Že se na pódia občas vracejí dávné legendy je fajn. Najde se řada fanoušků, kteří neměli možnost vidět některé kapely v jejich nejslavnější sestavě a proto takové návraty mají smysl. Ten mají i pro ty, kteří si jen chtějí oživit vzpomínky a ještě jednou zažít slastné okamžiky, ve kterých jsou své oblíbené kapele na dosah ruky. Možná více než v jakémkoliv jiném případě zde však platí přísloví o opakovaném vstupování do jedné řeky. Leckdy se koncerty již nevyznačují dřívější energií a z kdysi průbojných a slavných kapel, jež za sebou mají štace na největších stadionech světa, se stane parta důchodců, sentimentálně vzpomínajících na to, jak jim to kdysi spolu hrálo. Je nespočet případů, kdy fanoušek odchází z koncertu s pocitem, že to co bylo, se vrátit nedá. Za všechny se podívejme na jeden v těchto dnech asi nejkřiklavější.

Předlouho se mluvilo o návratu kdysi stylotvorné a vlivné art/progrockové kapely Genesis. Předtím, než vypukl covid, už mělo comebackové turné po Velké Británii reálné kontury, ovšem z dobře známých důvodů došlo k jeho odložení. Čekalo se však až příliš dlouho… Comeback, kde se sejde nejslavnější trojice, tedy Phil Collins, Mike Rutherford a Tony Banks, měl přijít před deseti lety, tehdy by fanoušek pravděpodobně za svou vstupenku dostal to, co očekával. Ale dnes…? Nadšení zkalilo už Collinsovo prohlášení, že při koncertech nebude bubnovat a za bicí soupravu dosadí svého syna Nica. Ten je sice dobrý bubeník, ale když tatík Phil dodal, že on sám neudrží paličky v rukách, dalo se tušit, že něco v pořádku není. Následné koncerty odhalily skutečnost ještě mnohem horší. Staříci Rutherford a Banks se svých partů chopili obstojně, mladý Collins srší energií, ovšem pohled na Phila je přesmutný. Zhroucený na židličce deklamuje své texty a jeho projev i vizáž mají daleko do někdejšího lamače hitparád. Nabízí se otázka, proč vlastně takové koncerty a comebackové turné pořádat, když na něm samotný muzikant vyloženě trpí a jeho fanoušci tak přijdou zbytečně o dávné iluze.

Pepsi Stone, 2.10. 2021