Slyšeli jste někdy o Kaprekarově konstantě ? Tu objevil indický matematik stejného jména v roce 1954 - jedná se o magické číslo 6174 s pevným bodem posloupnosti. Ověřit si to můžete jednoduše. Libovolné čtyřmístné číslo seřaďte od největší do nejmenší číslice a odečtěte jej od stejného čísla seřazeného od nejmenší do největší číslice. Tento algoritmus vždy nejpozději v sedmém řádku vygeneruje číselnou hodnotu 6174.
Setkali jste se někdy s britskou kapelou Kaprekar`s Constant? Tento soubor založili v roce 2015 multiinstrumentalisté Al Nicholson a Nick Jefferson, ke spolupráci přemluvili legendárního saxofonistu Davida Jacksona z legendárních Van der Graaf Generator i s dcerou, majitelkou sametového hlasu Dorie. Sestava byla doplněna zpěvákem Billem Jeffersonem, klávesákem Mike Westergaardem a bývalým bubeníkem Level 42 Philem Goudem. Debutní album „Fate Outsmarts Desire“ z roku 2017 vyvolalo na prog rockové scéně velký poprask a nadšení. Rafinovaně zabalený neo prog rock, v němž se střídaly folkové pasáže, doplněné symfonickými prvky s rockově vypjatějšími. Skladby nabízely při poslechu až holografický filmový vjem doslovně barvitým členěním nálad při ztvárňování silných příběhů v textech, které byly občas
doplněny mluveným slovem v pozadí. O dva roky později vydaná deska „Depth of Field“ dobyté pozice vcelku udržela, částečně ubylo důležité rockové koření, takže jako celek působila kapánek ospalým dojmem. Cit pro silné příběhy však nevymizel. Proto fandové netrpělivě očekávali třetí počin kapely.
Kaprekar`s Constant nejsou žádní troškaři a jdou proti současnému proudu, v němž se autoři konzumenta jakékoliv druhu kultury nesnaží moc zatěžovat hloubáním a studováním obsahu díla. Většinou je mu vše předloženo na zlatém podnose k okamžité konzumaci, která by neměla trvat zas moc dlouho, aby se smysly neznavily. V případě alba „The Murder Wall“ je vše jinak. Ačkoliv i předchozí alba kapely nebyla zrovna krátká, tak nyní display CD přehrávače ukazuje rekordních pětasedmdesát minut. Jasně, sedmnáct skladeb nějaký prostor potřebuje...
Kapela představuje rozsáhlý koncepční příběh několika výstupů na severní stěnu Eigeru, která je kvůli mnoha tragédiím mezi horolezci známá jako Vražedná stěna. První dvě skladby popisují výstup lehčí západní stěnou v roce 1858, dalších šest mediálně poměrně známých výstupů již vypráví o zdolávání záludné severní stěny. Nejznámější pokus ohraničují skladby najdeme v skladbách "Failure Takes Care of Its Own" a "Hope in Hell". Němci Kurz a Hinsterstoiss s Rakušany Angerererem a Rainerem během něj roku 1936 zaplatili cenu nejvyšší…Podle tohoto tragického příběhu byl natočen i stejnojmenný film. Je zřejmé, že pro plný zážitek z muziky, tak jako tomu je u některých děl vážné muziky, je třeba poslouchat s textovou přílohou. Nálady z nich se přenáší do hudby a jelikož kapela nyní nevyužila možnosti mluveného doprovodu jako na předchozích deskách, vyprávěcí funkci nahrazují některé kratší skladby.
Hudebně kapela nikterak nevybočuje z neo prog rockového směru, nastoleného v minulosti. Naprosto sehrané je pěvecké duo - Dorie a Bill, hudebně občas ve folk rockových pasážích připomenou Jethro Tull, v rockovějších kolegy Big Big Train. Lze však okamžitě rozpoznat nezaměnitelný a originální rukopis autorského tria Nicholson / Jefferson / Westergaard. To produkuje geniální melodické linky, které je hravě dokáží odlišit od konkurence, což je obrovskou devizou. Dalším neotřelým prvkem je Jacksonův saxofon a flétna, které ve velké míře zdobí každý song. Na první album kvalitou plně navazuje prvních pět písní, singlová hitovka „Victorious“, sedmiminutová „Third Man Down“ „Endeavour“ a singl „A Silent Drum“. Zajímavý symfonický nádech má píseň s hostující zpěvačkou Judie Tzuke v „Years to Perfect“. Ostatním skladbám v podstatě nelze nic vytknout, chybí jim však výraznější melodický nápad a pokud by se většinou soft rockové jednohubky „Mountaineers“,“ The Rain Shadow“ nebo „A World Beyond Man“ s příměsí popu na album nedostaly, nic by se nestalo.
Kaprekar`s Constant přišli s koncepční deskou v tradicích sedmdesátých let a po několika letech na scéně si vybudovali pozici jedné z nejosobitějších evropských kapel. Pro fanoušky melodického neo prog rocku vybavených texty jistě pochoutka, běžného posluchače může udolat délka alba a uspat některé méně výrazné songy. I přes tyto drobné výhrady můžeme album zařadit mezi nejpoutavější díla letošního roku.
|
