S tím, jak se z Vánoc všeobecně stává čím dál více komerční produkt a tradičního kapra na štědrovečerním stole nahrazují odporné fastfoodové blafy, duchovní rozměr těchto svátků mizí už někam do ztracena. Jak ale člověk pomalu stárne, dárky se pro něho stávají podružnou věcí, která sice k Vánocům patří, ale právě ten duchovní rozměr, který jako dítě odmítal či mu nerozuměl, může naopak nabývat většího významu. Nejen z hlediska navození potřebné atmosféra, která jako jediná dokáže z Vánoc vykouzlit ty nejkrásnější svátky roku, ale i s postupujícími lety, kdy přichází volně se zákonitým zklidněním, přehodnocováním životních postojů a touze po klidu, jenž si s moderním pojetím Vánoc příliš netyká. To duchovno, které po staletí Vánoce definovalo, je ostatně na těchto svátcích tím nejdůležitějším a člověk nemusí být hluboce věřícím, aby jej během těch pár dnů do sebe dokázal nasát.
A právě kvůli duchovnímu postoji si hudební fanoušek dnes může právě započaté svátky spojovat i s hlasem Ladislava Křížka. Nejde jen o koledy, které jsme si na tomto místě probrali, prostřednictvím desky „Kam hvězdy chodí spát“, loni a nejde ani o to, že byl kdysi pasován na nástupce Karla Gotta, jehož vánoční písně nemají v české pop music stále konkurenci, ale jde ještě o jeden projekt. Ten patří do říše mystična nejen svým obsahem, ale také osudem, který jej postihl. Stejně jako dějiny křesťanství, jemuž je zasvěcen, jej provází řada dohadů, minimum informací a nakonec i skutečnost, že ač byl kdysi natočen, nikdy se oficiálně neobjevil. To vše přispívá k jeho půvabu, kdy jeden z nejlepších českých zpěváků dal svůj hlas v šanc sbírce náboženských písní, určených pro liturgické zpěvy. A právě dnešek je tím nejvhodnějším dnem si tuto dávno ztracenou nahrávku připomenout, protože svým pojetím může přispět k vydechnutí po předvánočním shonu a připomínky té pravé podstaty Vánoc, což sice může ostře kontrastovat s pravidelnou mediální masírkou, ale z tohoto úhlu pohledu pak musí i ten nejzarytější Křížkův odpůrce změknout a přiznat si, že tahle nahrávka má opravdu velkou duchovní sílu.
Podle kusých informací na internetu, pochází "Gloria" z doby kolem roku 2005. Pokud tomu skutečně tak je, spadá do časů, kdy sám zpěvák prožíval obrovskou deziluzi z předchozího života metalové a posléze popové hvězdy a to byl čas, kdy značně přimknul právě ke křesťanství. To se sice pak pokoušel na obnovených koncertech podsouvat publiku, což se ale ne vždy setkalo s příznivým ohlasem. Pokud by tedy zůstalo pouze u této desky, kde se ke své víře přiznal, pohybovali bychom se v ideální rovině. V sedmi dochovaných skladbách se tak posluchač přiblíží k naprosté podstatě Křížkovy křesťanské víry, kdy sám Ladislav dokonce jednu z obsažených písní, úvodní „Kyrie Eleison“, na text církevního kancionálu, napsal. Ostatní hudební adaptace má na svědomí Tomáš Kympl, který Křížkův hlas doprovodil na klavír a kostelní varhany. To jsou ostatně také jediné nástroje, které se z nahrávky ozývají.
Některé z písní jsou známé i laické veřejnosti. Je tu „Agnus Dei“ a „Ave Maria“, čili nápěvy spojené s právě začínajícími Vánocemi. Dále pak deska obsahuje i skladby „Gloria“, „Requiem“, „Sanctus“ a „Pater Noster“, které v jednom celku dokáží vytvořit nejen majestátní a sváteční atmosféru, ale umí vzbudit i posvátný, slovy jen obtížně definovatelný úžas. Ten umocňuje i velice silný a emotivní Křížkův projev, kdy jeho hlas sice nenaráží na své velmi vysoké limity, ale spíše využívání středních, sytých poloh, dává písním ještě větší sílu a podmanivost. A právě tím Ladislav ukázal, že jeho umělecký rejstřík je takřka nelimitovaný. Dokázal se dostat na někdejší vrchol nejlepších časů heavy metalu, dokázal prorazit i s komerčním hard rockem v Kreysonu, zpíval po boku Karla Gotta, Evy Urbanové a Jaroslava Svěceného a dokázal povýšit obyčejný popový balast na poslouchatelnou hudbu (sic!). Byly mu také vyčítány všemožné komerční tendence a chtivost, ale pokud budete chtít slyšet hudbu, která šla kdy přímo z jeho srdce a už máte oposlouchaného „Radegasta“ od předu dozadu a zpět, je tu právě „Gloria“, která je dílem ryze nekomerčním a srdečním, ač vůbec nejde o rockovou hudbu.
Zaposlouchejte se do ní, dnes je pro to ten pravý čas. Uslyšíte, jak vás za těch dvacet minut, co z celého dvacet let starého projektu zbyly, chytne za emoce. A to je věc, která k těm Vánocům bude patřit vždycky, ač už pro řadu lidí dostávají jiný význam.
|
