Na to, že novodobá tvorba Tiamat rozděluje fanoušky, si Johan Edlund zvykl a byl na útoky zvenčí imunní. Jeho tvorba se postupem let zacyklila a z kdysi novátorské kapely, jež bořila hranice stylů mávnutím ruky, se stala parta, která se odmítá vyvíjet a žije z toho, co dokázala v minulosti. Příznivci oplakali odchod letitého kytaristy Thomase Peterssona, protože jeho nástroj byl pro tvorbu Tiamat zásadní, ale na vývoj kapely to vliv nemělo. Přišel do ní Roger Öjersson, hráč z jiných hudebních dimenzí stoner / blues rocku a alternativního rocku, ale tato skutečnost jen potvrdila, že tvorba Tiamat je podřízena Edlundovi a vychází pouze z jeho rukopisu, který se léty stal sice nezaměnitelný, ale jak ukázaly poslední desky, také omšelý a zcela předvídatelný. Každá studnice jednou vyschne, a i když se v dobách „Clouds“, „Wildhoney“ a „A Deeper Kind Of Slumber“ zdála nevyčerpatelná, pomalu, ale jistě Tiamat docházel dech.

Edlund s Tiamat nevydal nikdy špatnou nebo průměrnou desku, ale nejpozději na „Judas Christ“ bublina splaskla a začalo se vařit z vody. Nebylo divu, že se pauzy mezi jednotlivými deskami prodlužovaly a jak hovořily prameny blízké kapele, byla nahrávka „The Scarred People“ spíše utrpením, než výtryskem umělecké svobody a neředěných inspirací. Bylo znát, že Edlund je vyčerpaný a že na něj po čtyřicítce začal doléhat životní styl, jaký vedl dlouhá léta. Delší dobu se jeho síly také rozmělňovaly v projektu Lucyfire, ve kterém se orientoval na přímočarou rockovou hudbu. V roce 2010 tvořil spíše pro něj, ale jelikož se Tiamat podařilo získat smlouvu s vydavatelskou společností Napalm Records, byla práce pro Lucyfire zastavena a na první místo bylo třeba znovu postavit rodnou formaci.

Když po zdlouhavém natáčení deska „The Scarred People“ konečně vyšla 2. listopadu 2012, představovala další kousek návratu k metalovému zvuku, jenž v minulosti švédská parta skoro zcela opustila. V tomto ohledu jde nahrávka ještě o kousek dál než „Amanethes“, přestože se znovu nejedná o vyloženě metalové album, navazující na první tři desky. Odkazy na ně (hlavně na „The Astral Sleep“ a „Clouds“) se v náznacích objevují, ale v zásadě jde o album stojící na pomezí gotického rocku a metalu. Snahy o tvrdší zvuk jsou patrné zejména na začátku alba, protože úvodní dvojice „The Scarred People“ a „Winter Dawn“ dokáže fanoušky původních Tiamat jakžtakž uspokojit. Jde však spíše o nevýraznější kusy, které postrádají jak magickou atmosféru začátků kapely, tak hitový potenciál novodobější éry. Skutečnost, že jako stěžejní skladbu si kapela (nebo vydavatel?) vybrala nervní „384“, koketující až s industriálem, svědčila o tom, že album bude spíše tvrdší oříšek. Bylo, ale trochu jinak než Tiamat asi zamýšleli.

Problém „The Scarred People“ byl v tom, že neobsahovala žádné záchytné body a ani nejlepší skladby „Love Terrorists“, „Radiant Star“ a pop rocková „Messinian Letter“ nedokázaly zaujmout tak jako „Vote For Love“ nebo „Brighter Than The Sun“. Formálně nejsou špatné, ale je znát, že vášeň pro novou tvorbu a snad i hudbu celkově z Edlunda rychle vyprchávala. Na téhle desce se z Tiamat stala obyčejnější parta, než tomu bylo dosud. To podtrhuje i fakt, že skladbu „Thunder & Lightning“ si Edlund musel půjčit od Lucyfire asi jako symbol zoufalosti z nedostatku materiálu, protože opětovná vykrádačka The Sisters Of Mercy není ničím jiným. Ani závěrečná „Tiznit“, která má ptačím zpěvem snad evokovat úvod „Wildhoney“, nadchnout nedokáže a působí nudným dojmem, což je pro Tiamat známka toho, že je opět něco špatně.

Nijak zvlášť euforické nebylo ani následné turné, které začalo skoro až půl roku po vydání alba, a kromě koncertů v Rusku a Bělorusku obsahovalo pouze festivalová vystoupení se setlistem, jenž byl spíše průřezem novodobou tvorbou než propagací nového alba. To rychle zapadlo a zároveň s Edlundovou jistou nezúčastněností se nad Tiamat začaly snášet černé mraky. „Rozhodl jsem se opustit Tiamat. Zdraví, a tak podobně, už mi neslouží. Říkám opustit, protože si Tiamat nijak nenárokuju. Jestli chtějí ostatní pokračovat, tak ať. Ať si seženou fešného zpěváka, podepíšou kontrakt s Century Media a jdou do toho. Já končím a kapela už mě nezajímá, vyjma toho, že jí popřeju jen to nejlepší. Veškeré záležitosti budu postupovat Andersovi, Larsovi a Rogerovi, pokud budou mít zájem. Nic za to nechci,“ šokoval o rok později fanoušky Edlund. Vypadalo to, že ukončil agonii, v níž se Tiamat potáceli. Jen zdánlivě.

O dva roky později o svých problémech znovu promluvil s tím, že mu devastující alkoholová závislost přivodila velké srdeční problémy, navíc spojené se smrtí otce. Uvedl však, že by Tiamat mohli natočit novou desku, z které však dosud nebylo vůbec nic. S kapelou vyjel na cesty, ovšem tam se naplno ukázaly jeho trable, neboť předváděl jedno ostudnější vystoupení za druhým a z oslav „Wildhoney“, jak byly koncerty koncipovány, se stala fraška. Na Edlunda byl velmi smutný pohled, jak se dezorientovaně motá po pódiu, zapomíná hrát a nepamatuje si texty. V říjnu bylo po všem a zdálo se, že nadobro. Hořká pachuť ze smutné tečky za kariérou jedné z nejlepších švédských kapel devadesátých let vydržela dlouho.

Po covidové uzávěře, kdy se snad notně zestárlý Edlund dal trochu dohromady, opět vrátil Tiamat do hry. Zatím (možná zcela nadobro) bez studiové desky, ve výrazně slabší formě než ve vrcholných letech, ale přece jen o trochu lépe než v minulé desetiletce. Možná nyní píše poslední etapu kariéry, možná vstane jako bájný pták Fénix z popela a ještě jednou přesvědčí o své výjimečnosti. Čas se však krátí, za pár let už může být skutečně pozdě.

FB TIAMAT

YouTube ukázka - Love Terrorists

Seznam skladeb:
1. The Scareed People
2. Winter Dawn
3. 384
4. Radiant Star
5. The Sun Also Rises
6. Before Another Wilbury Dies
7. Love Terrorists
8. Messinian Letter
9. Thunder & Lightning
10. Tiznit

Sestava:
Johan Edlund – zpěv, kytara, klávesy
Roger Öjersson - kytara
Anders Ivers - baskytara
Lars Sköld - bicí

Rok vydání: 2012
Čas: 44:52
Label: Napalm Records
Země: Švédsko
Žánr: gothic rock/metal

Diskografie:
1990 - Sumerian Cry
1991 - The Astral Sleep
1992 - Clouds
1994 - Wildhoney
1997 - A Deeper Kind Of Slumber
1999 - Skeleton Skeletron
2002 - Judas Christ
2003 - Prey
2008 - Amanethes
2012 - The Scarred People

Související články

Foto: archiv umělce