Inner Hate je pražská deathmetalová kapela, založena již v roku 2002. Má za sebou dvě zvukově ne moc povedené a sestavově ne úplně kompletní demonahrávky (2003 – Prophet of the End; 2004 – Inner Hate, obě nahrávány v studiu Naked). Slyšet jsme je mohli ale také na slušném množství koncertů v Praze i jiných vesničkách. "Bestial confession" je v pořadí třetí demo/promo, které se co do zvukové i vizuální stránky vyvedlo mnohem lépe, než jeho starší bratříčkové.
Vizuální stránkou mám, samozřejmě, na mysli booklet, který je hezky barevný (barevný jako opozitum černobílý, ne že by oplýval nějakým širokým duhovým spektrem) s fotkou kapely (zdůrazněno jest, že je to aktuální sestava – a sice že místo nahrávajícího kytaristy Honzu, se tam nachází stávající kytarista Jirka, který ale nahrál kytaru v intru), s texty skladeb atd... Kvalitu bookletu podtrhuje i na dotek příjemný materiál, který dodává hudbě i hmatový rozměr ;-).
Co je ale nejdůležitější, je samotný hudební aspekt CD. Na mě osobně tento projekt působí velice rozštěpeným dojmem. Na jedné straně musím smeknout skalp nad technickou vybaveností hudebníků, i nad skutečně kvalitním zvukovým zpracováním tohoto CD (Hellsound studio), kde je hezky rozpoznatelný a čistý zvuk každého nástroje... Kdežto na straně druhé, chce se mi jen založit tenhle disk do poličky s nápisem další death-metal a příště si raději pustit staré Cannibal Corpse. Jednodušeji řečeno: je tady sporné, jestli je to skvělé, že to zní jako kompilace starších deatmetalových skladeb (něco jako, řekněme odkaz, nebo pocta....), aneb jestli je toto negativum. Ještě jednodušeji řečeno: nevím, jestli je to z hlubšího pohledu dobré nebo zlé.
Když ale odhlédneme od faktu, že Inner Hate hrají již oposlouchaný a dost zrezivělý styl, bez náznaku originality (i když kytarové intro ve stylu soundtracku z Diabla II mě dost zaujalo ;) – ale to je jenom 37 sekund) a bez zjevných rozdílů mezi jednotlivými skladbami (co po třetí skladbě významně snižuje míru soustředění na poslech), musíme uznat, že hudba je to kvalitní, technicky vyspělá, zvukově čistá, a že samostatně stojící je CD fakt na výbornou. Budu již opakovat věc mnohokde, mnohokrát spomínanou, ale skutečně nejsilnějším bodem CD je poslední, 6minutový, čistě instrumentální track. Kdyby byl ve středu alba, aspoň by trochu rozbil ten stereotyp, ale takhle je jen jakýmsi vyjádřením naděje, že ještě není kapele konec a ještě nás snad v budoucnu překvapí (vzpomněl jsem si na výrok Duke Leto Atreidesa: „The sleeper must awaken.“).
Na živém koncertu jsem kapelu sice nepotkal, ale věřím, že právě tam, kde je prostor i na určité improvizační oživení tvorby, se může jejich výkon dostat nad úroveň jiných, slabších kapel. Ale takhle se jen sama potápí do průměru, sic kvalitního.
|
