Pokud se na veřejnost dostane zpráva, že Helloween chystají novou desku, metaloví fans se rozdělí na dva tábory. Jedni jsou nadšení a očekávají nový počin svých miláčků, a ti druzí nečekají nic jiného, než dalších pár skladeb od pomalu umírající legendy, která poslední dobou jen tápe a hledá sama sebe. O to více nadšení, nedočkavosti a skepticismu zavládlo, když se na světlo světa dostal i název chystaného cd. "Keeper of the Seven Keys" neznamená pro vetšinu speedových fanoušků jen prázdnou frázi, ale doslova učebnici žánru. Nechápal jsem, co vedlo Mr Derise a ostatní k tomu, aby použili tuto magickou formuli již po třetí, ale na mysl mi přišly jen dva možné důvody. Buď se v kapele probudil nějaký zázračný tvůrčí duch a přinesl tolik nových závratných nápadů, riffů, kytarových sól a zpěvových linek, nebo je to jen šikovný marketingový tah a zoufalá snaha vrátit lesk "dýňové" slávě. Řekl jsem si, ať ukáže čas.A ten také ukázal... |
Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|
| HELLOWEEN - Keeper of the seven Keys: The Legacy |
|
Čárlie  |
|
Časy se mění. Vy, kteří jste měli možnost odhodit kdysi dávno (a že je to už skoro dvacet let!!!) s Keeperem jeho první klíč do moře nenávisti a pak jste spolu s ním namrskali do moří světa i těch šest zbývajících klíčů, mějte tu první otřepanou větu na paměti ve chvíli, kdy budete zasouvat tohle cédéčko do přehrávače. Ušetříte si totiž zklamání, které jsem si prožil. Po prvním poslechu jsem vztekle prohlásil, že odvolávat se na Keeperův odkaz je ze strany Helloweenu jen laciný trik a Keeper s pořadovým číslem 3 putoval do míst, kam slunce nesvítí a zdál se být uzavřenou kapitolou. Jen díky faktu, že Weiki a spol. zrovna balili na turné a na mé lednici se šklebil lístek na jejich vystoupení, sáhl jsem po tomhle díle ještě jednou. Aspoň abych věděl, o čem to bude. Přehrál jsem ho a sáhl po něm znovu. A znovu. A … no jasně, stařečka Keepera v tom vážně nehledejte, i když o jeho stopy zakopnete. Ale smíříte-li se s faktem, že co bylo, bylo, tak potom si s jeho vzdáleným příbuzným z roku 2005 určitě budete mít co říct.
Za ty roky Helloween už asi vědí, co si můžou dovolit a nutno dodat, že nikdy neměli k experimentům daleko. I tak je to docela odvaha, hned na začátek alba strčit tu nejdelší, téměř čtvrthodinovou záležitost (to snad kdyby nějaký šťoura nemohl Keeperův odkaz hned najít) „The King For A 1000 Years“. A zrovna tohle je ten typ skladby, do které se těžko pronikne najednou, ale když už se to povede, tak to stojí za to. V Derisově hlasu v úvodu téhle skladby jde tajemno krájet a pěstička se už už třese na to, kdy si bude moct zahrozit. Není na co čekat, jízda začíná a je to otvírák jak hrom. Berte nebo neberte, tohle je dnešní Helloween a i přes tu délku, anebo právě pro ní tady najdete všechno, co vám tahle legenda může nabídnout. Na oddech není čas, protože následuje jedna z nejsilnějších záležitostí „The Invisible Man“, melodická vypalovačka s pomalou střední pasáží a refrénem, který vám spolehlivě rozpohybuje celého člověka. Pak se nám ten vláček maličko zadýchá nebo spíš jen sjede na trať z dob začátků s Andim Derisem za mikrofonem, jako kdyby kluci nevěděli, kterým směrem se dál vydat. A je to právě Andi, který se svojí singlovkou „Mrs. God“ zase ten vlak nažhaví. Co k téhle skladbě dodat? Nejkomerčnější na albu? Možná, ale právě tahle kompozice mi svojí rozjásaností a naprosto dokonalým riffem připomene tu rozjuchanost, nadhled a jedinečnost Helloweenu z konce osmdesátých let. A tehdy to o komerci asi nebylo. První díl alba končí nekomplikovanou palbou „Silent Rain“, kde mi kupodivu nevadí ani Andiho hlásek prohnaný přes mašinky. Druhé album začíná, stejně jako první část tou nejdelší skladbou. Snad právě tohle má být oficiální předání klíčů mezi oběma hlídači, alespoň tak soudím z retra na první alba Helloween, ale hudebně je to složitější. Atmosféra téhle skladby vás odnese až do komplikovaných časů temné jízdy. Zpátky ke světlu nás v jediné pomalé skladbě na albu nasměruje „Light The Universe“. Helloween už udělali silnější balady, ale duet Andiho s Candice Night určitě neurazí. A ač to s Helloween moc nesouvisí, schválně poslouchejte Candice, co se svým hlasem provádí. Nevědět, o koho se jedná, nepoznal bych jí. Stejně jako na prvním albu je to i ve střední pasáži druhého alba poněkud přemýšlivý a upracovaný Helloween. Standard bez nějakého překvapení - téhle části vážně nějak nemůžu přijít na chuť. Spíš do progresivna laděné skladby můžou melody závislákům činit docela potíže. S blížícím se koncem se přece jen Keeperův odkaz ještě přihlásí o slovo. „Get It Up“ vládne tím typickým melodicky nadupaným motivem a už už vás na hlasivkách bude tlačit: „I want out!“. Definitivní tečka „My Life For One More Day“ už z tempa nevypadne, a pokud ten den, za který chtějí dýňové měnit svůj život, půjdou touhle cestou, tak mně klidně můžou rezervovat místo na zadním sedadle. Nazvat Helloweeni tohle album jinak, asi bych s ním neměl problémy. Takhle se člověk srovnání neubrání. Tak tedy Keeper to vážně není, jak říkám, časy se mění. Ale že se jedná o nejsilnější album za dobu působení Andiho Derise v Helloween, tak na to klidně vemte jed! |
| Savapip 7,5/10 |
|
Název tohoto alba zavání průserem už jen z toho důvodu, že odkaz původních „keeperů“ díky poněkud odlišné sestavě vyvolat prostě nelze. Od počátku bylo jasné, že tenhle tah má čistě marketingový charakter a bylo lepší to hned zkraje pochopit a smířit se s tím, že si pánové prostě chtějí (lehce nekalým způsobem) vydělat o něco víc chechtáků. Takhle jsem uvažoval, když jsem album ještě neslyšel. No a potom? Potom jsem - zcela pohlcen parádním obsahem - na ňákej blbej název úplně zapomněl a byl ve stavu, kdy bych byl schopen, z pouhopouhé radosti, pánům z HELLOWEEN vykouřit třeba i bimbase (a to jsem plnokrevnej heterouš)!
Tahle prvotní euforie už opadla a nabyla poněkud obyčejnějších rozměrů, přesto nadšení z tohoto počinu trvá dodnes. Totálně šmrncovní skladby s typickými „happy, happy HELLOWEEN“ postupy (v tomto není tedy ani ten název úplně od věci), ovšem doplňené o patřičně výbojný sound a ovlivněné skladatelskou modernou druhé power/speed metalové vlny. Neboli kapely, které ovlivnil HELLOWEEN, nyní zpětně (a neodvratně) ovlivňují tuhle partu a cyklický kruh se tak s osudovou velkolepostí uzavírá. Samozřejmě dýňové hlavy neopisovaly od mladších kolegů, pouze šly s dobou a do okolního dění opět přisypaly něco ze svého geniálního tvůrčího koření. O něco více mně sedí první polovina dvojalba. Ať už je to úvodní „The King For A 1000 Years“, jejíž vychytávky si musíte nejprve sami objevit a když to uděláte, možná zjistíte, že jde o jednu z nejdokonalejších věcí v historii kapely vůbec (a určitě nejlepší na tomto albu). Perfekcionismem ale zavání každá ze šesti skladeb první části, včetně úžasně vtahující „Mrs. God“ nebo možná nejvydařenější „weikathovky“ druhé éry HELLOWEEN, spídového uragánu „Born On Judgement Day“. O něco temnější „Occasion Avenue“ z úvodu druhé části představuje další epicky rozmáchlou hru o mnoha dramatických dějstvích. Poté však následuje čtveřice o něco slabších songů, které trochu narušují urputně svůdný spád dosavadního obsahu. Samozřejmě nejde o žádné propadáky, zbývající kontext tohoto alba je ovšem sráží někam k lepšímu průměru. Závěr je ale zase velkolepý a jak „Get It Up“, tak „My Life For One More Day“ vrací desce původní švih a formu. Pokud někomu tohle album nevoní, tak pak opravdu netuším, proč a kvůli čemu HELLOWEEN poslouchá. Je na něm totiž zachyceno to nejlepší z nejvnitřnější melodické integrity této kapely. Vše, co tuhle kapelu charakterizuje, v dobrém, a pro ty, kteří ji nemusí, i ve zlém. Právě to ale podle mě svědčí o povedenosti tohoto počinu ze všeho nejvíc. |
| Pagan 9/10 |
www.helloween.org |
| Vydáno: 18.11.2005 Přečteno: 9570x |
počet příspěvků: 23
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Tak si treba... | 5. 08. 2020 23:05 | Meres | |
| Za nejlepší... | 5. 08. 2020 22:37 | rumcajs | |
| Za mě je... | 4. 08. 2020 18:59 | Moloch | |
| . | Posledné 3-4... | 4. 08. 2020 15:26 | Dzuzo |
| Helloween beru jako... | 4. 08. 2020 12:09 | Petr Z. |