Při vystoupení kapel D.N.A. a Mr. Pig v hradecké Strojovně se hodina H a minuta M prvního tónu Pana Prasátka pomalu a jistě začínala podobat čekací době u praktického lékaře či nekalým zvykům zavedených hudebních jmen. Strávit tenhle čas ve společnosti basáka, klávesáka, producenta, autora (na co jsem zapomněl?) Kamila Nehilče a pěvce Lukáše Gracy se samo nabízelo. Názory téhle dvojky na současné dění i na nejbližší plány nepřehlédnutelné bandy D.N.A. najdete v následujících řádcích.
Když nahlédnu do historie D.N.A., tak mi vychází, že kromě posledního alba s Lukášem je každé z nich nazpívané jiným zpěvákem. Nedávno jsme tu s Martinem Linhartem z Abaxu rozebírali skutečnost, že není zrovna jednoduché najít v téhle republice člověka, který by uměl zpívat. Když to vezmeme dle D.N.A., Honza Hlavatý, Radek Kurc a teď Lukáš jsou velice povedené hlasy. Souhlasil bys s tím, že je problém najít zpěváka a pokud ano, tak čím to, že D.N.A. se to tak daří?
Kamil: Problém je najít kluka, kterého by to bavilo. Jestliže už potom zapadne do kapely, tak se z něj všichni snažíme vymáčknout sto procent a když on na to přistoupí, tak to už potom není problém. Myslím si, že i u těch předcházejících zpěváků jsme vymáčkli to, co se dalo. Tady jde spíš o ten přístup, aby ten člověk chtěl dělat. Zpěváka najít samozřejmě problém je, Honzu Hlavatého jsem kdesi zaslechl, říkám zkusíme ho a půl roku jsme do něj tloukli, až za prvé začal chodit na zpěv a za druhé jsme to z něj vytloukli. Spíš je to o tom, aby to chtěl táhnout s námi, než aby jsme řekli “hele, vezmeme někoho, kdo pěkně zpívá“. Může hezky zpívat, ale když to nebude cejtit, tak je to o ničem.
Kromě Lukáše jste všichni v D.N.A. od začátku, co přinesl Lukáš do kapely nového oproti svým předchůdcům?
Kamil: Honza od nás vypadl s tím, že na to neměl čas, pak jsme narazili na Lukáše a Lukáš má to co má, já nedokážu posoudit, co má jiného oproti předchůdcům. Vím, že do toho dává všechno a o tom to je. Kdokoliv z nás do toho musí dát maximum a pak je to ono. Jestli je někdo lepší nebo horší, nebo má něco navíc a týká se to každého, kdo byl v kapele, to neposuzuju. Musím cítit, že do toho dává všechno.
Album „Zvonobití“ mi oproti předcházejícím deskám přišlo hodně barevné a náladově na úplných protipólech.
Kamil: Má širokou radlici...
Nechci se ptát, co byste dnes udělali na desce lépe, spíš by mě zajímalo, co byste chtěli, aby z téhle desky zůstalo zachováno a přeneslo se na desku delší, co je ta zásadní esence D.N.A.?
Lukáš: Držet se té radlice, samozřejmě, čím to bude pestřejší, tím to bude lepší a zajímavější pro fanoušky.
Kamil: Nejseš první, kdo zmiňuje výraznou barevnost desky. Neděláme to tak, že řekneme, teď budeme mydlit šestnáctky a jedeme to od začátku do konce, děláme to, co nás napadne a co z nás zrovna vypadne.. Je to otázka nálady, nijak to neřešíme. Tu radlici nám vyčítají všichni, ale my jsme s tím spokojení...
Já jsem byl jeden z těch, co vám jí vyčítali... Zároveň mi “Zvonobití“ přišlo oproti svým předchůdcům i umírněnější, měkčí. Byl to momentální stav, nebo je to rozpoložení, do kterého D.N.A. dospěla a bude v něm pokračovat i na příští desce?
Lukáš: První deska, na které jsem zpíval (pozn. „Cesta stínů“), byla dělaná narychlo. Zapadl jsem do kapely, kluci už měli nachystaný materiál a všechno proběhlo narychlo. Zvonobití už je o něčem jiném. Už jsem byl v kapele nějakou dobu, kluci, kteří dělali muziku, už věděli, co ode mě mohou čekat.
Kamil: No ale to neznamená, že bysme chtěli změkčit. Někde vzadu v mozku mám pocit, že ta příští deska bude zase tvrdší, ale jak dopadne, to sám neumím dneska říct, ale cítím to sám, že „Zvonobití“ je umírněnější, to je pravda. Myslím, že na příští desce přidáme, nevím jestli na tempu nebo na čem, ale na něčem přidáme, určitě tu usměrníme. Trošku tu radlici ořežem. Třeba. Třeba ne, třeba to bude ještě širší (smích).
Lukáš: Ono to je asi tím, že každý z nás poslouchá něco jinýho. Každý něco přinesl, nápady padají vesměs z Petra a Kamila, ale každý něco přinese. Tím pádem je to pestřejší.
D.N.A. se v základu stále drží klasického metalu. Když zmiňuješ, že každý poslouchá něco jiného, co tedy vlastně posloucháte, co jsou vaše kořeny?
Lukáš: Každý vychází z něčeho jiného a každý vyrůstal na něčem jiném. Já třeba s Romanem jsme spíš na tu tvrdší muziku, thrash metal, i když Roman se přiklání ke svému idolu, což je Iron Maiden, Kamil má ten rozsah širší...
Kamil: Já chodím na koncerty do opery..., na živý koncerty chodím maximálně na AC/DC, Dream Theater , Kissáky a Manowar.
Lukáš: Já jsem odkojenej thrash metalem, ale pokud chceme hrát pro lidi, nemůžeme se držet jednoho stylu.
Kamil: Pokud někdo z náš čtyř má jakýkoliv nápad, tak to musí projít schvalovacím procesem, nemůžeš přinést něco, co by se třem ostatním totálně nelíbilo, to nejde, to takhle nefunguje. Člověk musí zvolit nějakou rozumnou cestu, buď se to vyhodí úplně, nebo se to předělá k obrazu kapely. Je to o tom, že ti čtyři musí táhnout za jeden provaz jedním směrem. Když kluci poslouchají thrash, tak jsme schopní udělat něco podle představ Lukáše a Romana, ale musíme si navzájem vyhovět. Neudává tón jeden člověk, který by byl strůjcem všeho a ti ostatní jen hrajou, takhle to u nás nefunguje.
Počítám-li správně, tak D.N.A. letos slaví deset let.
Kamil: No, tak to ani nevím...
Tak v tom případě ptát se, jestli k tomuhle výročí chystáte něco speciálního je asi zbytečné. Každopádně na stránkách se objevily zmínky o DVD.
Kamil: No dobře, když o tom mluvíš, tak máme deset let a uděláme DVD. Ale to DVD je spíš další propagace, protože jsme natočili dva klipy, máme ještě jeden starší k „Cestě stínů“. Dalo by se říct, dobře, uděláme to k desátému výročí, ale nijak jsme se o tom v souvislosti s výročím nebavili.
Lukáš: Samozřejmě to není jen propagace kapely, je to hlavně o tom, že nás to baví a že se to dělá pro lidi. Tak aby se dostalo mezi lidi a ti z toho měli zážitek.
Můžeš prozradit, co se objeví na DVD?
Kamil: Určitě se tam objeví všechny tři klipy, budou tam bonusové materiály v podobě toho, jak jsme ty klipy natáčeli, jak to vypadalo, budou tam nějaké rozhovory, plus ještě zkusím udělat živý záznam jedné skladby. Všechno se motá okolo “Zvonobití“, jak říkám, je to propagace desky…
Lukáš: Takže nuda, nuda, šeď, šeď (smích).
Mluvíš o dvou klipech, které jste udělali. Líbilo se mi, že jste je pojali tématicky naprosto odlišně, jeden z nich je klasicky rockový, druhý hodně poetický. Myslíš si, že v současné uspěchané době, kdy se spousta věcí řeší klikáním během pár vteřin, má pro kapelu význam investovat energii do klipů?
Kamil: Určitě, právě pro to, že lidi sedí u internetu a klikají myší, tak si myslím, že díky internetu mají klipy větší možnost šíření, než jen televizí. Myslím si, že je potřeba ke každé desce vydat a propagovat videomateriál, zrovna tak jako propaguješ muziku v mp-trojkách.
Jak se díváte na současný boom stahování hudby? Je to pro vás problém nebo přínos?
Lukáš: U nás je problém v tom, že ta muzika je drahá. Nejsem zastánce stahování, ale je to každého věc. Já si zajdu do prodejny s muzikou a koupím si jednou za měsíc jedno dvě cédéčka a mám z toho opravdu radost. Ale nebráním se stahování. Dneska ty cédéčka kapel jako je třeba D.N.A. nejsou drahý, za dvě stovky neuděláš nákup na jeden den, ale je to každého věc, nikomu to nezazlívám.
Kamil: Já jsem si koupil cédéčko jednou v životě a to byli Pink Floydi.
Lukáš: Mám spoustu oblíbených kapel a od těch oblíbených kapel bych si to nestáhnul, radši bych si koupil originál. Když si pustím stažené cédéčko, tak to má tak ořezaný zvuk, že se to nedá poslouchat. Mě to jednoduše vadí. Je to každého věc, já jdu po kvalitě.
Ťukli jsme lehce i zmínku o budoucím cédéčku. Máte už nějaký výhled, kdy, co jak?
Kamil: Prosím tě, to byla jen zmínka. My se musíme trochu zklidnit, respektive doděláme DVD, v létě bude psychická přestávka...
Lukáš: ... už aby to bylo... (smích)
Kamil: ...a pak se uvidí. Zvonobití nás stálo dost peněz, musíme zajistit i nějakou návratnost. Počítám, že začátkem příštího roku už na tom budeme dělat nebo už to budeme natáčet. Nevím, nechceme tlačit na pilu, teď toho bylo za poslední rok a něco fakt dost, začalo to natáčením, včetně těch klipů, jednak je to finančně náročné, na nás je to dost náročné, všichni se musíme nějak živit a muzikou to není.
Lukáš: A pak přichází ty ponorky.
Kamil: Určitě to nechceme udělat za dva roky, to určitě ne. Příští leden-únor, když se mě zeptáš, tak ti řeknu, že už na tom makáme.
Kamil zažil celou kariéru D.N.A., Lukáš jí mapuje poslední dvě desky. Co považujete za nejlepší počin D.N.A.?
Lukáš: Pro mě samozřejmě poslední deska.
Kamil: Pro mě jednoznačně taky, kdyby ta deska byla průser, tak bysme jí hodili ze stolu. Myslím, že to byl další stupeň v kapele, myslím, že se ta deska povedla i třeba v rámci zvuku, že jsme pokročili dál.
Kamile, speciálně otázka pro tebe. Vím, že máš rád Manowar. Na „Cestě stínů“ se objevila hodně zajímavá coververze od Manowar…
Kamil: No jó, no to je jasný, „Géčko“…, mě už dneska leze na nervy…
Chci se zeptat, jestli se někdy v budoucnu něco podobného objeví?
Kamil a Lukáš společně: Ne, určitě ne.
Kamil: Cover verze určitě ne, je jasný, nikdy neříkej nikdy, ale ne, to už je za náma, včetně Bocelliho. Takovýhle věci, to jsou jen pokusy. Když se hraje někde naživo, samozřejmě lidi to chtějí.
Lukáš: Klasika. Dá se říct, že každá kapela má svojí hymnu, proto se to na desku dalo jako bonus.
Kamil: No to je pravda,… Už jsme dneska někde jinde.
Lukáš: No, i když v dnešní době…
Kamil: Vždyť říkám, nikdy neříkej nikdy. Zejtra nás něco napadne, tak to dáme na desku. Nebudeme přemýšlet nad tím, kdo si co řekne, když to tak chceme, tak to tam dáme.
V poslední době slyším spoustu nářků (a sám brečím taky) na to, jaká je návštěvnost na koncertech. Pochopím u devatenáctiletých mlaďáků, že mají snahu a představy dobýt svět, vy už máte něco za sebou, víte jaká je realita, co je to, co vás drží u muziky, co vás tlačí na pódium?
Lukáš: Musí tě to bavit, to je základ.
Kamil: No hraní. Mě je úplně jedno, jestli je v sále dvěstě lidí nebo pět. Někdy mě to taky sere, když je pěknej sál a přijde málo lidí. To mě sere vždycky, než začneme hrát. Když už začnem, tak je mi to fuk. Prostě to hraní.
Lukáš: Každopádně to nasazení není o nic menší, ať hraješ pro pět nebo pro dvěstě. Odehrajem si to, máme z toho radost, řekneme si o tom, že mohlo přijít víc lidí…
Kamil: I těch pět lidí musíš přesvědčit o tom, co děláš.
Lukáš: Já tomu říkám, že je doba papučových rockerů. Každej si koupí desku nebo si ji stáhne, poslechne si to doma a na živej koncert nepřijde. Což je, bohužel, škoda. Já jsem vždycky preferoval živé koncerty, když to slyším z desky, tak si říkám „áá, zahrajou oni to naživo…?“
Samozřejmě máte obligátní prostor pro to, říct co ještě nezaznělo, co byste rádi, aby lidi věděli, vzkazy, pozdravy…
Kamil: Zdravíme fanoušky metalu, vašeho fanzinu a ať si lidi tu muziku užívají hlavně naživo.
Díky!
|
