Omega Diatribe u nás příliš známí nejsou, ale ve svém domovském Maďarsku mají velice dobré jméno. Existují od roku 2008 a jejich debutové album „Iapetus“ (2013) bylo dokonce nominováno na nejlepší maďarskou metalovou desku. Omega Diatribe si hlídají vysoký standard zvuku, zatímco předchozí album produkoval Tue Madsen, na novince "Metanoia" kapela vsadila na Jense Bogrena.
Úvodní „You Can´t Save Me“ naservíruje brutální deathcoreový riff hned na začátek. A tohoto žánru se skladba drží i dál, jen přimíchává také trochu starého dobrého hardcoreu. „Grinder Of Self“ na to pomocí brutálních riffů jde podobně. Hudba má ohromný groove a každým tónem zve do mosh pitu. Tentokrát jsou tu však velice zajímavé melodie, které tvoří pěkný kontrast k té divočině. „Parallel“ je ještě melodičtější a nabídne skutečně povedenou temnou atmosféru. Jako by s každou skladbou přišli Omega Diatribe s něčím vyspělejším a propracovanějším.
Album rozdělujd minutová mezihra (nebo lépe řečeno „mezipovídání“) s názvem „Isolation“. Ta chvilka dokáže přivodit vcelku nepříjemné pocity. Ty jsou rozbity riffovou smrští „Global Fire“, která zaútočí drtivou rychlostí. Omega Diatribe chvílemi připomínají modernější verzi Kataklysm. Kapela si tu z posluchačů dělá trhací kalendář, kytary jsou skutečně ostré. Titulní „Metanoia“ pro změnu patří k těm atmosféričtějším skladbám, které nehrají na tvrdost, ale na zážitek a emoce. „Mirror Neuron“ vás zase zbourá syrovým zvukem bicích, které se rozhodnou být thrash metalově rychlé. Tento styl se ve skladbě potkává s nekompromisním hardcorem, v druhé polovině této pumelice mají zase větší prostor harmonie a melodie. Závěr desky pak patří metalcorové „Coronal Mass Ejection“ a také prazvláštně uklidňující akustické instrumentálce „Long“.
„Metanoia“ je moderní metalová deska, kde se potkává groove metal, deathcore a hardcore. V zásadě se nejedná o nic originálního, ale Omega Diatribe umí být natolik osobití, že jejich kouzlu snadno podlehnete. Natočili povedené a v rámci žánru pestré album, které se dobře poslouchá. Nabídne skutečně masivní riffy (produkce se povedla na jedničku), brutalitu, ale také zajímavé melodie a silnou atmosféru.
|
