Začínající kapela to nemá nikdy lehké. A když se k tomu ještě rozhodne hrát čistokrevný thrash, měla by se obrnit velkou dávkou trpělivosti. Trutnovská čtveřice Exorcizphobia vydává svůj první počin zhruba po čtyřech letech existence, během které se propracovala od hraní cover verzí po hospodách k vyprodukování vlastní tvorby.
Ačkoli thrash není zrovna můj neoblíbenější žánr, najdou se i v téhle škatulce kapely, které mám opravdu ráda – za všechny Megadeth, Pantera nebo Kreator. Pokud patříte k fanouškům odnože, která při krkolomných kytarových riffech nezapomíná na melodie, slyšte, že tahle parta se vám bude rozhodně dobře poslouchat.
Thrash u nás nemá zrovna masové zastoupení a tak každá naděje do budoucna určitě potěší. V tomto případě se slovo naděje nebojím použít. Poslech téhle placky vám asi dech nevyrazí, ale mám pocit, že v budoucnu by tohle prohlášení už platit nemuselo.
Šestiskladbové EP „Disease Inside“ má jednu obrovskou výhodu a tou je dobrý zvuk.Všechny nástroje jsou lehce čitelné a zpěv není zatlačen do pozadí. Tím se eliminuje asi největší problém některých začínajících tuzemských kapel. Navíc skladby zjevně prošly krutým testem živého hraní, takže jsou vypilované a promyšlené. Nechybí nezbytná kytarová sóla, která celkový projev hodně obohacují a v některých případech zachraňují od pádu k mírné jednotvárnosti. O chytlavé momenty ale nouze není a všechno je navíc podpořeno hutnou melodickou sekcí (která například na začátku „Nuclear War“ navozuje těžkou doomovou atmosféru). EP neobsahuje žádnou vyloženě slabou věc, naopak nejsilnější momenty vidím ve skladbách „Violence“ a „In Memory“ – druhá jmenovaná přináší i pomalejší pasáž, se kterou si kapela hravě poradila.
Kdybych měla Exorcizphobia přirovnat k některé z ikon žánru, nejvíc mi přicházejí na mysl Megadeth – a to hlavně kvůli serióznosti, s jakou kapela ke své hudbě přistupuje. Nejvíc se to projevuje v textové rovině. Nečekejte pivo, holky ani litry krve při zombie masakrech – tady se po vzoru Mustaina řeší globální problémy a temné stránky lidstva – a to je z mého pohledu určitě velké plus. Takže za mě ano, jen tak dál...
|
