27.10.2021
ARAKAIN
Od pražské legendy odchází baskytarista Zdeněk Kub. Ten ..více

27.10.2021
BRYAN ADAMS
Nejznámější kanadský muzikant se po třech letech od ..více

27.10.2021
W.A.S.P.
Blackie Lawless a jeho parta se vydají do světa oslavit ..více

27.10.2021
ORPHANED LAND
Největší izraelské metalové hvězdy rekapitulují ..více

27.10.2021
CORRODED SPIRAL
Bývalý bubeník Sepultury Igor Cavalera, představuje ..více

27.10.2021
SLASH PUPPET
Kompilačním albem "Studs & Gems" se připomene kariéra ..více






U.D.O. - Game Over
Slogan Game Over nabízí mnoho výkladů. Já jej ..

U.D.O. - Game Over
Za mě jejich nejlepší deska. Konečně ubrali n ..

ECLIPSE - Wired
Když to (po unylém začátku) rozpálila úvodn ..

WHYZDOM - Of Wonders and Wars
Francouzský metalový okresní přebor. Konec tab ..

U.D.O. - Game Over
Za mě krok zpátky. Tři předchozí desky měli ..

AURA - Falling Darkness
Mrkve: Zkus třeba Silencer. Ti mají jen jednu de ..

U.D.O. - Game Over
Za mně hodně povedená deska, prostě klasické ..

FOREIGNER - Foreigner
Parádní deska! ..

FOREIGNER - Foreigner
další superskupina... ..

AURA - Falling Darkness
mám rád klasicky znějící dřevní black nahra ..




Za poslední měsíc:
K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
1246x

DEATH - Scream Bloody Gore
1037x

DEATH - Leprosy
1013x

SKELETOON - The 1.21 Gigawatts Club
1010x

CARCASS - Torn Arteries
959x

DEATH - Human
841x





článků celkem: 8695
recenzí: 7177
reportů: 574
rozhovorů: 523













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


EUROPE, DYING PASSION, Praha - KC Vltavská, 7. února 2010

I když poslední desku této švédské pětice „Last Look At Eden“ považuji za nepříliš vydařenou, na pražský koncert jsem se přece jen vydal. A to hned ze dvou důvodů. Samozřejmě, staré věci, ale i skladby ze „Secret Society“ mám pořád hodně rád a za druhé jsem chtěl slyšet, jak nabubřelé a notně pompézní věci z poslední desky zazní naživo.

O Europe je zájem. Svědčí o tom i fakt, že koncert musel být z mrňavých prostorů Retro Music Hall přesunut do KC Vltavská. Kulturní centrum Vltavská je odpudivý normalizační archetyp, který svým stylem připomíná plzeňský DK Inwest. A stejně blbě, jako stavba samotná, je řešený interiér. Když k tomu přidáte ne zrovna dobrou organizační práci, jste nasraní ještě dřív, než vás začne otravovat předkapela. Na celý prostor, ve kterém se ten den sešlo zhruba patnáct set lidí, jeden zapáchající záchod skutečně nestačí. A prodírat se na něj z druhé strany sálu bylo opravdu utrpení. Další záchody byly pouze pro VIP, tedy pro lidi, kteří dostali zelenou pásku, která sloužila jako fotopas. Jenže na místo pro fotografy se už jaksi zapomnělo. Takže ne fotopas, ale hajzlpas. O pivu, které smrdělo jako týden nošené fusekle se ani nemá smysl zmiňovat.

Ještě, že všechno vynahradila hudba. Tedy, hudba Europe. Předskokani Dying Passion možná své fanoušky mají, soudě podle zaplněného prostoru pod pódiem. Druhdy pionýři doom metalu dnes působí jako nemastný neslaný bigbít, který, v porovnání s hráčskou ekvilibristikou a citem pro melodie, jaký předvedli Europe, ztrácel své veškeré kouzlo.

To Europe byli jinačí kafe. Po intru nastoupili hned s titulní skladbou z poslední desky a ejhle, ono to naživo funguje. Tytam jsou wagnerovské orchestrace, tytam je symfonický hlomoz. Nakonec z toho zbyla slušná rocková pecka. Stejně jako následující „Love Is Not the Enemy“, která nás vrátila zpátky do roku 2006. Pak už se začalo vzpomínat. Kdo by neznal „Superstitious“, „Let The Good Times Rock“, „Scream Of Anger“ nebo „Open Your Heart“. Všechno šlo hladce. Sál zaplněný snad všemi věkovými kategoriemi zpíval všechny refrény, které z Tempestova hrdla zněly, jako když je posloucháte z desky. Europe jsou dnes v pozici, kdy si můžou dovolit nějaký ten fórek. Když jsem na nich byl před třemi lety, byla to slavná „Carrie“, kterou Tempest jen se španělkou v ruce spustil sám a cappela. Tentokrát na „Carrie“, k údivu všech a velkému smutku všech přítomných dam, nedošlo. Se španělkou v ruce ale zpěvák přece jen vystoupil a předvedl další slavnou baladu „Prisoners In Paradise“ ze stejnojmenné desky z roku 1991. Když už jsem zmínil, že nedošlo na „Carrie“, musím podotknout, že absenci po dlouhé době v repertoáru měl také úplně první hit – „Seven Doors Hotel“ (ono celé debutové album zůstalo opomenuto). Potěšil samozřejmě nejnovější singl „New Love In Town“. Takové „Cherokee“ nebo „Rock The Night“ už byly samozřejmostí.

Konec, šlůs, ende? Ne, tomu nemohl nikdo věřit, že by Europe nezahráli „The Final Countdown“. Ještě předtím, jako první přídavek, došlo na nevýraznou „The Beast“ z posledního alba a potom už zaznělo slavné odpočítávání.

Europe dokázali, že jsou jistota. Jsou legenda se vším všudy. A k legendám patří záhady. Jedna z nich je, jak je možné, že Tempest a další vypadají ve svých skoro padesáti letech skoro stejně, jako když poprvé nahlédli na vrcholek hitparád.

Pepsi Stone             

Nevím, kdo vybíral předkapelu pro Europe, ale za tuto volbu mi nezbývá než si nechápavě ťukat na čelo. Nejen, že nebylo zpěvačce rozumět a tudíž jsem přeslechla i vůbec název celé její formace, ale to, co předváděla kapela na pódiu se sem ani dost málo nehodilo. Myslím, že většina diváků sdílela stejný názor, protože dav jen stál, nudil se, nebo jen nechápavě vrtěl hlavou. Je pravdou, že se kapela snažila podat slušný výkon, ale téměř nikoho to nezajímalo. Jejich unylé skladby spíš každého uspali, než aby navodili atmosféru hodnou pro Europe.

Jejich odchod přivítal snad každý v sále a přípravy pódia pro Europe provázelo skandování fanoušků. Sál byl plný různých věkových kategorií, jak starších posluchačů, tak i mladších, dokonce jsem na toaletě potkala maminku s úplně maličkým chlapečkem, který se na Europe velice těšil.

A měl na co. Europe nám znovu ukázali, že jejich comeback měl cenu. Hlas zpěváka Joeyho Tempesta i v jeho věku, při kouskách, co na pódiu prováděl, neprodělával žádné výraznější krize. Udýchal téměř všechno – jak od starých skladeb, které všichni vítali s bouřlivým potleskem a jásotem, tak ty novější, které byly přijímány trochu vlažněji, odehrány a odzpívány pak byly perfektně.

Malou... možná spíše velkou výtku bych měla k playlistu a vynechání kultovní balady „Carrie“. Těšil se na ni v sále snad každý, ale měli jsme smůlu. Po závěrečném „The Final Countdown“ jsem cítila mírné roztrpčení z absence právě Carrie, ale jinak si koncert nemůžu vynachválit. Tentokrát nebyla tečka za večerem tak působivá, jako na festivale Masters of Rock, kde desetitisícový dav zpíval a lidé na tribunách vstávali. Komornější prostor ale také navodil výtečnou atmosféru a mně na konci naskakovala husí kůže.

Veronika

www.europetheband.com



Fotogalerie


EUROPE


foto:
Veronika Hesounová


Vydáno: 11.02.2010
Přečteno: 5886x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
S tím potem jsi mi...11. 02. 2010 10:40 Veronika
Koukam ze vyber...11. 02. 2010 9:40 Petr
Europe - ZlínNo, pomalu se...11. 02. 2010 9:10 Bubák


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.69103 sekund.