David Readman, Dennis Ward, Oliver Hartmann. Víte, co má společná tato trojice? Pokud dumáte, kde se protnula cesta Pink Cream 69 s Avantasií, At Vance, či sólovou dráhou Olivera Hartmanna, možná na nějaké společné pódium narazíte, ale podstatnější spojnicí je zpěvačka Sinah Meier a sdružení Freakstorm, jehož dalším stálým členem je už pouze bubeník Olli Fuchs. Příběh o tom, kterak tributní projekt Freakstorm nahrál cover od Halestorm a snaha předat Lzzy nahrávku osobně vedla k tomu, že Freakstorm začali pracovat na vlastní tvorbě, možná vypadá úsměvně, ale fakt je, že nejen že se podařilo nahrávku Halestorm předat, ale prvotní vlastní kraťas „We Got The Fire“ zaujal Dennise Warda natolik, že s Freakstorm začal spolupracovat. Kooperace pokračuje do dnešních dní, Dennis Ward na aktuálním počinu „Angel In The Dark“ hraje na basu, Oliver Hartmann na kytaru a David Readman přispěl do životopisu Freakstorm duetem v předloňské předělávce dosud nejúspěšnějšího singlu „Can`t Keep Me Down“.
Svým způsobem je „Angel In The Dark“ trochu kontroverzní nahrávka. To, že se tváří jako řadové album a přitom jej tvoří šest skladeb, dvě coververze a dvě odlišné verze skladeb ze základní šestice, by snad až tak nevadilo, i když právě téměř kompletní nadstavbová část v sobě skrývá největší past. Vlastní skladby o Freakstorm (potažmo o Sinah) prozradí, že zpěvný lehkonohý hard rock ústřednímu duu koluje v krvi (u podpůrného ansámblu není pochyb o to, že tento žánr je mantrou a zákonem), Sinah se umí tvářit jako pravověrná rockerka i jako křehká dívenka, jež s trochou naivity strká hlavu do většího hudebního světa. První kategorii nejlépe reprezentuje ostřejší „Black Soul“, v níž si lze vzpomenou na přesvědčivost Allanah Myles, druhou romantická balada „Angel In The Dark“ s andělským vokálem. Ale až promíchání těchto ingrediencí naplno odhaluje to, co ve Freakstorm patrně našel Dennis Ward – akční, dravou, skočnou muziku, v níž ostřejší hudební výraz příjemně navolňuje svěží hlas Sinah – není náhoda, že riffovka „Fight To The End“ a až taneční „Stop The Fire“ s velice chytlavým refrénem jsou tím prvním, co má chytit posluchačovu pozornost. Daří se a věřím tomu, že takto pojatý hard rock s intenzivním dívčím óderem bude spolehlivě fungovat.
A pak je tu stigma, kterého se bývalý cover band asi nechce úplně zbavit. Freakstorm zjevně narostla ramena, takže jim nedělá problém pustit se do „Big City“ od Scorpions a do „Paparazzi“ od Lady Gaga. V obou případech si řeknete, že Sinah odvaha a sebevědomí nechybí (chlapy v téhle části nemá cenu řešit, ti to dávají levou zadní), ale že jejímu příjemně laděnému tenčímu hlásku najednou chybí solidní porce osobitosti a rafinovanosti, aby dokázala vyrazit aspoň zlomek původního kouzla originálu. Podobně předělávka „Stop The Fire“, do které parádně neurvalým způsobem naskočil křikloun SchwarzLicht, je o tom, že živočišnost některých sfér rockového světa je pro Sinah zatím nedosažitelná a že by jí v jejím pozitivně laděném světě bylo lépe.
Když se Freakstorm budou držet Dennise Warda a vlastní přirozenosti dají na úkor vypůjčeného pozlátka větší prostor, na rockové scéně se neztratí.
|
