Přiznám se, že mi strategie švédských Evilon, potažmo jejich předáka kytaristy Kennetha Evstranda, trošku uniká. Na svých stránkách se Evilon bijí v hruď, že loňský rok pro ně byl velmi vzrušující, neboť se zúčastnili soutěže Wacken Metal Battle Sweden, sledovanost jejich videí je úžasná, vydali svoje nejlepší album a s novou sestavou jsou připraveni na nová dobrodružství. Po prozkoumání detailů a přeložení do reality to znamená, že kapela se v loňském roce rozpadla a kromě basisty Sønsthagena, kterého naverboval vloni, musel Kenneth dávat dohromady zcela novou sestavu. Ale ani Sønsthagen do drážek nového (v pořadí druhého, takže nálepku nejlepší nahrávky kapely nebylo zas tak složité získat) alba nezapsal jediný tón, neboť album „A Warrior´s Way“ vzniklo někdy před třemi lety ještě ve staré sestavě a trpělivě čekalo na svoji příležitost až na přelom loňského léta a podzimu.
Nebyla to tak dlouhá doba na to, aby „A Warrior´s Way“ nějak zásadně vyčichlo a svým obsahem určitě udělá radost příznivcům chladného severu a pohanštiny. Ve prospěch kapely hraje i určitá rozpolcenost – narazíte-li na zařazení Evilon coby folkově-deathové party, je třeba zdůraznit, že přírodním folkáčům asi nepůjde pod kůži agresivní chraplák, ortodoxní deathaři se asi nebudou cítit kdovíjak ohromeně díky melodicky skočné a poměrně optimistické muzice, ti, kteří se nebrání prolínání stylů, budou spokojeni, neboť taktika Evilon je (vyjma úvodního vstupu do „Yggdrasil“, načichlého symfonickou vážností) prakticky na celém albu jasná – chytlavá melodie, lehký lidovkový podkres, slušná porce vokální agrese, severská atmosféra, vzdušné sbory, proměnlivost nálad. Pokud vám vydařená „Yggdrasil“ neuvízne v paměti na první dobrou, asi těžko budete o desce tvrdit, že je snadno zapamatovatelná, i když i melodie z následné „Jotunheim“ v sobě má nezpochybnitelné drápky, které se snadno ve skladišti paměti přichytí, problémem může být fakt, že s přibývajícím časem album jako celek trochu ztrácí tah, ale přeházejte skladby mezi sebou navzájem a závěrečná „Valkyria“ už najednou nemusí znít tak obyčejně.
Do čela šiku pohanských bojovníků Evilon chybí ještě dlouhá cesta, ale kdo ví, třeba nová sestava dokáže posunout kapelu z pozice toho, kdo stvořil ve svém žánru natolik působivé dílo, abyste těsně poté, co při poslechu shodíte vikinskou zbroj, měli chuť a nutkání sáhnout po korbelu. Fanoušci Amon Amarth či Ensiferum nechť zbystří, evilonský bojovník na své cestě míří na stejné bitevní pláně, i když zatím není až tak průbojný a divoký.
|
