Ian GILLAN & THE JAVELINS - Ian Gillan & The Javelins

Ian Gillan je bezesporu legenda té největší velikosti. A když je umělec (navíc ve třiasedmdesáti letech) v takovém postavení, může si dovolit už cokoliv. Například vytáhnout po čtyřiapadesáti letech své někdejší kumpány a dát dohromady jednu ze svých kapel, The Javelins. Může to znít skoro až neuvěřitelně, ale Gillan tak v roce 2018 nechává nahlédnout své fanoušky do doby, kdy o něm jako zpěvákovi nevěděl prakticky nikdo..více

[recenze]

[08.09.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

U.D.O. - Steelfactory

Ať se vám to líbí nebo ne, metalový nestor Udo Dirkchneider, který nedávno oslavil magickou šestašedesátku, i přes to, že se svými U.D.O. aktuálně vydává již šestnácté album, bude navždy spojován s Accept. A po letošním novince „Steelfactory“ tahle dávná asociace ještě posílí. Těžko říct, zda Udo tak silně acceptovinou načichnul při svých živých výletech do minulosti na koncertech v rámci „Back To The Roots“, faktem je, ..více

[recenze]

[07.09.2018]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

PRIMAL FEAR - Apocalypse

V táboře německých metláků Primal Fear panuje již delší dobu dobrá nálada, což pánové potvrzují jednak v rozhovorech, jednak vydáním nové studivoky, kterou střeží nezbytný orel, ve své aktuální hořící variantě symbolizující alarmující stav světa. Příprava alba „Apocalypse“ zabrala plný rok, přičemž se z vytvořených pětadvaceti skladeb protáhlo na pevný playlist jedenáct, resp. v případě edice „de-luxe“ rovných čtrnáct kousků. To není zrovna málo, ..více

[recenze]

[07.09.2018]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Ozzy OSBOURNE - Ozzmosis

Pokud se dá mluvit o tom, že Ozzyho kariéra po albech „The Ultimate Sin“ a „No Rest For The Wicked“ postupně padala dolů, deska „No More Tears“ rozsvítila Madmanovu hvězdu opět tím nejjasnějším světlem. Řeči o odchodu do důchodu a pojmenování následného turné „No More Tours“ se nakonec ukázaly jako neopodstatněné a proto další část dvouletého putování světem nesla název „Retirement Sucks“. Už u toho ale nebyl Zakk Wylde. ..více

[recenze]

[06.09.2018]

[Jan Skala]

[12 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

DORO - Angels Never Die

Otevřete-li booklet čtvrtého sólového alba Doro Pesch „Angels Never Die“, nejspíš vás udeří do očí frekvence užití jmen Jack Ponti a Vic Pepe. Tahle dvojka, která měla mimo jiné na kontě spolupráci s Alicem Cooperem na desce „Hey Stoopid“, se vydatně vyřádila i na Dorotčině desce, kluci se podíleli na vokálech, zahráli si na kytary i klávesy, ale hlavně produkovali, mixovali a aranžovali, a protože jim ještě evidentně zbylo dost z chytlavosti a rockové přitažlivosti, ..více

[recenze]

[06.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

MOB RULES - Beast Reborn

Němečtí Mob Rules jsou institucí, na kterou se dá spolehnout. Prakticky od okamžiku, kdy dali přednost propracovanosti a lehké přemýšlivosti před rychlostí má jejich příznivec jistotu, že s každým novým albem dostane porci velmi silných melodií, lehkých power-progových kliček i důkladně propracovaných detailů. Nic zásadního na téhle formuli nepřinesl ani fakt, že Mob Rules poprvé po dvanácti letech nechali svou devátou albovou položku „Beast Reborn“ zrát pouze rok a půl..více

[recenze]

[05.09.2018]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

PEACEMAKER - Concrete And Terror

Když se řekne Peacemaker, možná někoho napadne polská death/grindová kapela téhož názvu, jiného doommetalová parta z Anglie a dalšího rozpadlá thrashmetalová čtveřice z Německa. Ovšem ani jedna kapela nemá nic společného se zbrusu novou partou, za níž stojí zpěvák Ronnie Munroe (který před třemi lety uvolnil své místo v Metal Church vracejícímu se Mikeovi Howeovi) a kytarista newyorských hardrockerů Tango Down Scott Miller. ..více

[recenze]

[05.09.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

Walter LURE & THE WALDOS - Wacka Lacka Loom Bop A Loom Bam Boo

Walter Lure. Ten, který přežil The Heartbreakers. Proto také zákonitě punková ikona, i když ve zmíněné kapele stál ve stínu heroinových dvojčat z New York Dolls, ikonického kytaristy Johnnyho Thunderse a bubeníka Jerryho Nolana. Johnny Thunders & The Heartbreakers, to byla krátká, leč naprosto vyčerpávající jízda, která už od začátku nemohla dopadnout dobře. Jejich jediné album „L.A.M.F.“ (čti „Like A Motherfucker“) z roku 1977 je dnes naprostou klasikou žánru, ..více

[recenze]

[04.09.2018]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

NONE DARE CALL IT CONSPIRACY - Pawns And Kings

Jedna z prvních recenzí, kterou jsem pro tento webzine psal, byla na debutovou desku finských None Dare Call It Conspiracy, ktereá se pro mě stala velice příjemným překvapením. „Tales Of Lost“ obsahovala skvělý alternativní metal, kde kapela skvěle vybalancovala podíl tvrdosti (thrashové skladby) a melodií (písně s mohutnou atmosféru a chytlavostí). Po pěti letech jsou None Dare Call It Conspiracy zpět s albem „Pawns And Kings“. ..více

[recenze]

[04.09.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

EXLIBRIS - Innertia

Polští melodysiláci Exlibris si k patnáctým narozeninám nadělili své čtvrté album „Innertia“ (tentokrát spáchané vlastními silami bez spolupráce s jakýmkoliv labelem), kterým utnuli čtyřletou studiovou pauzu, v níž udělali docela radikální řez ve své sestavě – radikální nikoliv z rozsahu změn, ale z pohledu toho, že do jejich řad naskočil finský křikloun (s mírně zavádějícím jménem, ale nehledejte v něm přímé propojení genů) Riku Turunen, jehož optimisticky agresivní..více

[recenze]

[03.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

FOREDOOMED - Ordeal

Finská melodeathová kapela Foredoomed se svému žánru věnuje už od roku 2009, s debutovým albem „Ordeal“ se však představili až vloni v létě. Úvodní dvouminutová „Origin“ může vzbudit dojem, že vás čeká poslech nějaké prog rockové kapely. Ty dvě minutky jsou nádherné. Sólová kytara, orchestrace, housle a dětský zpěv jsou dojemné a mají až filmový nádech. ..více

[recenze]

[03.09.2018]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

Catalina, Peter, Michael, Niklas, Patrika, Viktor (LOST DOMAIN) - Do Lost Domain a naší hudby investujeme náš život

Smíchejte severský chlad a melancholii s balkánským temperamentem a na konci tohoto spojení vás čeká návštěva v čekárně na smrt…, tahle rovnice v překladu znamená, že pětice švédských muzikantů, kterým dělá u mikrofonu společnost rumunská zpěvačka, završila svou cestu k debutovému albovému zápisu letos na jaře vydáním velmi povedené prvotiny „…In The Waiting Room Of Death“. Nejen o něm se rozpovídali členové kapely, ..více

[rozhovory]

[02.09.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

DAUÞUZ - Des Zwerges Fluch

Německé blackmetalové duo Aragonyth a Syderyth (angažující se v několika dalších kapelách a projektech jako Idhafels, Seelenfrost, Isgalder, Morial a Wintarnaht) funguje pod jménem Dauþuz (což v překladu znamená jednoduše „smrt“) teprve od roku 2016, za tu krátkou dobu stihlo vydat dvě alba „In finstrer Teufe“ a „Die Grubenmähre“ a nyní se tasí s koncepčním minialbem „Des Zwerges Fluch“ (česky „trpasličí kletba“)..více

[recenze]

[01.09.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

ARCHEMORON - Year of the Harvester

Řekové si zřejmě řekli, že ortodoxních blackových spolků je dost, a tak se pustili do experimentování, jež ale přísně drží na uzdě. Historie řeckých Archemoron (název kapely v překladu znamená „počátek smrti“) se píše už od roku 1999, kdy kapela působila pod názvem Ancestor a hrála thrash/heavy. Jenomže uskupení pod stejným jménem bylo více, a tak se po vydání jednoho alba Řekové přejmenovali a pustili se do extrémnějších sfér. ..více

[recenze]

[31.08.2018]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Ozzy OSBOURNE - No More Tears

Šlo se na léčení… Ozzy, který zákroky lékařů stran jeho závislostí vždy spíše odmítal, teď šel do ústavu dobrovolně se sklopenou hlavou. Visela nad ním žaloba, rozvod a s tím spojené soudní tahanice. „Řekla jsem mu přijmu tě zpátky,“ vzpomínala po nějaké době na rok 1989 Sharon Osbourneová, „ale jestli na mě ještě někdy vztáhneš ruku, zavolám policii, podám na tebe žalobu a ty půjdeš do vězení. Už mě nikdy neudeřil. Ani já jeho.“..více

[recenze]

[30.08.2018]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

DORO - True At Heart

Je fascinující, jak aktivní byla Doro Pesch v prvních letech svojí kariéry. Vždyť vyjma jednoho roku na přelomu mezi Warlock a její sólovou kariérou sázela po celých osm let pravidelně rok co rok jedno album, a ani v jednom případě nešlápla vedle. Toto tvrzení platí beze zbytku i pro třetí album její sólové kariéry, které lze označit jako nejintimnější a nejniternější položku celé její diskografie a název „True At Heart“ je zcela na místě. K jeho tvorbě Doro nejprve vyrazila do Anglie, ..více

[recenze]

[30.08.2018]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]

VAN CANTO - Trust In Rust

Vyměníte-li v klasické metalové kapele zpěváka, který po dlouhých letech už může fungovat jako poznávací znamení, zpravidla se to neobejde bez kontroverzí a sáhodlouhých debat mezi fanoušky. Co však může nastat v případě, že hlas je základním stavebním kamenem a jeho výměnou sáhnete na samotnou podstatu kapely? Svérázní němečtí zpěváčci Van Canto se na svém sedmém albu poprvé ocitají bez jednoho ze zakladatelů, sólisty Philipa Dennise Schunkeho, ..více

[recenze]

[29.08.2018]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]