Rocková legenda vo výbornej forme! Když narazím na podobné hlášky, beru je obvykle s rezervou. Tentokrát se tohle úderné motto objevilo na stránkách slovenské Tublatanky. Při vzpomínce na její koncert před dvěma lety ve Výravě jsem tentokrát nepochyboval. A protože chalani se vydali na východ Čech zopakovat svojí „infikaci Tublatankou“, nepřicházelo v úvahu u této párty chybět, obzvlášť když Tubla má na kontě čerstvou albovou novinku.
A zjevně jsem nebyl natěšený sám. Solidně našlapaný areál letního parketu ve Výravě dával už od prvního okamžiku, kdy z pódia zaznělo jméno Tublatanka, najevo, že songy slovenských jánošíků má v malíku. A nepředpokládám, že (i když mě tenhle fakt docela překvapil) to bylo tím, že Tublatanka sáhla po téměř totožném playlistu jako před dvěma lety. Z novinek zazněla jen titulní věc „Svet v ohrození“, v přídavku došlo k výměně songů z první desky a od minula navíc vypadly celkem tři písně („Priateľ“ a „Láska, drž ma nad hladinou“ mi docela scházely). Tolik strohá statistika.
Pocitově šlo o téměř naprosté deja vú. Rezultát je jasný - maximálně povedený koncert. Vůbec nevadilo, že Maťovy hlasivky už ve všech momentech nedají ty vysokohorské výlety jako kdysi na deskách (zejména v „Ja sa vrátim“ či „Dnes“ to bylo znatelné), ani to, že v úvodu Maťo poněkud zápasil s technikou („keď si spolu zaspievame, aj vysielačka sa umúdri“ ). Je fascinující, kolik energie na pódiu ze sebe dokážou vydat oba strunobijci. Snad fakt, že Maťo tentokrát přijel bez stehů (došlo i na úsměvnou historku, kterak se čerstvě sešitý po minulém koncertu ve Výravě prakticky rozpáral… ;-) ), umožnil spustit pohyblivému duu až nečekanou pohybovou smršť.
Martin s Jurajem občas předváděli takové kolotoče, že jim celá plocha pódia byla malá. Ďurovy takřka taneční kreace naznačovaly, že i když Tublatanka chvílemi zní sakra ostře, je v jejím rocku kupa pohody. Tomu pomáhal i fakt, že Tublatanka má playlist důkladně namíchaný z obou pólů své tvorby – od ostrých metalovek po uvolněné rockovky. Pochopitelně, celý playlist je poskládaný s jasným tahem na závěrečnou gradaci, kdy přeřazení z maxima na hyper přišlo se sólovou exhibicí Ďura Topora na basu (nutno ještě zmínit i asi nejlepší záblesk Ďurovy basy v „Bez tvojej lásky“), následované podobným počinem bicmena Petera Schlossera.
Došlo na nezbytnou pyrotechnickou show v „Skúsime to cez vesmír“, letecký den s tublatančími tričky i občas poměrně dlouhé Maťovy proslovy, přídavek čítající dvě skladby a hlavně na vynikající atmosféru, která v těch ostrých metalovkách trochu zanikala, takže z tohoto pohledu asi nejsilnější spojení mezi davem a třemi Jánošíky na pódiu přišlo v „Lodi do neznáma.“
Vrcholy? Určitě „Dnes“, které si Martin odzpíval (spolu s patřičnou odezvou z pod pódia) u černobílých klapek, poetická chvíle v baladě „na výběr“ – „Matka“ a dynamický závěr v podobě největších hitovek – „Skúsime to cez vesmír“, „Pravda víťazí“ i „Žeravé znamenie osudu“ mají stejné grády jako před více než dvaceti lety a Tublatanka je dává se stejnou vitalitou, jako tehdy.
Závěrečné Maťovo „…keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte...“ a jeho lišácký úsměv jasně odráželo spokojenost i samotných muzikantů s děním ve Výravě.
Tublatanku lze ve vlasti české v letošním roce spatřit ještě několikrát. Pokud tenhle report vezmete jako doporučení na okouknutí Tubly na Masters, Benátské či třeba na Dačickém festu, věřte mi, že (pokud Tublatanka svojí současnou fazónu udrží, o čemž nepochybuji) fakt v duchu výše uvedeného reklamního hesla zažijete rockovou legendu ve výborné formě.
Playlist: Šlabikár 1, Dajte mi na to liek, Cítim sa fajn, Ja sa vrátim, Dnes, Moj starý dobrý kabát, Bez tvojej lásky, Šikmooká, Svet v ohrození, Matka, , sólo basa, bicí, Vo veľkej škole dní, Pieseň pre Doda, Loď do neznáma, Skúsime to cez vesmír, Pravda víťazí, O nás, Žeravé znamenie osudu
|
