Hm, njn - b.wolf

tady souhlasím s orrem - baby v metalu, to už musí být. Měl jsem v oblibě Frantíky Nightmare, jak vzali babu, smolík. Snesu občas Dorku, i tu Marthu v Crystal Viper, ale když už, tak baby celá smečka, teď např. debut jeptišek Dogma.

13. 10. 2025 17:06

- - Petronius

Mně se tohle album líbí hodně. Asi je bláhové čekat, že staří pardálové Dirkschneider, Baltes, Kaufmann a Dieth budou pořád sázet ostré vypalovačky jako v dobách Faceless World. Old Gang hraje pro radost svou i radost pamětníků/vrstevníků, ale nejde o pustou nostalgii; Manuela Bibert do tváře kapely zapadla skvěle, její hlas i projev je mladistvě svěží a spolu s geniálně a profesorsky vymazleným soundem dává kapele šťávu i moderní esprit. Z písní se mi nejvíc líbí svižná Propaganda (kterou rublik05 ve svém rozboru kupodivu opomněl), obě balady (o fous víc Blindfold), a rád točím i Time To Listen, It Takes Two To Tango, Metal Sons, Dead Man´s Hand a závěrečnou Beyond The End Of Time, která je v mnohém srovnatelná s legendární akcepťáckou klasikou Princess Of The Dawn. Slabin je tu pomálu, rozhodně k nim ale patří Batter The Power a nesžil jsem ani s titulkou Babylon. Jedna z mála opravdu podařených desek roku 2025, souhlas s 8/10.

13. 10. 2025 15:39

acpt - J.A.N

Posledná Udova tvorba jasne prevyšuje materiál od Accept, ktorí za mňa posledný dobrý album vydali v 2014. Škoda, že si nenechali Hoekstru u seba a s ním nenatočili nejaký oldskúlový metál. No ale naspäť ku starej parte. Manuela mi takisto nesadla ako kolegovi nižšie, veľmi slabý nezaujímavý do metalu absolútne sa nehodiaci hlas. Nebyť jej bol by som s novinkou od dôchodcov úplne spokojný. 5/10

13. 10. 2025 13:23

9/10 - rublik05

Mistr Udo Dirkschneider je v metalovém světe za ta léta už obrovským pojmem, nebál bych se ho označit za legendu žánru. Accept i U.D.O. jsou jedny z kapel, které mě v mládí přivedly k metalu a já osobně Uda a jeho hudbu vnímám jako takovou jistotu, pevný bod v tomto šíleném a nevyzpytatelném světě. Nahrávky jeho domovských U.D.O. už léta mají víceméně stejnou kvalitativní úroveň, Udo je už ve věku, kdy si nemusí na nic hrát ani někomu něco dokazovat, hraje a skládá čistě pro radost a na jeho tvorbě je to hodně znát. Když na konci roku 2020, během covidové pandemie, oznámil, že dává dohromady nový jednorázový studiový projekt, ve kterém spojil síly se svými bývalými bratry ve zbrani Stefanem Kaufmannem, Peterem Baltesem a Mathiasem Diethem, doplněné o zpěvačku Manuelu Bibert a Udova syna Svena Dirkschneidera na bicí, spadla mi brada. Čekal jsem leccos, ale spojení těchto starých pardálů mi doslova vyrazilo dech. Krátce nato vypustilo tohle uskupení, trefně nazvané Dirkschneider & The Old Gang, do světa první singl, baladický kousek „Where the Angels Fly“, následovaný svižnějšími peckami „Face of a Stanger“ a „Every Heart Is Burning“, ze nichž později vyšlo oficiálně první EP s názvem „Arising“. Ze všech tří songů jsem byl maximálně nadšený, hrozně mě proto tenkrát mrzelo, že projekt po chvilce tak nějak vyšuměl do ztracena. No, mýlil jsem se. Strýčka Uda neradno podceňovat. Letos na jaře přišla zpráva, že Dirkschneider & The Old Gang se po čtyřech letech znovu probouzejí k životu a na podzim vydávají plnohodnotné dlouhohrající album „Babylon“. Pro mě osobně jedna z největších událostí letošního podzimu, ne-li celého roku. V průběhu roku kapela vypustila rovnou šest (!) singlů, tedy celou polovinu alba, což je poněkud nezvyklé, nicméně vzhledem k předchozí několikaleté hibernaci to naprosto dávalo smysl. Zajímavostí je, že bylo zveřejněno přesně prvních šest skladeb z celkového dvanáctipoložkového tracklistu. Náhoda? Nemyslím si. Novinka tedy začíná úplně prvním zveřejněným singlem, svižnou vypalovačkou „It Takes Two to Tango“. Ta má až nakažlivě pozitivní atmosféru, výbornou kytaru a díky Manuele i perfektně vygradovaný závěr. Úplným protipólem je pak monumentální, exotikou načichlá „Babylon“, která svým orientálním nádechem posluchače chytne a už nepustí. Hrozně se mi zde líbil výkon jak Manuely, tak i Uda. Takový hezký kontrast v jejich přednesu. Přes vcelku solidní položky „Hellbreaker“ a „Time to Listen“ se dostáváme k jednomu z vrcholů alba, baladě „Strangers in Paradise“. Ta mi přirostla k srdci hned po prvním poslechu. Kombinace kláves, akustické kytary, fantastického zpěvu a krásného refrénu mě totálně vystřelila z bot. Skvělá práce. Dalším vrcholem je za mě „Dead Man´s Hand“, kde mě příjemně překvapilo decentní využití Hammondových varhanů v pozadí a zaujala mě také část zpívající čistě jen Manuelou. Díky těmto faktorům se píseň od ostatních značně liší, a to svým modernějším vyzněním a hravějším přístupem. „The Law of a Madman“ má možná tu nevýhodu, že přichází po dvojici nejsilnějších momentů, takže působí malinko nevýrazně, lidově řečeno jako chudý příbuzný. „Metal Sons“ je na tom o něco lépe, je dravější, potěšil mě zpěv jinak bohužel vcelku upozaděného Petera Baltese. Druhou baladou na albu je tesknivá „Blindfold“, opět velmi povedený kousek, původně pocházející z orchestrální desky U.D.O. „We Are One“, ovšem upravený do rockovější podoby a taky s mnohem citlivějším a podmanivějším zpěvem Manuely Bibert. Poslední dvě položky jsou ve své podstatě klasické „udoviny“, více než průměrná „Batter the Power“ mě zaujala finální rozmáchlá kompozice „Beyond the End of Time“, která nabízí hned několik velice zajímavých momentů. Nebudu lhát, při každém poslechu jsem si jen chrochtal blahem. Tohle se Udovi a jeho kolegům neskutečně povedlo. Mrzí mě jen jedno, a sice že se zde třeba jako bonus neobjevila trojice písní z již zmíněného EP „Arising“, pak by tato kolekce působila uceleněji, především vzhledem k nejasné budoucnosti tohoto projektu. Jinak si ale absolutně nemám na co stěžovat. Před výkony všech zúčastněných lze jen a jedině smeknout. Instrumentálně, pěvecky i zvukově jsem s deskou „Babylon“ moc spokojený, dokonce podstatně více, než například s nejnovějšími počiny U.D.O., ale de facto i samotných Accept. Poctivá teutonická Hard ´n´ Heavy nálož, jak to od maestra Dirkschneidera máme rádi.

13. 10. 2025 10:26

- dadaft

Metalová dechovka jak vyšitá, nelíbí, první jakž takž skladba je až Metal Sons a pak ještě jedna dvě ujdou.... Ani ta kytarová práce vyjma pár špičkových sól není až tak, hodně mi chybí nějaké vyhrávky. Udův hlas ovšem zestárl, ale i tak je to Král.......... Z heavy legend jsou špička jen poslední dvě alba Accept a poslední Judas Pries.

12. 10. 2025 13:05

- orre

No, asi to vnímáme stejně. Sedí tam jak pěst na oko. Ale na Šlágr jsou ty klipy dobré, to zase jo. Kdyby se raději věnoval U.D.O. a nevydával blbosti jako tohle a předělanou Balls To The Wall. Touchdown byla výborná deska.

11. 10. 2025 19:06

- Pavel Haken

Nemám nic proti zpěvačkám v metalu, naopak! Ale Manuela má tak odporně kýčovitý, nanynkovský pop připomínající hlas, že jsem to po čtvrté skladbě vypnul a už to v životě nechci slyšet. To se mi zatím u žádné heavy metalové desky z vyšší ligy nikdy nestalo.

11. 10. 2025 16:23

- orre

Je to dneska něco jako mor! Kam se podíváš, samá zpěvačka. Je to můj dlouhodobý problém a asi se ho nikdy nezbavím. Pro mě je metal výhradně mužská záležitost. Je to směšné hlavně v těch klipech. Vlnící se buchta v kůži. Něco jako Bílá v Arakainu. Brrr. Sorry Udo, raději si počkám na tvou novou řadovku.

10. 10. 2025 20:48

Ukázka - Domy

Tak ukázka na ytb hodně dobrá !!! Dívčina tomu fakt dodává šťávu.

10. 10. 2025 13:27