit, jako při vláčné „Pray“ nebo trochu rozevláté „Hell Or High Water“ s nefunkčním refrénem, ale povětšinou se vám dostane slušně napsaných a profesionálně vyvedených skladeb. Sice trochu už rutinně provedených, ale pořád ještě dost dobrých. Kapela sice má co dělat, aby místy nesklouzla k cukrkandlovému sladkobolu jako například v kompozici „Angels Cried“, ale většinou tyto tendence drží na uzdě.
Pokud bychom měli jmenovat ty nejlepší položky alba, tak potom jistojistě narazíme na svižnou „Superstar“, která může být považována i za největší hit desky. Podobně jako trochu rozvernější „Best Of Times“ a baladická „Ghosts Of You And I“, která na rozdíl od unylé „Angels Cried“ má vnitřní sílu a náboj. Všechny tyto jmenované skladby, ke kterým lze přidat i titulní „Synchronized“, však pocházejí z první poloviny alba. To se ve svém závěru začne povážlivě kazit, jako kdyby FM už docházely nápady. Je pak těžké ve skladbách z konce alba udržet patřičnou pozornost, a i po několikerém poslechu tyto skladby prostě pouze proletí kolem hlavy bez toho, aby zanechaly větší dojem.
I tak lze „Synchronized“ považovat za to lepší ze současné AOR produkce. O nějaké krizi uvnitř FM se sice mluvit nedá, ale drtivá většina fanoušků dá před tímhle albem přednost jejich klasickým dílům. Ta byla přece jen o něco lepší a více hitová. Tady se vlastně jedná jen o příjemné chvíle, které při hodinové stopáži jsou střídány těmi mírně namáhavějšími.
|
