Norský kytarista Ronni Le Tekrø je neodmyslitelně spjat s hardrockovou formací TNT, se kterou zažil největší úspěchy v osmdesátých letech. Od té doby ale velice rozšířil svou působnost na hudební scéně a spolupracuje s různými umělci z různých odvětví. Aktuálně mu vychází album „A Death Divine“, které vyprodukoval s americkým psychedelic bluesmanem Ledfootem. Ronni rovněž natáčí i svou sólovou desku, ovšem na budoucnost své kapely odpovídá spíše vyhýbavě. Ronni, který praktikuje přírodní čarodějské učení Wicca, ze kterého má dokonce magisterský titul, žije v norských lesích, kde má vlastní nahrávací studio Nyhagen, odkud se s námi také spojil. Měli jsme velké štěstí, Le Tekrø nepatří k umělcům, kteří by dávali rozhovory na každém kroku...
Hodně lidí o tobě tvrdí, že jsi legenda rockové hudby. Cítíš se ty sám jako legenda?
Jsem poctěn, že mě nazývají legendou. Velice si vážím svých příznivců a jejich lásky k mé hudbě. To oni udělali můj příběh. Bez nich bych nemohl pokračovat. Možná to ale také souvisí s tím, že žiju spíše izolovaný život uprostřed lesů, abych si udržel vlastní hudební integritu a hudbu v sobě v tom smyslu, že můžu pracovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu v našem studiu Nyhagen – www.studiostudio.no.
Tvoje nejnovější album „A Death Divine“ vzniklo ve spolupráci s americkým umělcem Ledfootem, s nímž spolupracuješ už řadu let. Jak k vaší spolupráci došlo, když oba jste v minulosti hráli jiný styl?
Já a Ledfoot (vlastním jménem Tim Scott McConnell, pozn. aut.) jsme začali spolupracovat asi před deseti lety, když jsem se podílel na jeho sólovém albu. Poté jsme spolu dělali na mnoha projektech pro různé umělce. Produkci, aranže… Album „A Death Divine“ je výsledkem březnového nahrávání, kde jsme dokončili skladby, na kterých jsme dělali minulý rok. Ledfoot hraje dvanáctistrunnou akustiku, stamp-pedal a zpívá. Já hraju na elektrickou kytaru a dělám doprovodný hlas. Byla to výzva docílit skvělého zvuku jen tak ve dvojici. Skutečný The Real Shit! (smích).
Co tedy mohou fanoušci od vaší společné desky čekat? Lze ji někam zařadit stylově?
Fanoušci mohou čekat album dobrých skladeb, kde se rock setkává s psychedelickými kytarami. Je to jako výprava do nové krajiny.
Dá se tedy říct, že po slavných osmdesátých letech, kdy si byl s TNT na vrcholu, tě pak začala zajímat bluesovější hudba, jakou hraješ s Ledfootem?
Já jsem se nikdy nezajímal o tradiční blues, ale bavil mě Frank Marino a samozřejmě britské blues a jaho mistři. Ale „A Death Divine“ překračuje všechny žánry, má v sobě určitou temnotu. Našli jsme na něm svůj vlastní výraz.
Je pro tebe v současnosti větší priorita spolupráce s Ledfootem nebo práce s TNT?
Právě teď je pro mě priorita spolupráce s Ledfootem na propagaci alba, k čemuž patří i hraní živých koncertů. Pak také nahrávání mého dalšího sólového alba. TNT ožijí až v druhé polovině roku 2021.
Jak vlastně chcete „A Death Divine“ propagovat, když jsou v současné době pouze omezené možnosti koncertování?
Od poloviny října máme živé koncerty ve velkých koncertních halách. Kromě toho jsme vytvořili čtyři videa, která budeme vydávat po pár týdnech.
Dlouhou dobu jsi vydával sólová alba. Od desky „My Ampf II“ uplynulo už pět let. Teď jsi zmínil další sólovku…
Momentálně na ní pracuju a má vyjít příští rok. Zatím jsem nahrál čtyři skladby a ve výrobě je spousta instrumentálních věci.
A co TNT? S těmi jsi v roce 2018 vydal poslední album „XIII“, kde se představil nový zpěvák Baol Bardot Bulsara. Chystáte s ním v dohledné době další desku?
S TNT teď nemáme žádné plány na další album, i když o tom stále jednáme.
Je podle tebe Baol v současnosti ideální zpěvák pro TNT?
Baol Bardot udělal pro kapelu několik velmi dobrých koncertů. Trvalo to dvě až tři vystoupení, než si jeho vokál sedl a všechno pořádně zapadlo na své místo. Ale ano, teď si myslím, že definuje zvuk TNT.
Pokud dovolíš, zeptal bych se tě na pár otázek z tvé minulosti. Když se vrátíš na začátek tvé hudební kariéry, co tě vůbec k hudbě přivedlo?
Miloval jsem hudbu od narození. Když mi bylo deset let, dala mi babička mou první kytaru Levin Acoustic, model z roku 1958, a já byl ztracen. Už od prvního dne jsem hrál celé hodiny.
Proč první album TNT bylo nazpívané v norštině a po něm jste angažovali amerického zpěváka Tonyho Harnella?
Protože první album nazpíval tehdejší zpěvák Dag Ingebrightsen a nazpíval ho v rodném norském jazyce. V roce 1984 z kapely odešel a místo něho už přišel právě Tony Harnell.
S alby „Tell No Tales“ a „Intuition“ jste se stali hvězdami. Byli jste vlastně spolu s Europe největší skandinávskou kapelou. Někde jsem četl, že Tony Harnell řekl, že Europe byli slavnější, ale vy jste měli lepší skladby. Souhlasíš s tím?
Já bych to takhle nikdy neřekl (smích). Velice si vážím Europe, hudby, co tvoří a jsme dobří přátelé. Jejich úspěch byl rozhodně zasloužený. Myslím si, že jak oni, tak my, vycházíme ze stejné hudební tradice. Proto by bylo ideální turné, kde by hráli Europe i TNT. Mám ty kluky rád...
V roce 1987 jsi údajně nahrával kytary pro album Twisted Sister „Love Is For Suckers“. Je to pravda? Jak k té spolupráci došlo?
Já jsem na „Love Is For Suckers“ nic nenahrál, ale je pravda, že jsem pro to album napsal docela dost riffů. V té době měli TNT a Twisted Sister stejný management. Ostatně, byl to Dee (Snider, frontman Twisted Sister, pozn. aut.), který nás s tím managementem seznámil a já si veškerou tu spolupráci užíval. Bylo to skvělé období a Dee byl hvězdou od prvního dne, co jsem ho poznal.
Proč se TNT po vydání alba „Realized Fantasies“ rozpadli a ty sis založil se zpěvákem Jornem Landem projekt Vagabond?
S TNT jsme koncertovali a nahrávali deset let. Myslím si, že jsme tenkrát všichni potřebovali odpočinek a uměleckou přestávku.
Vagabond skončili v roce 1995. Bylo to proto, že jste znovu dali dohromady TNT?
Vagabond skončili kvůli tomu, že jeho členové šli do projektu Rypdal & Tekrø, který jsem měl s Terje Rypdalem, což je norská jazzová legenda. Spolu jsme udělali tři desky „Rypdal & Tekrø 1“, „Rypdal & Tekrø 2“ a „Rypdal & Tekrø-The Radiosong“ plus
„Doubleconcerto For Two Electric Guitars And Symphony Orchestra“.
TNT se ale vrátili s experimentálními alby „Firefly“ a „Transistor“. Proč jste nepokračovali v „Tell No Tales“ nebo „Intuition“?
Protože TNT nikdy nedokáží vytvořit stejné album. A za to děkuju pánu Bohu...
„Transistor“ je moje nejoblíbenější album od TNT a proto se tě chci zeptat, jestli se ještě někdy vrátíte k tomu experimentálnějšímu nebo alternativnějšímu zvuku?
To ti nikdy nemůžu slíbit, protože hudba běží svými vlastními způsoby a žije svůj vlastní život. Pokud ovšem ale někdy ještě uděláme s TNT další album, bude melodické a ponese se v silné tradici TNT.
Trochu nejasná je situace kolem zpěváka Tonyho Harnella. Proč v posledních letech odcházel a zase se vracel do kapely?
Nebudu a vlastně nai nemůžu mluvit za Tonyho. Jediné, co ti můžu říct je to, mezi všemi minulými členy TNT jsou věci v pořádku.
Jak vzpomínáš na spolupráci s Tonym Millsem, který bohužel loni zemřel? Alba jako „The New Teritorry“ a hlavně „Atlantis“ také nebyla úplně klasická díla TNT…
Roky s Tonym Millsem byly skvělé. On byl skutečný gentleman a dobrý přítel. Odehráli jsme spolu na tři sta koncertů, udělali tři desky a jedno živé dvojalbum. „Atlantis“ je jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec a poslední „A Farewell To Arms“ bylo také hodně elegantní dílo. Tony nám všem moc chybí.
V minulosti jsi hostoval na řadě alb jiných kapel. Zaujala mě tvoje spolupráce s norskými blackmetalisty 1349. Jak k ní došlo, když je to absolutně stylově odlišná kapela?
Naše studio Nyhagen vyprodukovalo docela dost black metalu. Točili se u nás Mayhem, Darkthrone a další. Od svého druhého alba v něm nahrávali právě 1349, sice s různými producenty, ale jejich zpěvák je mým docela dobrým přítelem, takže asi tak… Navíc si myslím, že black metal musí být nahráván v Norsku, aby zněl autenticky.
Teď máš aktuálně hotové album „A Death Divine“. Jaké jsou tvoje plány do další budoucnosti? Máš rozpracované ještě další projekty různých stylových zaměření?
Samozřejmě teď je tu vydání „A Death Divine“ a s tím spojené koncertování, pak moje sólové album a pak chci produkovat, natáčet a spolupracovat s dalšími různými umělci. Je třeba stimulovat a rozvíjet svěží mladé počiny. Dělejme to všichni…
|
