Co to, hergot, je? To bylo první co mě napadlo, když začala hrát úvodní skladba "Crave" z novinky "Wicked Wonderland" od Lity Ford. Tvrdá kytarová polena, absolutně příšerně nazvučené bicí, jakákoliv absence melodie. Litin hlas sice stále má svou sílu a naléhavost, ale zpěv jejího manžela Jima Gilletta skutečně dokáže poslech pokazit. Říkám si, bude líp. Přátele, ale ono není. Všechno jede podle stejného mustru. Kdeže jsou časy takových písní jako "Back To The Cave", "Kiss Me Deadly", "Falling In And Out Of Love" nebo "Shot Of Poison"?
Vypadá to, jako kdyby Lita celou dobu, těch patnáct let, co byla mimo scénu, spala. V době všeobecného revivalu osmdesátých let se jedna z ikon té doby plácá ve stylech, které byly in v polovině let devadesátých. Leckde zaslechnete vlivy Soundgarden, jinde Alice In Chains a dokonce i, světe div se, zapomenutých polohippies Blind Melon.
O pořádném hitu mluvit nelze. Ale to, že nikde nenarazíte ani na jednu pořádnou, zapamatovatelnou melodii, to je bída. Když už se nějaká skladba, jako třeba titulní Wicked Wonderland, Indulge, Scream 4 Me nebo Love rozjede vcelku slibně, vždycky to pohřbí absence nápadu a melodie. Jen dokola tvrdé, až sabbathovské riffy, šustění elektroniky a naštvaný projev Lity a Gilletta.
Abych pravdu řekl, uniká mi záměr, s jakým byla "Wicked Wonderland" realizována. Navazuje sice na patnáct let starou "Black", ale ta ani v době, kdy se tvářila být moderní, nesklidila velký úspěch. Nenapadá mě také, pro jakou cílovou skupinu je tahle deska určena. Staří fanoušci, kteří na Litu ještě nezapomněli, si radši pustí něco z trojice úspěšných desek "Lita" (1988), "Stilleto" (1990) nebo "Dangerous Curves" (1991). Žádné nové příznivce dneska už Lita Ford nenajde. A rozhodně ne s touhle deskou o které tvrdila, že je nejvíc sexy v její kariéře. Holt úchylku má každý nějakou... Ale je pravda, že ten obal se povedl. Aspoň něco.
|
