Ayreon je v kurzu jako nikdy předtím. Rock/metalová opera holandského hudebního nadšence a všeuměla Arjena Lucassena se rozrostla do obřích rozměrů. Desky projektu dobývají první místa nizozemské prodejní hitparády (to platí i pro novinku) a nestojí si zle ani v dalších zemích. Ayreon se stal také určitým symbolem prestiže, zejména co se týče pěveckých jmen, nenaleznete nabitější sestavu, než měl a má právě Ayreon.
Tři roky po velice povedeném a v rámci diskografie nářezovém albu "The Source" přichází hudební kouzelník Arjen s další deskou. Ta se jmenuje „Transitus“ a jak je zvykem, jedná se o dvojalbum. To obsahuje osmdesát minut hudby (a vyprávění), což není nikterak přehnaná stopáž – alespoň na Ayreon. Výčet hostů je opět vyčerpávající. Jsou tu staří známí Tommy Karevik, Amanda Somerville, Marcela Bovio, Simone Simons nebo Michael Mills. Nováčky jsou Cammie Gilbert (hlavní role), Paul Manzi, Dee Snider či Johanne James. A to jsou jen pěvečtí hosté. Mezi hudebníky naleznete například i Joea Satrianiho nebo Martyho Friedmana.
„Transitus“ je sci-fi příběh z 19. století a vznikl k němu i komiks, který je k mání jako příloha při zakoupení speciální limitované edice alba. Zamrzí, že na standardní verzi desky není pořádný booklet a po textech se musíte pídit po internetu. Splněným snem pro Arjena Lucassena je bezesporu role vypravěče. Té se zhostil ritský herec Tom Baker, legendární čtvrtý Doctor Who. Tom Baker je jako vypravěč skvělý, ale jako posluchač byste si desku dokázali představit i bez něho, někdy je totiž tato narace rušivým elementem od poslechu hudby.
„The Theory Of Everything“ bylo velice pestré a obsahovalo poměrně dost folkových elementů. „The Source“ zase působilo velkolepě a bylo více metalové. „Transitus“ působí…skromně. Nahrávka začíná desetiminutovou „Fatum Horrificum“. Skladba se velice dlouho rozjíždí, nicméně perfektně posluchače vtáhne a navodí atmosféru. Poté překvapí povedenými sbory a symfoničností. Celkově ale převažuje pocit, že těch deset minut je jakési předlouhé intro, protože song se vlastně nerozjede. Přesto obsahuje spoustu momentů, na kterých si progový fanoušek smlsne. Těch je na albu dost a dost, jen je na překážku nesoulad mezi rokem hudby a vypravěčem, což je patrné hned po „Fatum Horrificum“.
„Transitus“ se drží klasického Ayreon zvuku a také pro Lucassena charakteristického stylu melodií. Sem tam se objeví nějaká inovace, jako například swing v „Listen To My Story“ nebo zajímavě složená „Talk Of The Town“. Zde se takřka dokonale (hudebně i pocitově) povedlo navodit atmosféru 19. století. I díky perfektní vokální spolupráci několika zpěváků s jedná o jeden z vrcholů nahrávky. Hitovkou je bezesporu i „Get Out! Now!“ s Dee Sniderem jako hlavním zpěvákem, jeho hlas sem sedne jak prdel na hrnec. Geniálně se také povedly dívčí sborové vokály, které s Deem ukázkově spolupracují. Hlavní hvězdou alba je ale Cammie Gilbert. Lucassen naplno využil jinakost jejího hlasu (Cammie zní jak soulová zpěvačka a její hlas společně s rockem nebo metalem zní neotřele). Ona je jeden z hlavních odlišujících prvků oproti jiným deskám. Její zpěv dodává desce často romantický či melancholický nádech a duet s Tommy Karevikem v „Hopelessly Slipping Away“ je jednoduše nádherný. V závěru nahrávky se snaží Ayreon příběh více vyprávět (větší prostor má vypravěč), což spíš ale dělá dojem jistého rozkouskování.
„Transitus“ je v každém směru typickou nahrávkou Ayreon. Dvojalbum dává Arjenovi vždy možnost se hudebně vyřádit a tak i nyní tu naleznete všechny odstíny jeho muziky. Folk, symfonickou hudbu, art rock, progresivní rock, metal. Oproti minulým deskám působí „Transitus“ o něco skromněji. Není tak velkolepé, a zatímco „The Source“ bylo na poměry projektu metalově tvrdé, novinka zní mnohdy spíše romanticky (pár tvrdých skladeb však má). Co trochu zamrzí, je fakt, že deska nemá tolik zapamatovatelných pasáží a skladeb jako její předchůdci. Samozřejmě jako každé komplexní dílo vyžaduje více pozornosti a poslechů, než třeba klasický rock či metal, ale pocit nadšení není takový jako v minulosti. Je to zkrátka další povedené album Ayreon, nicméně na čelní příčky diskografie nedosahuje.
|
