Z vesmírného plutí předešlé desky se tentokrát přesouváme někam do 18. až 19. století, konkrétně k tématu pistolnických soubojů, ve kterých si to chlapi byli schopni kvůli svým láskám rozdat na smrtelnou férovku. Moment brutality se zde tře o vrcholný romantismus, do deseti osudných kroků se vejde tolik pocitů a emocí, jako do celého života průměrného člověka 21. století. Ideální motiv pro mrazivý (ačkoliv zdaleka ne dokonalý) obal desky. A také příležitost pro hrátky s názvem alba, kterým kapela vtipně připomíná své desetileté výročí.
|
Dnes je 13.8.2025, svátek má Alena
|
| RIMORTIS - Deset kroků zpět |
|
Petr Štěpnička  |
 |
Není v dnešní době moc tuzemských kapel, které by nějak výrazně vázaly moji pozornost – vlastně by se všechny daly spočítat na prstech jedné ruky vysloužilého pracovníka pily. A protože RIMORTIS se do tohoto úzkého výběru dostali už před pár lety, vyhlížel jsem jejich novou placku hezky dlouho dopředu. První živé ochutnávky novinek během koncertů zněly více než dobře a výsledek... Ten je ještě lepší a už na první poslech je „Deset kroků zpět“ mnohem barvitější deskou než její předchůdkyně. Některé nové skladby jako by se chtěly vymanit ze zajetých speedových kolejí a oproti ostatním vyznívají více „heavy“. Tracklist se tak, alespoň v mých uších, rozdělil na pomyslné dvě části – první klasicky speed metalovou („Na paškál, „Labyrint vášní“) , jenž pokračuje ve stopách posledních nahrávek a druhou, která se tváří trochu uvolněnějším a hravějším dojmem („Deset kroků zpět, „Zapovězená“). Krásně byl tenhle kontrast znát na posledním koncertu RIMORTIS v Plzni, kde došlo i na titulní „Deset kroků zpět“ a hned se hudební nálada přesunula trochu jinam.
Zatímco pěveckému umu Milana Hloucala už Pagan pár řádek věnoval, tak ještě tu zbývá nezodpovězená otázka textů. Ta zůstala od minula naštěstí bez výraznější změny a opět nejde o žádné laciné rýmovačky, jež vše vyzradí na první poslech, ale o texty plné více či méně skrytých významů, které si musí každý najít a vyložit sám. Vaškův rukopis coby textaře se už na naší metalové scéně stává jasně čitelný a získává si čím dál víc „čtenářů“. RIMORTIS tak oslavili svoje první desetiletí na hudební scéně velice důstojně a zároveň dali znovu jasně najevo, ža ač chceme nebo ne, musíme s nimi do budoucna počítat. Takže se sluší popřát kapele hodně úspěchů a plných sálů i do dalších desetiletí. |
| Čárlie 8,5/10 |
 |
Nad novinkou Rimortis by Jára Cimrman zalomil rukama. Deset let existence kapely, deset songů na obou cédéčkách, v názvu alba výraz „deset“ a „Deset kroků zpět“ vyjde jen dva měsíce před začátkem roku 2010… a přitom stačilo jen chvilku počkat a jednalo by se o nejsnáz zapamatovatelnou desku kulatého roku. Dokonce i dosavadní frekvence vydávání cédéček velela vydat další nosič až v dalším roce. ;-).
Ke cti Rimortis nutno dodat, že i když cimrmanologové možná kroutí hlavou nad zbrklostí kapely, příznivci speedmetalu si můžou nadšeně mnout ruce. Ona ta zapamatovatelnost totiž souvisí nejen s časovou osou, ale hlavně s obsahem. A to proto, že Rimortis spáchali svůj jednoznačně nejsilnější materiál. I když jsem pomalu a jistě začínal patřit ke skeptikům, žehrajícím na vyčerpanost a omezenost stylu, Rimortis mě přesvědčili, že i v jeho rámci lze udělat krok vpřed. A (a to dokonce pomíjím tak důležitý fakt, že kluci rostou i muzikantsky, zejména pak výkon pěvce Milana Hloucala mě bezpečně položil na lopatky) ono jde o kroky hned dva. Dramatičnost a fantazie. To jsou struny, které Rimortis rozezněli na maximum. Nadýchaná „Ve vlnách“ (stále se nemůžu zbavit dojmu, že dokonalá majestátnost předurčovala tuhle píseň na závěrečné finále) a melodramatická „Opera v plamenech“ s famózním klávesovým motivem a plná napětí jsou neskutečně natřískané emocemi – zavřete oči a zaštípe vás (v případě té první) v nose odér slané vody a ucítíte na kůži (v případě té druhé) spalující žár. A pokud v kole minulém měli Rimortis snahu rozeznít „Zvony fantazie“, tak barvitost textů na „Deset kroků zpět“ dopsala dokonalejší kapitolu tohoto příběhu. Nicméně Rimortis jsou především speedovou kapelou a tak je nutné se při hodnocení opírat nejen o kontrastní záležitosti, ale i o klasické kvapíky. Jasně, tady možná nic nového nelze vymyslet, ovšem chytlavost a „variabilita“ (ano, projeďte kteroukoliv z rychlovek a rozhodně neuklouznete po něčem již notoricky známém) vás vtáhne do děje naprosto přirozeně a na první ucho. A znovu se potvrzuje, že silný text může udělat z klasiky vícerozměrné dobrodružství. Úvodní „Nepřítel s úsměvem“ či titulní výpravná „Deset kroků zpět“ sází na symbiózu skvělých melodií a silného děje. A když tyhle klenuté kousky naředíte těžce vláčnou atmosférou (možná vás hutný pouštní vzduch přinutí dýchat poněkud ztěžka) v „Chuti pouště“ či tou nejobyčejnější melodií alba, prostou „Zapovězenou“, vyleze z toho parádní kolekce. Která se pochopitelně neobejde bez tradiční vypůjčené skladby – výběr padl na folkovou „Omnia vincit amor“ a volba to byla geniální. Úžasně svěží hudební odlehčení při zachování vytrvalé působivosti. Doplňte si k tomu výpravný klip k titulní skladbě (schválně, kterému ze střelců budete před výstřelem fandit ;-) ?) a bonusový výlet do minulosti – deset (už zase) nově nahraných a zaranžovaných skladeb z minulých alb, kde u mě prim hraje především závěrečná „Rimortis II“ s hostující Veronikou Stříbrnou a vyjde vám z toho skvělá deska bohatá na atmosféru, na pocity, se schopností vyvolávat živé obrazy. Zavřete oči a ponořte se do všech detailů a užijte si pohlazení realistické fantazie i fantastické reality. Jsem nejen obdivovatelem Rimortis, ale i zastáncem cimrmanových teorií. Nebýt toho, bez problémů bych sáhnul po desítce. A lepší zapamatovatelnost by v tom hrála tu nejmenší roli… |
| Savapip 9,5/10 |
www.rimortis.cz |
| Vydáno: 12.11.2009 Přečteno: 6766x |
počet příspěvků: 3
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Moc tomu nerozumím | Několikrát jsem... | 25. 01. 2010 20:23 | Miki |
| rimortis | rimortis je uz... | 28. 11. 2009 8:43 | marian |
| To CD se bezvadně... | 22. 11. 2009 16:45 | petra |