Pěkně dlouho nás DISSOLVING OF PRODIGY napínali, jestli dokáží navázat na opus magnum tuzemského doom metalu - „Loučení se světem pozemským“, který vydali již před dlouhými šesti lety. Pravda, všeobecně je z diskografie těchto posledních tuzemských doom mohykánů nejvíce uctívána deska „Time Ruins Also Beauty“, ale mně se jejich dnešní tvář přeci jenom líbí ještě o něco více. Důvod? DISSOLVING OF PRODIGY dali přednost mateřskému jazyku a zpěvu se ujal kytarista Fusaty, jehož charismatický vokál je dokonalý. Bez něj si DOP neumím už vůbec představit.
DOP naštěstí nikam neuhnuli z cesty, kterou předcházející deska poměrně pevně vytyčila. Nečekejte však stagnaci! Výborná Valdova flétna muziku této legendy zase posouvá o nějaký ten kousíček dál. Ostatně, kdo kapelu viděl v posledních letech naživo, tak mi musí dát zapravdu, že s tou jeho píšťalkou to má ještě větší grády. Atmosféra je dohnána snad již k naprosté dokonalosti.
Jaké jsou jednotlivé skladby? Famózní! Menší strach, jak to tentokrát dopadlo, byl smeten hned v první skladbě „Otvírání studánek / Zasněný zoufalý“. Jakmile ze sebe Fusaty vyrazí „Svět není poset bohyněmi“, pleskám bačkorami. Přesně takovou desku jsem chtěl! Napjatě jsem čekal, kdy přijde to nejmohutnější erupční vyvrcholení. Prostě něco ve stylu „Mohylové hroby“ z „Loučení...“. A ono to přišlo! „Rány Igorovy“ a já chčiju štěstím! Jak popsat tuhle krásu? Nevím, kupte si digipack a poslechněte si to sami. Je krásné, jak DOP dokáží naprosto triviálně vygradovat své písně pomocí chytrých textů. Česká scéna si může zapsat další monstrózní doom metalovou kompozici – „Hej bratře, bratře můj jediný...,“ vážně dechberoucí gradace. Velice citlivě a hlavně chytře zaranžovaná flétna. Myslel jsem, že už mě nic lepšího nepotká. Náznak tu byl hned v následující „Podstata bytí“, ale překonáno nebylo. Dámy a pánové, to jsem ještě netušil, co mě čeká pod názvem „Zvon“!!! Kašlu vám na popisování, recenze by byla ještě trhlejší, než už je teď a to je co říct. Nevěřil jsem, že DOP dojdou ke svému vrcholu v roce 2008, ale tahle píseň je jednoduše nejreprezentativnější část jejich tvorby. Smutek křičí z každé sekundy.
Přijde vám tahle recenze trhlá? Ona je, přiznávám. Ale kašlu vám na to! Serte na nějaké moje výžblebty a raději rychle objednávejte! Deska roku a bohužel nejspíš poslední pravá doom metalová kapela v Čechách!
|
