Pokud pomineme krátké angažmá u Accept, které fanoušci německé legendy sepsuli (aby následně přijali mnohem méně zajímavou současnou etapu s Markem Tornillem), je nejvýznamnějším milníkem kariéry amerického zpěváka Davida Reece vydání první desky kapely Bangalore Choir, „On Target“ z dvaadevadesátého. Deska to byla velmi dobrá, ale měla smůlu, že vyšla v nejhorší možné době a její úspěch byl ve stínu Nirvany a mohutného nástupu grunge mizivý. Mezi fanoušky pozdní éry amerického glam metalu platí nahrávka za klasiku a spadá do kategorie alb obdařených velkou produkcí, o níž se postaral ostřílený Max Norman, známý spoluprací s Ozzym Osbournem nebo Megadeth. Z tohoto hlediska je nemožné na album navázat, protože desky se točí s mnohem nižším rozpočtem (a stejně představují ztrátovou záležitost), tudíž i pokračování, které vychází pod názvem „Rapid Fire Succession: On Target Part II“, musí nést atributy současné doby. Ovšem společných bodů je i tak dost.
Reece je jeden z nejplodnějších zpěváků hard rockové scény a jeho kariéra mezi lety 1992 a 2025 nestála, ačkoliv se nedá říct, že by dosáhla nějakých vrcholů. Desítky let se zpěvák utápěl v průměrných projektech, chvíli působil i u Bonfire, ale ani jednou nevytvořil desku, která by dosáhla statutu „On Target“. Totéž platí i pro Bangalore Choir, které vrátil do hry poprvé v roce 2010 a žádná velká sláva z toho nebyla. Ani další dvě desky, vydané v letech 2012 a 2023. nepředstavovaly vrcholová díla a nabízely lehce nadprůměrný, v zásadě ničím zajímavý materiál, který korespondoval s tím, co Reece dělal dlouhou dobu. „Center Mass“ nabídla drobné zlepšení, ale euforické stavy vyvolat nedokázala. Možná i to byl důvod, proč se Bangalore Choir (tedy hlavně Reese) začali obracet k třiatřicet let starému debutu. Proč teď, ví snad jen Reece, ale i přesto jde o krok správný a fanoušky velmi očekávaný.
Vetknout do hlavičky nového alba slogan „On Target II“ by nestačilo, kdyby kapela pokračovala dál v těžkopádném stylu třech novodobých desek, jednalo by se o větší problém, než kdyby se album jmenovalo jakkoliv jinak. To se neděje, Reece si konečně vzpomněl, z jakých ingrediencí dávný debut tvořil a podle nich dal dohromady i novinku. Nejde o kopírku, protože podle not roku 1992 by se hrát nedalo, silný pocit sounáležitosti obou alb je ale přítomný. Album je obdařené hutným, moderním zvukem, ale zachovává řadu hudebních spojnic se začátkem devadesátých let, které jsou patrné nejen ve vokálním projevu, ale také v melodičnosti a typické stavbě skladeb. V tomto ohledu se dá mluvit o vyvolání duchů někdejší doby, navzdory trendům, které se za tři desítky let prohnaly scénou. Skutečnost, že na debut nová deska navazuje kvalitou skladeb, je to nejdůležitější.
Obavy, zda budou Bangalore Choir schopni utáhnout více než hodinový materiál, se nepotvrdily, přestože nelze tvrdit, že by deska byla nahuštěna hity a pouze nevýraznějšími momenty. Poměrná rozkolísanost materiálu je nejhlavnějším, co lze desce vytknout, protože kvalita řady věci dokáže skrýt drobnější nedostatky. Lepší skladby „Love And War“, „Swimming With The Shark“ „Bullet Train“, „Prisoner“ či skvělá balada „I Never Meant To“ nejenže dokáží vyvolat velmi věrně atmosféru doby, kdy rocková hudba byla na vrcholu, ale obstojí i v současnosti jako výrazné žánrové hity. Neplatí to na celé ploše desky, protože bez „The Light“, „The Beauty“ nebo unylá závěrečná balada „Mending Fances“ by se posluchač obešel, ale to je úděl dlouhých desek. Pokud by Reece jako spoluproducent desky stopáž ohlídal a album zkrátil o takových pět věcí (můžeme přidat ještě „I`m Headed For“ a „Still The Same“), mohlo by jít o novodobou klasiku stylu. Takhle se jedná o velmi dobré album, které ukázalo, že Reece má občas na víc, než s čím se léta prezentoval. Hlas mu slouží, přestože je usazený v nižších polohách a jeho skladatelské prozření je milým překvapením po úmorně dlouhých letech šedi a průměrnosti.
Když při vydání „Center Mass“ před dvěma lety Reece prohlašoval, jak je těžké přiblížit se k duchu debutu, nemohl asi vědět, že s následující deskou se mu to podaří skoro dokonale. "Rapid Fire Succession: On Target Part II" je dospělejší sourozenec dávné klasiky, který dává Bangalore Choir návod k tomu, jak desky tvořit i nadále.
|
