Kapel, které se v současné době obrací k někdejší glam metalové vlně z Los Angeles, je spousta. Ghosts Of Sunset jsou ale jednou z nejlepších, která atmosféru tehdejšího hnutí z proslulých klubů (což ve skutečnosti byly zaflusané pajzly, jež měly štěstí, že se v nich psala historie) dokáže v roce 2023 věrně přenést do formy studiového alba. Ačkoliv kořeny vychází z countryové kapely Dutch Henry a vedou i k hvězdným alternativcům The Verve Pipe, je hudba Ghost Of Sunset prosycena espritem hudební scény osmdesátých let. Frontman John Merchant patří k jejím velkým obdivovatelům a znalcům. Když totiž mluví o své lásce ke kapelám jako Faster Pussycat, musíte mu jeho vášeň prostě věřit.
Mohl bys představit Ghosts Of Sunset? Jedná se o regulérní kapelu nebo jen projekt tebe a Todda Longa?
Ghosts Of Sunset je hudební projekt, který tvořím já a můj přítel a dlouholetý kolega Todd Long, s nímž hraju už třicet let. Spolu jsme se vydali na cestu různými hudebními žánry, které sahají až do osmdesátých let. Bereme to jako běžnou kapelu, pokud jde o to, jak přistupujeme ke skládání a propagaci, ale je pravda, že všechno leží na mých a Toddových bedrech. Nás doplňují hosté na klavír, dechové a smyčcové nástroje nebo se objeví někdo, kdo občas přijde s kytarovým sólem.
Jaký je důvod, že jste se vrátili do druhé poloviny osmdesátých let a začali oslavovat losangeleský glam metal?
Zpočátku to bylo proto, že jsme udělali koncepční EP "Headed West", které bylo o fiktivní hairmetalové kapele z osmdesátých let. Tehdy jsme vytvořili příběh, který vedl k našemu hudebnímu rozhodnutí. Tato hudba měla na nás obrovský vliv, jak na mě, tak na Todda, takže jsme se rozhodli vzdát jí tímto způsobem hold.
Čím konkrétně ti imponuje hudba, která se hrála na Sunset Strip?
Vím, že se zdá a i se to říká, že v této hudbě vyhrává styl nad pravou uměleckou formou, ale když kapely z té doby stále píší nové věci, nahrávají, koncertují, stále hledají nové fanoušky, musí jít o víc než jen o vlasy a oblečení. Co na mě udělalo největší dojem, je obrovské množství skvělých skladeb, které se staly součástí mnoha životů. Je to něco zvláštního, něco, co nemá nic moc společného s tehdejšími videoklipy.
Mohl bys říct, jaké kapely jsou pro Ghosts Of Sunset největšími vzory?
Řekl bych, že to může být každá kapela, která vytvoří skvělou skladbu, napíše text s příběhem a udělá skvělou hudební kompozici. To může být široké spektrum, jak pro mě, tak pro Todda. Třeba Elvis, Chuck Berry, Bon Jovi, Faster Pussycat, Neil Young, Bob Dylan, Jason Isbell, ale i Taylor Swift. Vždycky jde v první řadě o dobrou skladbu.
První album „No Saints In The City“ jste vydali vloni. Jaký zaznamenalo úspěch a jak jsi s ním spokojen?
Je to stejné jako u dalších kreativních činností, když se ohlédneš zpět, vidíš věci, které by bylo třeba změnit, ale ve skutečnosti je to snímek kouzla daného okamžiku. A takový okamžik je dokonalý sám o sobě. Jsme moc rádi za to, že jsme našli své publikum a pokračujeme v budování vztahů s ním. Celý život jsme si brali radost z hudby a teď ji zase dáváme jiným lidem.
V čem jste se za dobu od vydání debutu nejvíce posunuli? V čem je druhá deska „Breathe“ jiná než „No Saints In The City“?
Stále se snažíme otvírat dveře našim vlivům. To znamená, že „Breathe“ za konečnou podobu vděčí na jedné straně Hanoi Rocks a New York Dolls a na straně druhé Bruci Springsteenovi a Jessemu Malinovi. Doufám, že to uslyší i posluchači a dostane se i k těmto umělcům, kteří náš život udělali bohatší a radostnější.
Jak moc do tvorby Ghosts Of Sunset zasahuje countryový feeling tvé původní kapely Dutch Henry?
Řekl bych, že Dutch Henry byla kapela spisovatelů. Zaměřili jsme se na různé háčky a hudební party. A to si s Toddem neseme i do naší další hudební práce.
Glam metal či AOR měly vždy řadu hitů. Jaká skladba z „Breathe“ je podle tebe největší hit?
Já si nemyslím, že jsem ten pravý, který by měl označit konkrétní hit. Skladby mám rád všechny. Když se podívám do minulosti, tak moje nejoblíbenější skladby jsou ty, které se hity nikdy nestaly. Znamenají pro mě víc než singl číslo 1 na vrcholu hitparád.
Mě osobně velmi zaujala „Move Along“, která zní jako z repertoáru Faster Pussycat. Zpíváš ji skutečně ty nebo v ní hostuje Taime Downe?
(smích) Ne, všechno jsem to já. Touto skladbou bych klidně mohl dát posluchačům vědět, jak velký vliv na nás Faster Pussycat měli. Ta kapela je pořád skvělá a její poslední turné je nejsilnější za dlouhou řadu let. Doufám, že Taime „Move Along“ uslyší, stejně jako když Roger McQuinn z The Byrds slyšel „American Girl“ od Toma Pettyho. Taime a Faster Pussycat mi v životě přinesli hodně radosti a doufám, že budu moci Taimemu v dohledné době poděkovat za všechno osobně. Ostatně pro Faster Pussycat jsme před pár lety otevírali koncerty.
V „Two Tickets To Tokyo“ cítím vliv starého punku ve stylu tvorby Johnnyho Thunderse. Jak moc ovlivnil starý punk tvou tvorbu? Máš v sobě kus typicky punkového bezprostředního skladatelství?
Punk pro mě znamená všechno od Sex Pistols, Ramones, přes Hanoi Rocks a New York Dolls až po současný pop punk. V osmdesátých letech jsem vyrůstal na glamu, ale punk mi ukázal, že nemusíš být virtuóz, abys prosadil svůj názor. Šlo všechno rovnou k věci, k tomu, že jsi řekl, co jsi říct musel. Miluju punkovou bezprostřednost.
Hostovali na albu i jiní muzikanti nebo jsi všechno natočil ty a Todd?
Patrick Kennison z kapely Lity Ford pro nás dělá hodně doprovodných vokálů. Máme kamaráda Briana Rotha, což je oceňovaný producent, aranžér a spisovatel, a ten pro nás připravuje aranžmá kláves a dechových nástrojů. Ricky Dover z kapely The Restless Hearts Tuka Smithe natočil tři kytarová sóla, včetně toho v „Move Along“.
Představíte Ghosts Of Sunset naživo?
Vyrostli jsme v koncertním prostředí. V hraní naživo jsme skutečně dobří, lepší než leckterý moderní umělec. Roky jsme hráli tři až čtyři noci v týdnu. Živé hraní je rozhodně naše silná stránka, ale překážkou jsou jako vždycky čas a peníze.
Kdo by v takovém případě vystupoval po tvém a Toddově boku?
Dostali jsme nabídku od několika lidí a sami máme vymyšlenou sestavu snů. Chtěli bysme řadu muzikantů a to proto, že se ve skladbách děje tolik specifických věci. Posluchač je ne vždy hned slyší, ale jsou důležité pro poskytování emocionálních reakcí, které od skladeb očekáváme.
Je proto tebe Ghosts Of Sunset prioritou nebo máš i jiné projekty?
Ghosts Of Sunset je moje kapela. Todd a já toho děláme hudebně skutečně hodně, ale Ghosts Of Sunset je pro nás vášeň.
A tvoje členství v Dutch Henry je definitivně minulostí?
Jsme stále v kontaktu a jak se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale většina členů je zapojena do úplně jiných hudebních projektů. Dostali jsme ale spoustu nabídek. Nejsme ve stavu, že bychom se nemohli za nějaký čas sejít a zase spolu něco udělat.
Ghosts Of Sunset se obrací k losangeleské scéně osmdesátých let. Jako to v L.A. vypadá s rockovou hudbou teď? Existuje vůbec na Sunset Strip nějaká scéna?
Pořád je to tu. Možná to geograficky není na Sunsetu, jaký jsi mohl znát z dřívějška, ale jeho duch je stále přítomný. Stále ovlivňuje mladé muže i ženy, aby vzali nástroje do rukou, rozezněli hlasivky a napsali své pocity na papír, uspořádali je do veršů a slok. Nejdůležitější hudební hnutí se odehrává ve sklepích, které jsou plné teenagerů, kteří se teprve učí na nástroje a hrají své první skladby. Už se těším, až s tím vylezou ven…
|
