27.10.2021
ARAKAIN
Od pražské legendy odchází baskytarista Zdeněk Kub. Ten ..více

27.10.2021
BRYAN ADAMS
Nejznámější kanadský muzikant se po třech letech od ..více

27.10.2021
W.A.S.P.
Blackie Lawless a jeho parta se vydají do světa oslavit ..více

27.10.2021
ORPHANED LAND
Největší izraelské metalové hvězdy rekapitulují ..více

27.10.2021
CORRODED SPIRAL
Bývalý bubeník Sepultury Igor Cavalera, představuje ..více

27.10.2021
SLASH PUPPET
Kompilačním albem "Studs & Gems" se připomene kariéra ..více






U.D.O. - Game Over
Slogan Game Over nabízí mnoho výkladů. Já jej ..

U.D.O. - Game Over
Za mě jejich nejlepší deska. Konečně ubrali n ..

ECLIPSE - Wired
Když to (po unylém začátku) rozpálila úvodn ..

WHYZDOM - Of Wonders and Wars
Francouzský metalový okresní přebor. Konec tab ..

U.D.O. - Game Over
Za mě krok zpátky. Tři předchozí desky měli ..

AURA - Falling Darkness
Mrkve: Zkus třeba Silencer. Ti mají jen jednu de ..

U.D.O. - Game Over
Za mně hodně povedená deska, prostě klasické ..

FOREIGNER - Foreigner
Parádní deska! ..

FOREIGNER - Foreigner
další superskupina... ..

AURA - Falling Darkness
mám rád klasicky znějící dřevní black nahra ..




Za poslední měsíc:
K.K.`S PRIEST - Sermons Of The Sinner
1246x

DEATH - Scream Bloody Gore
1038x

DEATH - Leprosy
1013x

SKELETOON - The 1.21 Gigawatts Club
1010x

CARCASS - Torn Arteries
959x

DEATH - Human
841x





článků celkem: 8695
recenzí: 7177
reportů: 574
rozhovorů: 523













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


SEBASTIEN, EAGLEHEART, RIMORTIS - 15.5.2010, Pardubice, KD Hronovická

Následující řádky by se daly shrnout do jasného titulku - „Jak jsme málem pokřtili cédéčko bez cédéčka…“ Pokřtili proto, že původně bylo na 15.květen ohlášeno pokřtění debutového alba pardubických Sebastien „Tears Of White Roses“. Bez cédéčka proto, že ještě není úplně hotovo, natož vylisováno. A málem proto, že ještě před tím, než došlo na první živé tóny Sebastien, tak kluci stále ještě vážně uvažovali nad šampaňskou lázní pro budoucí miminko. Pardubákům dělali společnost Eagleheart a Rimortis, což pro milovníky rychlých melodií mohla být stejně dokonalé spojení, jako před čtrnácti dny Rimortis v kombinaci se Salamandrou.

Ještě dřív než se chopili nástrojů, představili Sebastien dozrávající, téměř již dobroušenou novinku v kompletní studiové podobě i s lehkým komentářem. Možná netradiční způsob prezentace, ale jako návnada na nastražené uši určitě působivé, obzvlášť, když termín vydání ještě stále nebyl stanoven. Tahle část programu se však poněkud natáhla, což bylo jednak hlavním důvodem k vynechání slavnostního aktu, jednak i příčinou částečného překopání původně plánovaného playlistu. Scénu si kluci v duchu názvu desky „oblékli“ do bílých růží (které v následujícím setu Eagleheart posloužily jako vděčná rekvizita k vytrvalému skotačení „íglů“) a nabídli alespoň částečnou ochutnávku chystaného materiálu. Domácí publikum mělo zjevně některé kousky dostatečně „nastudované“ a spontánně reagovalo prakticky na všechny skladby. Frontman Jirka Rain si užíval „volnost“ bez kytary, díky které pódiová prezentace získala oproti minulosti na teatrálnosti a zároveň umožnila i soustředit se na vokální party, které se u současné tvorby Sebastien stávají docela zásadním momentem. Nebýt následného totálně živelného vystoupení Eagleheart, asi bych u Sebastien nehledal určitou opatrnost, pramenící z odpovědnosti. Jen díky tomu mi chyběla trochu větší špetka spontánnosti a vyhranosti, přesto i díky nadšeným reakcím z diváctva mělo vystoupení Sebastien potřebnou šťávu. V nažhavené atmosféře pak mohly potěšit a pobavit takové žertíky, jako nečekané zařazení (dle mého největší pecky) „Dorian“ uprostřed setu i následná marná snaha kytaristy Ondry držet se plánovaného sledu skladeb, či vzpomínka na fanoušky sborově odzpívaný navarovský odkaz v „Křižácích“. Povedený set, u kterého bylo možné litovat snad jen toho, že nezaznělo víc skladeb. Takže v přídavku (po ujištění se, že to lidičky vážně baví) došlo ještě na povedenou tečku v podobě zopakovaného „Doriana“.
Playlist: Tears Of White Roses, Remiel In Flames, Fields Of Chlum, Dorian, Black Rose Part II, Femme Fatale, Lake Of Dreams, Křižáci, Dorian

Eagleheart jsou fenomén. Ačkoliv jejich playlist můžu prakticky napsat z hlavy už téměř do puntíku (jen úplnou novinku, která následovala za již osvědčenou „Dream Therapy“ bych netrefil) přesně, ještě se mi nestalo, že bych v jejich setu narazil na hluché místečko. Z téhle bandy cáká radost z hraní po galonech, jejich dynamická a energická živočišnost vás prostě nacucne a nepustí. A to i přes to, že Vojta zase krapet zkrotil svojí vyřídilku – snad jen marné přesvědčování fandů, aby u novinky dali dostatečně najevo to, že se jim tahle skladba nelíbí stejně jak jemu, logická dedukce (po nedostatečné odezvě na dotaz, zda příznivci znají po novinkách zařazené „Moment Of Life“) „já hlásím, že hrajeme nové vály a oni jsou vlastně všechny nové, že?“, či vytrvalé smíškovské pochechtávání podtrhovalo frontmanovu mimopěveckou pověst baviče. Největší hvězdou se pro mě stal tentokrát kytarista Mike. Jednak jeho vokální příspěvek v pomalé „Tears Of Rain“ mě bere čím dál tím víc a navíc v závěru, poté, kdy jej v „Time Has Come“ opustil jeho aparát (ona vůbec ta pravá strana pódia vypadala na nějaké technické prokletí i u ostatních kapel) a veškerá snaha o jeho znovuzprovoznění přišla vniveč, složil přijímací zkoušky k Van Cantu, neb svoje sólo spolehlivě zvládl bez strun pouze na hlasivky. Bezchybný hudební výkon znovu zvýrazňovaly vytrvalé bojůvky mezi Wágnerem a Martinem Kleknerem (mimochodem, nechcete se připojit k iniciativě na Facebooku za udržení Martina v řadách kapely? Všichni jsme sice nahraditelní, ale nějak si Eagleheart bez kteréhokoliv živého dílku skládanky nedokážu představit). O tom, jak si kluci pobyt na pódiu užívají, svědčilo i naprosté finále, kdy se při posledních tónech bicmen Smrt přesunul od bicích blíž k obecenstvu a závěrečnou tečku tak napsali všichni kluci společným třísknutím do přineseného činelu. Následné Vojtovo dilema, co s paličkou, zda jí vrátit Smrtovi či podělit se o ní se šťastlivcem z hlediště, rozsekl Martin, který jí prostě popadl a zahodil do hlediště… J, Eagleheart opět na podtrženou jedničku.
Playlist: Buried Alive, Into The Sky, Falling, At The End Of Forever, Don't Turn Your Head, Damned By Yourself, Tears Of Rain, Dream Therapy, novinka, Moment Of Life, Time Has Come

Před čtrnácti dny v Městci Králové jsem naznačoval, že budoucí nástupce bicmena Martina to vůbec nebude mít jednoduché. V Pardubicích byla možnost okusit, jak se bude Rimortis dařit se změnou na bubenické stoličce. Místo Martina se na záskok v řadách kapely totiž objevil Ondra Vrba (Samhain).

Omezím-li se čistě na srovnání posledních dvou akcí, vychází mi z toho o chlup pozitivněji (ale vezměte jako porovnávací vzorek dokonalost…) ta městecká. Jednak díky obsažnějšímu playlistu (i když bylo možno očekávat, že vzhledem k časovému posunu a s náhradou – byť kvalitní – v sestavě nebude možné odehrát takovou záplavu písní jako v Městci), jednak díky větší kompaktnosti a sladěnosti kapely, kdy to tentokrát občas už už vypadalo, že se kluci rozjedou každý po své vlastní trase (nestalo se). Asi nejpříjemnějším pozitivním zážitkem byl pohled na klávesáka Jakuba, kterého jsem v podobně dobrém rozmaru (jak konstatoval principál Vašek: „…dneska hraje vším možným, nosem, krkem…“) snad ještě neviděl a dokonale sedl k vysmáté strunové dvojce. Není snadné nastupovat po excelentních Eagleheart do nabuzené atmosféry (pravda, návštěva postupně trochu prořídla, ale věrní příznivci nezklamali), Rimortis – jak jinak – tenhle úkol zvládli.
Playlist: Nepřítel s úsměvem, Vesmírem plout, Zvony fantazie, Rozcestí osudu, Labyrint vášní, Černý kůň, S.O.S., Sedmý syn, Deset kroků zpět, Rimortis II, Pláč andělů

Savapip             


bandzone.cz/sebastien
www.rimortis.cz
eagleheart.eu


Fotogalerie


SEBASTIEN



EAGLEHEART



RIMORTIS


foto:
Savapip


Vydáno: 20.05.2010
Přečteno: 5695x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.58012 sekund.