BON JOVI - Forever
Jon umí pořád napsat dobré melodie a udělat...

BON JOVI - Forever
Krom nového alba vyšel i komplexní, čtyřdílný...

DOMAIN - The Artefact
A ešte jedna vec v súvislosti s Grave Digger -...

DOMAIN - The Artefact
Album som si vypočul a s čistým svedomím môžem...

MOTORBAND - 007
Obrovské ego šéfa Matejčíka opět zbytečně...

MOTORBAND - 007
Budu se asi rouhat, ale Made In Germany se mi...

MOTORBAND - 007
Sedm zpěváků .. Motorband se mi líbil v době...

MOTORBAND - 007
Motorband byla vždy pouze průměrná kapela, co na...

VADER - Litany
Jedna z nejlepších desek nejen Vader, ale i...

MOTORBAND - 007
Sedmé studiové album Motorbandu s názvem „007“ má...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



Autor Jan Skala

BON JOVI - Forever


Jen díky tomu, že se z Bon Jovi už před lety stala mezinárodní hudební instituce, přežila kapela poslední roky takřka bez ztráty kytičky. Kapelu s nižším kreditem by stav, v jakém se tahle parta ocitla, dozajista zabil. Jenže dávná síla alb „Slippery When Wet“, „New Jersey“ nebo „Crush“ a nekonečné řady hitů je tak obrovská, že fanoušci Jonovi prominuli i totálně zprasené koncerty, jimiž se principál spíše protrápil, než aby předložil důkaz o tom, proč je jeho kapela velkou stálicí světové hudby. Minulá deska „2020“ byla zdaleka to nejhorší, ..více

[recenze]

[14.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]


MOTORBAND - 007


Léta se tvrdilo, že Motorband mohli být největší českou kapelou, kdyby po sametové revoluci, v době vydání debutového alba „Made In Germany“, nedošlo k rozpadu, který inicioval odchod zpěváka Kamila Střihavky. Jenže to bylo v roce 1990 a kapela měla na reparát více než třicet let. A jak to dopadlo? Vlastně nijak. Promarněná léta, během kterých se v kapele kromě hlavního protagonisty, kytaristy a podle řady bývalých členů nesnesitelného šéfa Libora Matejčika, ..více

[recenze]

[12.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]


SIX FEET UNDER - Killing For Revenge


Už to vypadalo, že se Six Feet Under zavrtávají do čím dál větší bažiny a na pomyslné dno ne a ne narazit. Na desce „Nightmare Of The Decomposed“ se jim to po letech útrap povedlo a album dostalo kapelu do stavu, kdy jí tak slabý materiál definitivně zlomí vaz nebo se odrazí ode dna a začne vydávat alba, která budou mít alespoň nějakou úroveň. Řada fanoušků se ke kapele otočila zády a poukazuje na nulový progres materiálu, jeho vysokou opotřebovanost a v neposlední řadě na čím dál horší vokální projev Chrise Barnese. ..více

[recenze]

[11.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]


JOURNEY - Journey


Přestože většině posluchačů v České republice jejich kouzlo stále uniká, nikdo nemůže rozporovat fakt, že Journey byli fenoménem světové rockové hudby a dnes si spokojeně užívají výsostného postavení legend. Jejich sláva nezůstala ohraničena ve Spojených státech, kde mají status rockových bohů. V osmdesátých letech celosvětově představovali jeden ze symbolů mainstreamové rockové hudby, kterou milovala široká veřejnost a pro instrumentální zručnost a pěveckou dokonalost ji na milost vzali i posluchači ..více

[recenze]

[10.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]


PALLBEARER - Mind Burns Alive


Američané z Little Rocku v Arkansasu mohli být novými Paradise Lost, když vyšla v roce 2017 jejich třetí deska „Heartless“, mluvilo se o nich tak. Dokázali vyvolat emoce jako Britové v době největší slávy „Icon“ a „Draconian Times“, a když k tomu přijali kus vlastní osobitosti, měla doom metalová scéna o čem mluvit. Ti všímavější připomínali, že Pallbearer stojí na pokraji doomového teritoria, do jejich tvorby začínají prosakovat vlivy alternativního rocku, grunge či art rocková vzletnost. ..více

[recenze]

[08.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]


BABYLON A.D. - Rome Wasn`t Built In A Day


Když to vezmeme do důsledku, Babylon A.D. se pokoušejí o comeback už dobrého čtvrt století. Kdysi dávno představovali jedno z východisek glam metalu, když jich byla v době debutového alba plná MTV, a mohlo jít o kapelu, předurčenou k velké kariéře. Jenže úspěch debutového alba zůstal osamocený, na „Nothing Sacred“ se čekalo čtyři roky, což se ukázal být neuvěřitelný problém, protože scéna se za tu dobu změnila k nepoznání, po dlouhém večírku na Sunset Stripu se dostavila děsivá kocovina..více

[recenze]

[05.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]


Jedni mohou, druzí ne, výsledek je však stejný. Bit je pokaždé fanoušek


..více

[bulvární koutek]

[05.06.2024]

[Jan Skala]

[]


ZNOUZECTNOST - The End...?


Už se tak nějak počítalo s tím, že Znouzectnost je kapelou, která žije ze své minulosti a o vydávání nových alb nemá příliš velký (či spíše žádný) zájem. Každopádně to vypadalo, že její doba minula, opodstatnění měla v dřevních dobách v devadesátých letech, snad ještě jako Zastávka Mileč nebo dokonce Kuličkové ložisko, a pak v devadesátých letech, kdy si našla osobitým punk rockem, smíchaným se stále častějšími vlivy folku místo na tuzemské scéně. Stále patří hlavně na festivaly v ulicích Plzně či do tamního Divadla Pod Lampou, ..více

[recenze]

[04.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]


CREAM - Goodbye


Že se Jack Bruce s Gingerem Bakerem zrovna nemusí, byla známá věc. Už v době, kdy spolu hráli u Grahama Bonda, si dělali naschvály hraničící s nevraživostí, jednou došlo i na výhrůžky pobodáním a nezdálo se, že by postupem let zmoudřeli. Oba byli muzikanti od pána Boha a že své půtky dokázali překlenout ve prospěch Cream, jim budiž připsáno ke cti. Jak se kapela stávala slavnější, dlouhodobá nenávist znovu začala vystrkovat růžky. Eric Clapton, původně zastávající roli mírotvorce, začínal rezignovat a leckdy zbytečně vyhrocené spory ..více

[recenze]

[03.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]


KERRY KING - From Hell I Rise


Na scéně metalového extrému to mohla být událost letošního roku. Slovutný kytarista Slayer Kerry King je skutečný pojem, legenda a člověk, bez něhož by nebyla thrash metalová scéna úplná. Když ponecháme stranou fakt, že kompozičně zdatnějším kolegou ze slavných časů Slayer byl Jeff Hanneman, stále zůstává skutečnost, že kytarové riffy, které King metalové historii dal, patří do zlaté stylové pokladnice. Co na tom, že se jich člověk časem trochu přejedl, protože Kerry sklouzl do určité rutiny. Kytarový hurikán,..více

[recenze]

[01.06.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]


BURZUM - The Land Of Thulé


Kdo je dnes Varg Vikernes? Kam se osobnostně posunul od začátku devadesátých let, kdy vstoupil na norskou metalovou pidiscénu, ale brzy se stal nechvalně proslulým psancem po celé zemi a veřejným nepřítelem číslo jedna? Fakt, že kdysi vypaloval kostely a zavraždil předáka Mayhem Euronyma, už prakticky žádnou váhu nemá. „Zabil jsem toho chlapa a udělal jsem dobře. Odseděl jsem si to a to je celé,“ lakonicky odpovídal Varg v době, kdy vyšel z vězení, v němž strávil patnáct let. Burzum tehdy nezemřeli, ve vězení sice živořili na elektronickém základu, ..více

[recenze]

[31.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]


THE TROOPS OF DOOM - A Mass To The Grotesque


Retro je v kurzu a o to víc, když ho hraje přímý účastník dávných časů. Co na tom, že Jairo Guedz natočil s brazilskou Sepulturou pouze debutové EP „Bestial Devastation“ a první řadové album „Morbid Visions“, aby pak přenechal místo technicky zdatnějšímu Andreasu Kisserovi. Tím se vyhnul létům největší slávy, které kapela dosáhla v devadesátých letech, ale díky tomu nemůže být spojován s úpadkem Sepultury po odchodu Maxe Cavalery, ani se stylovými kotrmelci, které kapela dělala, a které ne vždy fanoušci správně pochopili. ..více

[recenze]

[28.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]


CREAM - Wheels Of Fire


Móda psychedelického rocku se ukázala být velice pomíjivou. I když v roce 1968 hnutí hippies stále provokovalo Ameriku a noviny se hemžily titulky o krádeži dětských duší podivnou sektou ze San Franciska, kouzlo léta lásky roku 1967 bylo pryč. Doba pádila kupředu šílenou rychlostí a to, co bylo moderní ještě před pár měsíci, působilo zastaralým dojmem. Stejně rychle jako The Beatles opustili Seržanta Pepře a The Rolling Stones „Their Satanic Majesties Request“, tak i Cream takřka hned po vydání „Disraeli Gears“ ..více

[recenze]

[27.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]


SLASH - Orgy Of The Damned


Láskou k blues je Slash všeobecně známý a když půjdeme daleko do minulosti, stála jej místo u Poison, kam šel někdy v polovině osmdesátých let na konkurz a k jejichž bubbleglamovým popěvkům se tvrdá bluesová kytara nehodila. U Guns N`Roses, kam nastoupil poté, už to bylo jiné, ovšem ani zde se nehrálo na blues tolik, jak by si Slash představoval. Ač byl v dalších letech spjatý s hard rockovým stylem Guns N`Roses, sem tam ke své oblíbené hudbě utekl a vytvořil například skvostnou skladbu „Neither Can I“ v rámci projektu Snakepit, ..více

[recenze]

[25.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]


CLOVEN HOOF - Heathen Cross


Comeback britských Cloven Hoof nebyl úplně ideální a nepředstavoval návrat v plné síle. Jenže Lee Payne, basista a dnes už jediný původní člen kapely, je bojovník a nehodlal se smířit s tím, že by Cloven Hoof byli kapelou pro pamětníky, která bude hrát zaprděný heavík poloviny osmdesátých let po britském venkově pro juchající staříky, kteří si pamatují dobu rozpuku hard rocku a nástup Nové vlny britského heavy metalu. Přestože Payne mladík není a šedesátku už oslavil před pár lety, nikdy se nebál vzít do party mladší hudebníky,..více

[recenze]

[24.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]


P.O.D. - Veritas


P.O.D. léta působili jako naprosto vyprázdněný pojem, který sice poukazoval na to, že začátkem tisíciletí byli jednou z nejviditelnějších kapel nu-metalové vlny, ale aktivity směrem ke komerčním aktivitám v dalších letech jim zlomily vaz. Poté, co kapela zažila obrovský úspěch s albem „Satellite“, který hnal kupředu singl „Youth Of The Nation“, na další nahrávce „Payable On Death“ ztratila nit a experimenty s alternativním rockem a reggae měly za důsledek, že kredit souboru začal velmi rychle klesat. Fakt, že zdání posledních hřebíčků ..více

[recenze]

[21.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]


CREAM - Disraeli Grease


Když Cream dorazili do Spojených států, zklamání zastínilo úspěch z britské domoviny. Měli nasmlouvaných devět koncertů v New Yorku, ale pořadatel jim dal tak nevýhodný čas, že na konci už hráli jen jednu skladbu. V New Yorku však trojice zůstala, aby v první polovině května 1967 ve studiích Atlantic začala natáčet druhé album, o němž doufala, že jí konečně kýžený úspěch přinese. Bylo třeba na tom řádně zapracovat, protože úspěch v Americe znamenal vzdát se bluesrockového výrazu debutu „Fresh Cream“, kterým američtí posluchači pohrdli, ..více

[recenze]

[20.05.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]


Listování : 1 / 176 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.14757 sekund.