K orientačnímu zhodnocení alba "Líně zážehové melodie" velkobítešské kapely Zapomenutá
minulost prakticky stačí zapolemizovat nad pěti výrazy, obsaženými v názvu desky i kapely. Takže ne, ne, ne, ano, ano a z toho vyplývající bohužel ano. Pokud se nemůžete dopočítat, tady je vysvětlení.
a) Líně - rozhodně se nedá mluvit o tom, že by tahle deska působila líně. Naopak, lenost je asi
to poslední, co bych na tomhle albu dokázal vyďoubat. To spíš usilovnost, údernost a pracovitost. Hm, spíš lépe řečeno upracovanost.
b) Zážehové - pokud od tohoto pojmu očekáváte něco, co vám nakopne motor, tak se asi těžko dočkáte. Důvod proč tomu tak není, je částečně naznačen v bodě c), částečně vyplývá i z toho, že nahrávka právě díky své ubíjející razantnosti a nepříliš velké nápaditosti působí ve finále jako jeden velký beztvarý a jednotvárně chutnající koláč, u kterého je fuk, ze které strany začnete kousat.
c) Melodie - ale kdepak. Ač bych u podobné verze metalu nečekal žádné melodické orgie, přece jen (až na jednu výjimku) je hlavním mottem nahrávky "stále vpřed" a pokud možno bez uhýbání z monotónní nálady.
Jediná skladba (ze sextetu nabídnutých), která má výraznější potenciál zaujmout, nese název "Posera". Její pozitivum je jednak v tom, že alespoň částečně zapadne do kategorie c), a jednak i v tom, že křikloun Ondra Špaček alespoň občas vypadne ze svého poněkud příliš vynuceného chrapláku a ozve se přirozeným hlasem. Vzhledem k tomu, že na většině záznamu se vytrvale nutí do zvláštně nepřirozené, hutné a hrubé polohy (v „Seš svázanej“ jako by se dokonce pokoušel šlapat do stop krajana Marka Dočkala (Nonsense), ale tomu jsem jeho výraz věřil…), asi není čistý zpěv to, na čem by Zapomenutá minulost chtěla stavět, ale jsem vděčný aspoň za špetku přirozenosti. A jedno, jestli v češtině nebo závěrečné angličtině. Pro mě je vokál největší slabinou Zapomenuté minulosti.
d) Zapomenutá - ano, raději, ano. Marně hledám důvod, proč šoupnout "Líně zážehové
melodie" alespoň na zadní police skladiště paměti a ještě někdy se k nim vracet.
e) Minulost – ano, Zapomenutá minulost se stala zapomenutou minulostí právě teď.
„Líně zážehové melodie“ mají snahu znít moderně (přitom však doplácí na nedostatek nápadů), nepodbízivě (což se stoprocentně daří), jsou prosty (zjevně naprosto úmyslně) jakékoliv líbivosti, obsah zcela odpovídá strohému chladnému strojovému obalu a zcela v odpovídajícím duchu je zabalené do hrubého (ale solidního) zvukového kabátu. Tak aspoň nějaké pozitivum. Jediné (a půl za „Poseru“). A to poslední šesté ano? Ano, bohužel, zklamání. Zapomenutá minulost se rovnou stala i raději zapomenutou současností.
|
