Chudší kopie EVARESTu. To byla absolutně první myšlenka, která mě při poslechu debutu „Soul Vampire“ kapely SINISTRA napadla. Víc než hudební snažení ale ke srovnání s hudebně spřízněnými tuzemskými kolegy svádí zpěv Pavly Žeravíkové. Má podobnou barvu hlasu a stejně flegmaticky znějící techniku. Jinak SINISTRA ale jede v pomalejších otáčkách. Sází spíše na standardní heavy metal, který je v jejím podání bohužel těžce nevýrazný a šedivějící. Skladby se sice celkem dobře poslouchají, ale to je asi tak všechno. Sem tam zazní pěkný moment, ale ten je záhy utopen naprostou průměrností. Posluchač má také pocit, jako by na desce nikde nebyly toliko důležitá kytarová sóla. Ony se tam ve skutečnosti nacházejí, jenomže profrčí a jsou hned zapomenuty, což samozřejmě také není dobře. I zmiňovaný zpěv nahrávku bohužel nijak nezachraňuje. Možná dokonce naopak. Pavla sice nezpívá vůbec špatně, ale chybí mi v jejím projevu emoce, nějaké odbočení z té jedné vytyčené linie.
Nejsilnějším momentem je paradoxně jediný česky zpívající kousek „Na sletech havranů“. Nebrání se typickým „zábavovým“ kořenům, díky čemuž zní nejodlehčeněji a nejpohodověji. Možná bych, být kapelou, do budoucna přemýšlel o návratu k rodnému jazyku. Z úst zpěvačky zní nenuceně a uvolněně.
SINISTRA na mě působí sympaticky. Mladá kapela, která natočila nosič, za který se stydět nemusí. Díru do světa v žádném případě neudělá, ale jako první krok to špatné není. V celé své těžké průměrnosti si „Soul Vampire“ poslechnu stále daleko raději než všechna ta světová divadélka v čele s HAMMERFALL, SABATON a jim podobnými.
|
