„Sal Lunae“ mohla být zajímavá deska. Bohužel se tak nestalo. RETURN TO INNOCENCE na svém třetím studiovém počinu opět kombinují s takovou vervou, že zapomínají na to hlavní – zábavnost. Ano, člověk má sice chvílemi chuť žasnout nad určitými netradičními postupy, ale muzika kapely je tak šroubovaná, že po pár skladbách přichází nuda a to je vždycky velká prohra. Nevím, co dělají chlapi špatně, ale stejný problém jsem měl i s předešlou fošnou „...In The Deep“, přičemž živé koncerty ale kapele jdou.
Na první ohmatání vypadá nahrávka velice nadějně. Našlápnutý zvuk (Konečně!), solidní hráčské výkony, slušný tah na branku... Jenomže ve finále člověku chybí záchytný bod. Je fakt, že muzikanti umí, ale vše mi přijde až moc chladně zahrané. Chybí tomu jiskra a nadšení. Podobný pocit jsem měl naposledy z novinky STRANGE FEELINGS. Nejsvětlejší místa přicházejí paradoxně s nástupem hostující pěvkyně Terezy Pravdové. Deska je najednou velice sympatická. Hlavně díky ní je nutno za vrchol počítat dvojku „Autum Leaves“. Problémem ale je, že RETURN TO INNOCENCE poté dávají až moc vzpomenout na kolegy ADOR DORATH. Co mě vyloženě rozčiluje, jsou klávesy.
Dostávají zbytečně často sólové výstupy a to mi prostě nešmakuje.
Po čtyřech letech bych čekal daleko více. Je smutné, že kapela potenciál má, ale stále ho nemůže ve studiu prosadit. Oproti „...In The Deep“ je sice slyšet velký posun ve zvuku, ale ten bohužel není nejdůležitější. Nejlepší a nejzajímavější nahrávkou RETURN TO INNOCENCE je stále debut „Whirligig of the World“.
|
