No řekněte, nebylo vám už smutno z toho, že se u nás tak stráááášně dlouho neobjevila nějaká zmínka o kapele Rimortis :-)? Pro ty, kteří na to již netrpělivě čekají, mám dobrou zprávu: Je to tady!! Hrstce těch ostatních můžu tuhle skutečnost osvětlit tradičním odvoláním se na maximální frekvenci vystoupení téhle poděbradské bandy, ze které (a zároveň pochopitelně i z pro mou maličkost hudebně stylové přitažlivosti) jasně plyne, že se naše cesty po pódiích musí nezbytně nepravidelně křížit. A přidáte-li k tomu koncertní spojenectví s moravskou Hysterií v čele s charismatickým Richardem Mastilem a místo konání deset minut od mé chajdaloupky, není co víc dodávat.
Kapela Hysteria se může pochlubit několika nej. K těm už dávno objeveným, jako je největší basák ve střední Evropě či nejhezčí kytarista světa, jsem si doplnil i kategorii maximální zapálení pro věc. Je to zvláštní, jak si letos bacilová invaze zasedla na frontmany tuzemských kapel. Začalo to s lehce zachraptělým Honzou Hlavatým z Abaxu, pokračovalo to s podstatně zasaženější Evkou Markvartovou z Evarest a vyvrcholilo to (doufám) s důkladně použitým hysteriánem Richardem Mastilem. Tak jako jsem smekl před Evou, tak se hluboce klaním i před Richardem. Osobně bych ve stavu, v jakém se Richard nacházel, přemýšlel nejspíš jen a pouze o posteli... Šlo o mé první setkání s Hysterií, takže mi chybí přímé srovnání (a trochu mě zviklalo to, že kluci ze svého setu nadšením nezářili), ale kromě těžce udýchaných krátkých proslovů mezi písněmi jsem nezaznamenal, že by zdravotní indispozice (ne zcela v pořádku měl být i bubeník Jenda Botek) měly nějaký vliv na výkon kapely. I když Richard avizoval, že z playlistu vypadnou ty nejrychlejší věci, které aktuálně neudýchá, nepřipadám si jakkoliv ochuzen. Playlist, spravedlivě namíchaný z obou dosud vydaných cédéček a obohacený o jednu novinku, splnil přibližně to, co jsem očekával.
Chytlavé melodie, šlapavý hevík, a k tomu „chlapácky“ koukatelná kapela.
Největší pozitiva? Zjištění, že vlna energie, která se valí z pódia, stírá potenciální kontrastní elementy, se kterými jsem se potýkal na cédéčku. Ač jsem se obával, že absence kláves může hrát lehce negativní roli - vezměte třeba „Interdikt“ – v téhle přímočařejší formě songy Hysterie neztrácí nic na své síle. Beru zpět svá slova z recenze o rozčarování z mnohabarevné („romantické, krásné, zamilované, asi nejsladší, jaké jsme schopni…“) skladby „Černé svíce“, ono to dokonale funguje ;-)! Poznání, že (ač možnost výběru skladeb je počtem realizovaných nosičů relativně omezená) Hysteria má při živých vystoupeních hodně hluboký pytel, do kterého lze sáhnout a pravidelně vytáhnout zásah do černého. Co track, to pecka. Platí to i pro novinku „Rudá nemoc“, načichlou pochodovým tempem a brichtovsky laděným refrénem. Odezva diváctva? Na ten počet přítomných fandů solidní („…takový potlesk jsme věru nečekali…“ :-) ). Jsem silně navnaděn na další setkání s Hysterií. Koncertem v Hradci jsem si nadefinoval nové hodnoty pro frázi "hrát jako o život". Řečeno slovy frontmana kapely: ...tohle je metal.... Pokud to měl být padesátiprocentní výkon (jak po vydýchání konstatoval v „zákulisí“ Richard), tak jak to sakra vypadá, když jedete naplno?
Playlist: Ruská ruleta, Svatá válka, Prodavač stínů, Duševní nora, Rudá nemoc, Interdikt, Černá svíce, Ztracená tvář, Hysteria
Obecně vzato, s Rimortis to mám jako s jízdou na kole. Kdybych rok na tomhle dopravním prostředku nerajtoval, tak se nedá zapomenout, co a jak držet a kam a kdy šlápnout. A nebýt toho, že Rimortis v rámci příprav na albovou novinku zařadili do playlistu hned čtyři novinky a zároveň, že systematicky zrají jako víno, dala by se má třičtvrtěroční pauza v koncertních aktivitách kapely brát jako pouhé odskočení si na panáka. Okamžitě přirozeně zapadnete do zaběhaného a strhujícího dění na pódiu…
Na současném playlistu kapely hodně vydělává právě stálejší návštěvník. Srovnám-li totiž, jaké skladby hráli Rimortis při našem posledním setkání vloni v květnu s tím aktuálním, vychází mi z toho, že (ačkoliv Vašek Mrzena upozorňoval fandovstvo, že je třeba oželet na úkor novinek některé osvědčené skladby) Rimortis nic nevypustili, takže doba pobytu kapely na pódiu se patřičně protáhne. A i když osvědčené pecky rozhodně netrpí ani špetkou opotřebovanosti, tentokrát je pominu a zmíním se jen o novinkách. Pokud se totiž najdou rejpalové, kteří občas Rimortis předhodí, že jejich muzika je víceméně stále o jednom a tom samém, jsem zvědav, jaké hlasy zazní po vydání chystané desky. Ne, Rimortis nezačali rozkopávat hranice power-speed metalu. Ale soudě podle hradecké ochutnávky, houpavou „Chuť pouště (?)“ načichlou dálným východem, bude možná docela obtížné nacpat do téhle škatulky.
S pomalejší a majestátností zavánějící „Ve vlnách“ už to bude jednodušší a přímočará „Nepřítel s úsměvem“ u mě začíná kandidovat na speedovou hymnu z nejpovedenějších. Mimochodem, je docela zajímavé, že se Hysteria i Rimortis ve své novince textově pohybují kolem podobného tématu (potěšitelné navíc i proto, že Richarda i Vaška coby autory textů považuji v našich krajích za špičku).
Rimortis předvedli jako obvykle maximálně našlápnutý set, s netradičně poměrně plochým zvukem, s vydatnou podporou věrných (návštěvnost ve Strojovně akci od akce pomaličku stoupá, ale do vyvalení stěn sálu je pořád svinsky daleko) a finálovým přídavkem v podobě „Pláče andělů“. V rámci koncertního potkávání se Vašek Mrzena kdysi konstatoval, že mě (potažmo i každého jiného častějšího návštěvníka) těžko něčím novým Rimortis může překvapit. Necítím potřebu být neustále něčím překvapován. Tak jako se občas s chutí vrátím k x-krát viděnému filmu a dokážu se u něj znovu pobavit (a někdy i víc), stejně tak se rád znovu vracím na Rimortis. Kvůli jistotě maximálního výkonu, povedeným písním a osvěžující transfúzi hektolitru mízy totožné hudebně-krevní skupiny. Jako víno, hoši, jako víno ;-)!
Playlist: Zvony fantazie, Stín křídel, Buď vůle tvá, Rozcestí osudu, Ve vlnách, Ve jménu kříže, Vesmírem plout, Sedmý syn, Zapovězená, Černý kůň, S.O.S., Nepřítel s úsměvem, Píseň neznámého vojína, Rimortis, Chuť pouště (?), Hunting High And Low, Pláč andělů
|
