Když jsem před čtyřmi lety bez váhání hodil německé Vlad In Tears do jedné škatulky s HIM, mělo to své opodstatnění, i když Vlad In Tears šli na stejnou věc od trochu jiného lesa. U předloňského alba „Porpora“ se zdálo, že žánrová podobnost s finskými smutnily se německému uslzenému Vládíkovi začíná trochu zajídat a že má chuť pustit do svojí muziky trochu nových barev. Z novinky „Relapse“ je zjevné, že předloňské náznaky nebyly jen dočasný pokusem, aktuální deska sice zachovává temnější atmosféru, ale na některé ze skladeb byste před čtyřmi lety v portfoliu Vlad In Tears narazili jen stěží.
Využijete-li ne neobvyklou nabídku Vlad In Tears nahlédnout pod pokličku skladbám v akustickém hávu (která je v aktuálním kole velice přitažlivá právě proto, že spojení s vlastní minulostí navazuje intenzivněji, než elektrizující elektrická verze), zjistíte, že rozdíl není v autorském rukopisu, ale ve zvukovém kabátě a v celkovém uchopení skladeb. Díky tomu se dá „Relapse“ poměrně jednoznačně rozdělit na skladby, které zjevně cílí na gotikou a melancholií dosud nepolapené posluchače a na písně, u kterých si věrní fanoušci budou v koutku oka vysoušet neodbytné slzy. Naprosto zásadní je fakt, že obě poloviny tvoří konzistentní nahrávku a v obou polohách jsou Vlad In Tears jasná štika ve vodě.
Jako ideální zástupce (a zároveň jako položky, které si nejintenzivněji řeknou o pozornost) je možné zvolit skladby „Day by Day“ a „Not Good Enough“ (zároveň není od věci zdůraznit, že jako singl by obstála kterákoliv z písní). Houpavá a příjemně ukňouraná „Day by Day“ s emotivním melodickým refrénem a vydařenou gradací by pro rozbouření pocitů možná ani smyčce nepotřebovala, ale že v tomto náladovém rozpoložení jde o zbraň hromadného ničení, Vlad In Tears zjevně vědí. U moderněji pojaté finální „Not Good Enough“ vás nabije nespoutaná energie, rozeskáče až taneční rytmus (tuhle kategorii ještě lépe reprezentuje příjemně najedovatělá „Broken Bones“) a užijete si i rafinovaně kousající kytaru, což je další bod, který Vlad In Tears umí spolehlivě využít.
Hodně živé barvy Vlad In Tears nalili do svojí potemnělé muziky, jež v základu neopouští gotický rock, ale nebojí se otevřít dveře popovým vlivům, stejně jako příchutím alternativního rocku. A protože se tuhle kombinaci podařilo bratrské trojici Vladů skvěle vyladit, dost možná jim pod rukama vykvetlo jejich nejsilnější album.
|
