„V létě roku 1984 jedou společné turné jedny z největších rockových kapel: SCORPIONS, WHITESNAKE, BON JOVI, všechny prodají milióny desek...až na jednu: ANVIL.“
To je úvod dokumentárního filmu Sachi Gervasiho o kapele ANVIL, který se snaží přijít na to, proč zrovna tahle kanadská parta nevylétla do výšin rockového souhvězdí, ačkoliv byl její start raketový a oslňující jako u skupin, se kterými na počátku osmdesátých let koncertovala před vyprodanými sály. A měla obrovský vliv na nejzvučenější osobnosti metalového světa. Hned v úvodu tak promluví Lars Ulrich, Slash, Tom Araya, Lemmy nebo Scott Ian a všichni vzdají opravdu hluboký hold kapele ANVIL. Většina z nich přitom absolutně nechápe, proč zrovna tahle smečka zapadla v zapomnění.
Střih. Kanada, Toronto, současnost. Frontmant ANVIL, Steve Kudlow alias Lips, jede v brzkém mrazivém ránu do svého každodenního zaměstnání rozvážeče obědů pro školní jídelny. Vše doprovází slovy: „Horší už to být nemůže.“ Další scéna provází druhou legendu kapely, bicmena Robba Reinera, který maká jako dělník se zbiječkou a k týhle situaci dodává: „Kurva radši bych stál na pódiu, než dělal tohle.“ Z obou dvou v tu chvíli sálá směsice zásadních pocitů, které budou stavebními kameny celého dokumentu: nucené a nahořklé odevzdání se stavu, ve kterém se právě nacházejí, touha po zadostiučinění s lehkou příměsí sebelítosti a neustálé návraty do minulosti k dobám své slávy (především Lips), ale hlavně odhodlání vrátit se na výsluní a zase být, alespoň na chvíli, obdivovanou rockovou star. A to navzdory tomu, že je oběma už 50 let.
To vše se odehraje teprve v úvodu tohoto dokumentu, ale už ten dokáže diváka přikovat k sedadlu. A s každou další vteřinou bude jeho zájem růst, protože v průběhu natáčení se stalo tolik strhujících událostí, které kdyby si vymýšlel nějaký oscarový tvůrce, nemohl by svůj scénář napsat lépe. Jenže scénáristou tohoto příběhu byl sám život a o to víc jsou zachycené emoce upřímnější. A těch emocí bude opravdu mnoho. Melodramatický moment s katarzovitým vyvrcholením zde není pouze jeden a na konci filmu, jak to bývá, ale je jich několik a všechny jsou totálně odzbrojující. Proto vám nepoodhalím ani jednu jedinou zápletku, aby na vás všechny měly stoprocentní dopad a účinek. Naopak vás ještě více navnadím poznámkou, že jedna z pikantních scén se odehraje v Praze a opět trochu podpoří nepěknou pověst o vychcanosti české povahy.
Říká se, že odvážnému štěstí přeje. Režisér tohoto filmu, Sacha Gervasi, odvahu měl a jako potvrzení správnosti rozhodnutí natočit tento dokument mu posloužily okolnosti, které během jeho natáčení vyvstávaly na povrch. Lemmy z MOTÖRHEAD v úvodu vysloví domněnku, že kapela se neproslavila kvůli tomu, že nebyla ve správný čas na správném místě. Tak vězte, že tento dokument vzniknul ve správný čas a na správném místě. Na tom nejsprávnějším místě na světě. Zdá se vám to patetické? Věřte mi, že po dokoukání tohoto snímku to budete vidět úplně stejně. Film působí dokonce i na nemetalové publikum, což je asi nejlepší důkaz jeho kvalit. Pro bytostné rockery je pak jeho účinek několikanásobný.
|
