Možná se zvedne vlna nevole a rozbouří se diskuze nad tím, jestli bratrská dvojice Nelson patří na tyhle stránky. Já mám za to, že ano a to z jednoho prostého důvodu. Nelson jsou už zase rocková kapela. Po countryových chvilkách, kdy uctívali památku svého otce, guru amerického country Ricka Nelsona, se dvojčata Gunnar a Matthew Nelsonovi vrací k duchu svého debutového alba „After The Rain“ z roku 1990. K albu, které brzy po svém vydání dosáhlo platiny, což ale nebyla zásluha jen dobrého šamponu, který bratři používali na své bujné blonďaté hřívy, ale zejména díky singlům „Love And Affection“ a „After The Rain“.
Jenže pak se věci zkomplikovaly. Firma Geffen odmítla vydat nahrávku „Imaginator“, protože se jí zdála moc tvrdá, místo toho poslala kapelu zpátky do studia. Tam šestice vyprodukovala až countryové album „Because They Can“, které mělo v porovnání s „After The Rain“ jen mrňavý úspěch a Geffen Nelson pustil definitivně k vodě. V roce 1996 proto vyšel ztracený „Imaginator“. Rocková tvář ale Nelson moc dlouho nevydržela. Desky jako „Brother Harmony“ a „Like Father, Like Sons“ se mnohem více než o popmetalové hity debutu opíralo o náladu desky „Because They Can“ a o tvorbu jejich otce. Pak najednou nastalo na deset let ticho. Až letos se znovu Gunnar a Matthew pustili do společné práce a výsledkem je deska „Lightning Strikes Twice“.
Už dopředu kapela oznámila, že se bude jednat o návrat ke kořenům, o glam rock nebo pop metal chcete-li, s velkým vlivem AOR. Hned úvodní skladba „Call Me“ ukazuje velké hitové ambice a mohla by se stát jakousi „Love And Affection“ dneška. Zároveň ale kapela dává na vědomí, že už ji netvoří praštění puberťáci, ale přemýšlivější čtyřicátníci, kteří už něco zažili a přitom neztratili svůj nadhled a schopnost napsat velice chytlavou melodii s hitovým potenciálem.
Každá skladba, která je na „Lightning Strikes Twice“, je ve své podstatě hit. Že mě třeba v „Day By Day“ vadí sweetovské, trochu hysterické vokály v refrénu, nebo že se mi „To Get Back To You“ zdá až moc utahaná, je asi jen můj problém. To, že se mi úvodní „Call Me“, stylem AOR načichlá „You´re All I Need Tonight“ nebo závěrečná „Kickin´ My Heart Around“ líbí od dob debutu asi nejvíc, je také otázka osobního vkusu. Každopádně „Lightning Strikes Twice“ je deska, která neurazí a dá se poslouchat při jakékoliv, zdůrazňuji jakékoliv činnosti.
V podstatě jsem rád, že se oba bratři dali zase znovu dohromady a zavzpomínali na staré dobré časy. Natočili spolu desku, která má sílu zvednout náladu i tomu největšímu pesimistovi a která při letošním chladném podzimu zahřeje pěkně u srdce.
|
