„Já už to vidím, ty napíšeš, že tenhle rozhovor probíhal v kamrlíku dvakrát jeden metr…“, zhruba tohle konstatovala zpěvačka Eva, když jsme ještě spolu s jejími parťáky z kapely Evarest, Pepou a Olafem, hledali v pražském klubu Futurum klidnější místo k následujícímu povídání. A tak to tak píšu :-). I přes stísněné poměry (vzhledem k tomu, že se do tohoto prostoru dokázal na chvíli vměstnat i kolemjdoucí bubeník Vláďa, nebylo to tak hrozné ;-) ) bylo moc fajn podebatovat s touhle nadějnou speed metalovou bandou.
Je klišovité začínat rozhovor probíráním historie kapely a jejím personálním obsazením, ale ve vašem případě si to nemůžu odpustit, protože u Evarest v tom mám trošku zmatek. Takže jak je to s historií, zlomovými okamžiky a současnou sestavou.
Olaf: Vznikli jsme v roce 1998, rok nato jsme vytvořili novou kapelu, protože došlo k nějakému rozkolu, ale začátek datujeme od toho roku 1998. Základní stavební kameny skupiny jsme byli já a Pepa, jinak zde byli úplně jiní členové než dnes. S lidma, kteří odešli, anebo, když to tak řeknu, byli vyhozeni, máme přátelské vztahy, to uvidíš ostatně dneska na koncertu, protože lidi z naší historie se s námi představí na pódiu.
A co se současnosti týká, objasněte mi alespoň, jak to má Evarest s bubeníkem, protože v tom se stále nějak vyznat nemůžu.
Olaf: Bubeník, to je náš věčnej problém.
Pepa: Jo, to je problém.
Olaf: Do listopadu s námi bubnoval Zdeněk Šulc z Děčína, bohužel nenaplňoval naše představy a musel odejít, nedalo se nic dělat. I když jsme ho na to upozorňovali a bylo nám to líto, ale nedalo se svítit. Tak jsme poprosili našeho bývalého bubeníka Vláďu, který nahrál naše cédéčko „Fear“, jestli by si křest nezahrál s námi a on na to kývl. Takže zbývalo jen dořešit hosty, aby dnešní program byl zajímavý a i pro nás je to nevšední akce.
Pepa: Jediný host na bubenickém postu je Libor Křivánek, který s námi hrál asi před pěti – šesti lety, hráli jsme spolu dva roky a s právě s Liborem jsme odstartovali novodobou tvář kapely. Libor nás pak opustil a našli jsme Vláďu, se kterým jsme byli tři roky. Kapela pak chvíli stagnovala kvůli zpěvu, kvůli Pavlovi, který měl zdravotní problémy s hlasivkami a Vláďu zlákala kapela, která v té době hrála. Takže jsme hledali dál, našli jsme Zdenka a fungovali jsme s ním třičtvrtě roku a zjistili jsme, že si muzikantsky nerozumíme. Chtěli jsme se rozejít v dobrém, zatím jsme se s ním ještě neviděli, takže nevíme přesně, jak to dopadne…
Olaf: Zdeněk se vyjádřil, že se s námi vidět netouží a to se pak špatně navazujou nějaký dobrý vztahy.
Proč vlastně došlo ke změně názvu z Candela na Evarest?
Olaf: Je to kvůli tomu, abychom se vyhnuli soudním tahanicím, protože jedna Candela, která vydávala desky, už byla v Německu, jedna Candela byla v Americe, takže abychom se vyhnuli problémům, vydali jsme desku pod novou hlavičkou.
Evarest je poměrně nové jméno na scéně, nicméně už v současné době máte smlouvu se švédským vydavatelstvím Farvahar, za sebou křest ve Švédsku…
Olaf: Musím tě opravit, Farvahar je americké vydavatelství.
Pepa: Byl to takový zajímavý nápad, podívat se do Švédska, dostali jsme se tam přes našeho vydavatele Datise, který měl svého kamaráda Thorda ve Švédsku, ten nám cédečko masteroval, ještě doplním, že ho nahrával Radek Kurc z Empire a mixoval ho Víťa Němec. Do Švédska jsme se jeli podívat za Thordem a potkali jsme se tu i s Datisem.
Je zajímavé, že cédéčko „Fear“ křtíte vlastně nadvakrát, poprvé to bylo ve Švédsku, dneska tady. Jaký byl křest ve Švédsku a v čem očekávate, že ten dnešní bude jiný?
Olaf: Hlavní rozdíl je v tom, že ve Švédsku vůbec neznají význam křtu cédéčka, tam prostě nekřtí desky. Takže to pro ně byla velká neznámá.
Takže vás tam měli za naprosté exoty?
(smích)
Eva: On byl problém jim to vůbec vysvětlit, my jsme si mysleli, že to znají. Tady je to normální, pokřtít cédéčko šampaňským a oni vůbec netušili, o co jde. My říkáme: „no, to tam přijdete a pokřtíte to…“ a oni: „kam půjdeme a co tam budeme dělat?“ Ani Američani, ani Švédi, to se snad dělá jenom u nás, tak jsme jim to museli vysvětlit a byli jsme takoví průkopníci českého způsobu křtu!
Olaf: Takže exoti… (smích)
A jak se vám tam líbilo?
Olaf: Výborný, zopakovat!
Můžete srovnat fanoušky, lidi co chodí na muziku tam a tady?
Pepa: Lidí tam pár bylo, shodou okolností byl zrovna poslední pěkný víkend, a jak je tam prohibice, tak si lidi užívali poslední příjemné chvíle a přišli trochu později. Ale líbilo se jim to, byli spokojení, myslím si, že celý křest, respektive release party dopadla velice dobře.
Olafe, v souvislosti s vaším vztahem ke Švédsku a tvým jménem mi to nedá se nezeptat, máš nějaké kořeny ve Švédsku nebo „Olaf„ je přezdívka?
Olaf: Přezdívka, já mám německé předky, ale se Švédskem nemám nic společného.
Hrajete speed metal se ženským zpěvem a ještě ne klasicky vysoko operně položeným hlasem, což je svým způsobem v téhle republice „rarita“. Takže jaké máte představy, čeho se s touhle muzikou dá dosáhnout a jaké cíle máte?
Pepa: Ať se to lidem líbí, to je nejdůležitější. Když budou mít radost z naší muziky, budeme mít my radost z toho, co děláme.
Olaf: Vždyť se to dělá pro lidi.
Pepa: Přesně tak, když se bavíme všichni, je to prima.
Olaf: Z mé strany nějaké vyšší ambice prostě nejsou. Můžou být, ale já to dělám fakt jen proto, že mě to baví.
Pepa: A myslím si, že to je i na té muzice vidět, že to neděláme proto, abychom něčeho dosáhli, ale protože nás tenhle styl a tahle muzika baví.
Zhruba před měsícem vám vyšlo cédéčko, pojďte mi ho představit. Berte to tak, že jsem ho v životě neslyšel a byl bych rád, abyste mě maličko nalákali na to, co tam podle vás můžu najít.
Olaf: Jedná se o rychlou, melodickou muziku, kdo se trošku orientuje v metalu, tak mu určitě něco říká pojem Sonata Arctica nebo Freedom Call a jiné podobné záležitosti, ke kterým bych to přirovnal. Ale neškatulkoval bych, přece jen ty nápady jsou i různorodějšího charakteru, není to jenom o speedu.
Ty jako autor máš tuhle muziku dostatečně zažitou, myslíš, že ve speedu je ještě co objevovat, že lze dělat něco nového, nebo je nutné držet se toho, co už je udělaný?
Olaf: Nejde o to, dělat něco nového, jde o to dělat něco pěknýho. Něco, co lidi nutí poslechnout si desku znova. V tom je to kouzlo. Podívej se na osmdesátý léta, tam vznikly zásadní věci. Kdekdo se ohání šedesátýma, sedmdesátýma létama, mě osobně nejvíc oslovujou osmdesátý, a to popová séna. Tam byly největší šlágry, největší hity, který mi přirostly k srdci a z toho čerpám. Líbí se mi melodický i tvrdý věci. A je to z tvorby znát, nechávám se inspirovat Nightwish, mám hrozně rád jejich poslední desku, tam jsou moc pěkný momenty, který mě by nenapadly, ale rozšíří mi obzory.
Kdybys měl vybrat skladbu, kterou bys nasadil do hitparád, která písnička z desky je podle tebe ta první, která lidi chytne?
Olaf: (po chvíli váhání) „Lost Race“.
Eva: Záleží na tom, jaké lidi.
Předpokládám, že vaše deska v první řadě osloví příznivce speedu.
Eva: Potom „Lost Race“.
Pepa: „Lost Race“ nebo „Hero´s Fate“. To je skladba, u které jsme se setkávali s největším ohlasem. Další věcí, která se nám víc líbí, je „Fear“, ke které jsme i natočili klip.
Vzhledem k tomu, jak je cédéčko postavené, tak pominu-li bonusovky, docela mě překvapilo zařazení skladby „Go Away“, která je stylově jinde, než zbytek desky. Budou se vaše další věci týkat čistě speedu, nebo lze očekávat i podobné stylové „kroky stranou“?
Olaf: Určitě kroky stranou, musí to být, je to bohatší a každý si má možnost najít momenty, který se mu líbí. Nemusí se mu líbit celá věc, stačí některé pasáže.
Eva: A hlavně i nás to baví, mě baví zazpívat si všechno možný, je to pestřejší a takhle si na svoje přijde i každý z kapely.
Olaf: Doba je strašně hektická, každý si stahuje mp-trojky, každý sjede tři věci a jde hned na jinou kapelu. Dneska toho vychází strašný kvanta, tři písničky úplně stačí, poslechneš si to, řekneš dobrý, špatný. Takže proto je dobrý, když je to pestřejší.
Téměř celé album je nazpívané v angličtině, jedna bonusovka je v češtině. Zůstane angličtina?
Olaf: Zůstane angličtina, ale nebráníme se češtině, máme v zásobě český text, možná to bude takový mix, nevím ale, jak to zafunguje obchodně... (smích) .
Takže s ohledem na jazyk máte nějaké tendence zamířit za hranice?
Eva: Ono se to spíš tak nějak záhadně propojilo, protože když jsem nastoupila do Candely, tak texty byly v češtině. Já se to jeden týden učila v češtině a najednou tehdejší textař kvůli nějakým problémům odstoupil a řekl, že si texty vezme s sebou. Tak se vytáhly staré texty, které již byly ještě předtím napsané v angličtině. Takže další týden jsem se učila v angličtině. Ty české texty na to taky seděly výborně. Řekla bych, že to je osud, protože ta angličtina přišla trochu z nutnosti a kupodivu zrovna přišla odezva ze zahraničí, takže se to dobře propojilo.
Chápu-li správně vaše texty, nejsou to zrovna optimistické záležitosti. Odráží tyhle texty tvojí povahu, tvojí osobnost?
Eva: Já nejsem textař a nejsem schopná psát texty a přenechávám to jiným. Máme textaře Elgarda, kterýho kluci měli už dávno. Já mám ráda, když to má nějakou myšlenku, když nad textem musí člověk pouvažovat.
Olaf: Text musí něco říkat, nemůže to být snůška blábolů, jako třeba Lucie. Jejich texty, ono to tam sedí, není to špatný, ale ty slova jsou tam nafrkaný a smysl to nedává…
Eva: Naše texty si můžeš vyložit po svým a má to souvislost se životem všech nás, takže se to dá propojit i takhle.
„Fear“ je vaše první studiová nahrávka?
Pepa: Jo.
Co je pro vás záživnější, šperkovat muziku ve studiu, nebo jí sypat do lidí z pódia?
Pepa: Oboje, oboje má svoje kouzlo, přece jen v tom studiu si s tím můžeš pohrát, posloucháš, nahráváš, dolaďuješ…
Olaf: Mazec je, že to dolaďuješ za chodu, nahraješ nástrojovku říkáš si, kurnik, tady by tomu ještě něco slušelo…
Pepa: Živý hraní, to už je šou.
Z které doby vlastně pochází písničky na cédéčku? Vím, že tam jsou i věci, které vznikly ještě ve vaší bývalé kapele Candela a jak jste na tom s tvorbou nových věcí?
Olaf: Nejnovější je asi „Fear“. Většina věcí je staršího data, chtěli jsme zaznamenat to, co považujeme za dobré a teď už chceme pokračovat dál. Máme napsané věci na nové album…
Je podivné ptát se, kdy je vydáte, když „Fear“ vyšlo před měsícem, ale stejně, kdy je plánujete vydat?
Olaf: Kdyby to bylo na mě, tak můžeme klidně zítra (smích). Ale to se budeme muset dohodnout s vydavatelem, nejdřív musíme podpořit tuhle desku.
Současný živý repertoár vychází z aktuální desky?
Olaf: Je to tak půl napůl. Vzhledem k tomu, že některé věci jsou staršího data, tak nás už to taky zas tak moc nebaví hrát, hrajeme opravdu ty nejvýživnější skladby a dáme si i něco novějšího, abychom si udělali radost.
Jaké akce vás v nejbliží době čekají, na co byste chtěli lidi pozvat?
Olaf: To má pod palcem zpěvačka.
Eva: Příští týden hrajeme v Chomutově, to je narozeninová párty, ale samozřejmě otevřená akce, kterou pořádají naši fanoušci. Potom 13. prosince minifest ve Varnsdorfu, 19. v Litoměřicích vánoční večírek, potvrzené jsou termíny na 17. leden v Nové Pace se Samhain a 14. února s Lanfear na Chmelnici, takže pražské fanoušky bych pozvala tam.
Moje otázky jsou vyčerpány, teď máte prostor říct to, co byste rádi, aby lidi věděli.
Pepa: V současné době je v jednání spousta koncertů na příští rok, jak jsme se bavili o příštím cédéčku, tak máme přislíbeno od Rolanda Grapowa, že by se to mělo nahrát v jeho studiu. Je to stále ve fázi komunikace přes vydavatele a je to takový další pilíř, který nás čeká…
Olaf: …který nás táhne dopředu…
Pepa: …zkušenosti ze studia Rolanda Grapowa jsou vždycky k nezaplacení.
Takže co očekáváte od dnešního večera?
Pepa: Hlavně zábavu, tak, aby se to líbilo nám i lidem.
Děkuju!
|
