Setrvávat v zaryté lítosti je zjevně nemužné a tak se finští (téměř) smutnilové Nicumo snaží své melancholické nálady provětrávat tu výraznější agresivitou, tu lehkonohou tanečností (ani k ní zpravidla nepotřebují moc optimismu) svých melodií, jinde velkou rozmanitostí a proměnlivostí v rámci skladeb. Tenhle svůj pozitivně posmutnělý koktejl v podobě alba „Inertia“ letos na jaře namíchali již potřetí, a ti, kteří si na předchozích dvou deskách zamilovali jejich stylovou nespoutanost a intenzivní obnažování pocitů, nebudou mít nad čím příliš dlouho váhat ani v tomto kole.
Může se sice stát, že pokud byste promíchali skladby ze všech tří alb, jen těžko je na základě pouhého poslechu budete třídit zpátky, ale to svědčí o tom, že Nicumo mají celkem jasno v tom, co a jak chtějí dělat a drží se svého kopyta – silné melodie, melancholie jako emotivní základ, pružné hlasivky frontmana Hannuho Karpinnena, s rozpětím od studeně kovového charismatu a až k vypjaté uchroptěné brusce – bez nějakých zásadnějších úhybných manévrů. Výjimku z určité příbuznosti skladeb představují „Same Blood“, jejíž melancholičnost stojí (kromě hladivého vokálu a poklidného kytarového vybrnkávání) především na citlivém a ohromně působivém saxofonu, díky němuž je přechod do dynamičtější pasáže (to je právě jeden z těch často využívaných tahů kapely) o něco kontrastnější, než obvykle, a živější „With Hunt“, s poměrně razantním riffem, velmi funkčním hlasovým přitvrzením a elegantním sklouznutím do velmi příjemně houpavého refrénu. Co je pro zbytek alba naprosto zásadní – možná by bylo obtížné písně přiřadit ke konkrétnímu albu, ale rozhodně tahle obecná podobnost nenudí a deska nabídne celou řadu povedených momentů i silných skladeb.
Platí tedy to, co minule – Nicumo nechtějí být zapasováni do jedné univerzální škatulky. Bytelný základ melancholického rocku, rodícího se pod severským podnebím, je naprosto zjevný, i proto vás “Inertia“ může zavést na cestu vedoucí ke známým jménům této scény (The 69 Eyes, Sinamore, To Die For, Sentenced, …), nicméně ve prospěch Nicumo je třeba započítat především jejich proklamovanou snahu o rozmanitost, která spolehlivě funguje, a která do základu přimíchává příjemnou špetku osobitosti.
|
