Hitový pop/speed metal. Takové označení se mi jeví nejpříznačnější. POWER QUEST jsou sice všude uváděni jako melodický power/speed, když ale budu dál bazírovat na žánrovějším upřesnění (páč mě škatulkování baví), tak musím navzdory názvu skupiny skoro eliminovat styl 'power'. Každý si překládá oficiální význam odnoží metalu po svém a POWER QUEST přesně vystihují mou definici speed metalu. Nechtějí ohromit silou, měkkou produkcí a cukrkandlovými melodiemi se doslova podbízejí. Vše přitom sprintuje tak rychle, jako olympijský vítěz na steroidech.
Power Quest založil v lednu roku 2001 Steve Williams (s basákem Stevem Scottem stál u zrodu dnešních DRAGONFORCE), dvorní skladatel a klávesista. To znamená, že keybordy jsou tady hodně emancipovaný a zaujímají stejně dominantní pozici jako kytary. Dalším poznávacím znamením je zpěv Alessia Garavella, který je odstínově nezaměnitelný a pro copyright Power Quest naprosto nezbytný. Takže co přineslo speed metalovém světu jejich debutové album?
Intro zde naštěstí není jenom "z povinnosti" a rozhodně nenudí. Lepí se na něj titulní píseň a všechny výše popsané atributy jsou ke slyšení již zde. Komu speed metal nevoní, bude na něj tento song působit jako olomoucké syrečky. A přesně opačně působí na ty, kteří hledají příjemně vyhrocené melodie, zabalené v chytrém provedení. A k tomu rychlost. Věřte mi, že je na místě tento termín ve spojitosti s Power Quest často opakovat. Formule 1 z britsko-italské stáje nezpomalí až do "pátého okruhu" s názvem „Power Quest (part 1.)“, ve kterém pod vlivem tempových zatáček trochu přibržďuje. Předtím uhání, jak by řekl mistr Timo Tolkki, rychlotí světla.
Po dalším kvapíku „Beyond The Stars“ je čas na limonádové občerstvení sycené baladickými bublinkami písně „Immortal Plains“. A to je vážně osvěžující! Steve dokazuje, že umí pomalé pasáže stejně dobře jako ty rychlé. „Follow Your Heart“ si s tempy opět pohrává. Nejprve dá prostor kytarovému sólování, které vystřídá napětí stupňující klávesový motiv. Hrozivě lomozící bicí též naznačují příchod něčeho nečekaného, aby..., aby se nic takového nestalo a vše se vzápětí proměnilo v klasicky veselou píseň (která žel nepřináší žádný výraznější nápad). A tak se začínají vkrádat myšlenky, které předtím měly vstup přísně zakázán. V tomto okamžiku se dá totiž říct, že album začíná být trochu stereotypní a díky nevýrazné produkci začínají jednotlivé skladby hodně splývat. „Freedom Of Thought“ je o dost zajímavější, leč pocit, že už je toho "tak akorát", zůstává. Outro „Distant Lands“ tedy přichází v nejvyšší čas. Instrumentální bonus je pak rocková pohodička s emotivními kytarami ala Pavlíček.
Album zbytečně podráží jednolitě nezajímavý zvuk. Když si ale budete skladby vychutnávat samostatně, budou na vás působit jako osvobozující speed metalová apokalypsa.
|
