Johnny Thunders, narozený jako John Anthony Genzale junior, byl americký punkový kytarista, zpěvák a skladatel. Tak přesně takhle osobu Johnnyho Thunderse charakterizuje internetová encyklopedie Wikipedia. To jsou holá fakta. Jenže, Johnny Thunders byl mnohem víc než jen zpěvák, kytarista a skladatel. Johnny Thunders je dodnes symbolem jedné generace. Generace rockových fracků, ztracenců a těch, kteří žijí ze dne na den. To žil i Thunders. Bohužel velmi krátce. Letos v dubnu to bude dvacet let, co tento osmatřicetiletý muzikant ukončil svou pozemskou pouť.
Born To Lose
Newyorská čtvrť Queens bylo začátkem padesátých let odporné místo. Zatímco se zbytek světa ještě vzpamatovával z druhé světové války, Amerika, krvavými lázněmi takřka nezasažena, si žila svůj sen. Začaly bujet drogy, prostituce a právě Queens se stalo jedním z nejprofláklejších míst, kde se všem těmto neřestem dařilo. Ideální místo pro narození Johnnyho Thunderse. Ten si prožil normální dětství, v rané pubertě dokonce hrál baseball. Vše se ale změnilo v jeho patnácti letech, kdy začal hrát na kytaru a založil si pod pseudonymem Johnny Volume svou první kapelu nazvanou
Johnny and the Jaywalkers. Ta sice pro budoucí hudební scénu neměla žádný význam, ale už určovala pozdější Thundersovu hudební orientaci.
Pro další vývoj je důležitý rok 1970. To se Thunders seznamuje s trojicí hudebníků – zpěvákem Davidem Johansenem, kytaristou Sylvianem Sylvianem a bubeníkem Billym Murciou, kteří tehdy fungovali pod jménem Actress. Thunders se k nim zanedlouho připojuje a kapela doplněná o basistu Arthura Kanea si mění jméno na New York Dolls. A legenda je na světě.
Dolls brzy podepsali smlouvu s firmou Mercury, pro kterou nahráli dvě alba - „New York Dolls“ (1973) a „Too Much Too Soon“.
Ve své době sice nevzbudila takový rozruch jako později, když vypukla punková revolta, ovšem z historického hlediska měly obě desky zásadní význam. Hlavně proto, že se jedná (spolu s alby The Stooges) o absolutně první punkové počiny. A také proto, že Dolls se světu představili se svou charakteristickou image, kterou celá osmdesátá léta kopírovaly všechny hairmetalové kapely. Mötley Crüe počínaje a posledními puberťáky, hrajícími si v garáži na zrezlých strunách své dvojhmaty, konče.
Navzdory osudu
Dolls skončili. Po pěti letech byli úplně vyřízení z chlastu a drog. Bubeník Murcia na svou závislost doplatil životem ještě předtím, než kapela vůbec vydala první desku. Thunders opustil řady formace začátkem roku 1975 (na jeho místo přišel budoucí frontman W.A.S.P. Blackie Lawless) a s sebou si vzal ještě Murciova nástupce Jerryho Nolana. Tahle dvojice s kytaristou Walterem Lurem a basistou Television Richardem Hellem založila kapelu Johnny Thunders and The Heartbreakers. Hell záhy kvůli názorovým neshodám s Thundersem formaci opouští a uvolňuje místo Billymu Rathovi a kapela vyráží do Anglie. Divoké léto 1976 je ve znamení turné Anarchy In The U.K., ke kterému se mají Thunders a jeho parta připojil. Všechno ale skončí ještě dřív než začne a kapela je z Anglie kvůli výtržnostem vyhoštěna.
The Heartbreakers to ale nevzdávají a následujícího roku vydávají svůj debut „L.A.M.F.“, což je zkratka pro frázi „like a motherfucker“. Deska je doslova napěchována punkovou klasikou jako „One Track Mind“, „Born To Lose“, „I Wanna Be Loved“ nebo „Get Off My Phone“. Jenže o rok později je konec. Punk zmíral na úbytě, rozpadli se Sex Pistols, dočasně to zabalili The Damned, The Ramones prožívali krizi a Johnny Thunders právě rozpustil své The Heartbreakers. Jako poslední připomínka této výjimečné kapely vyšel v roce 1979 živák „Live At Max´s Kansas City“. Deska obsahuje zejména skladby z „L.A.M.F.“, ale i věc „Can´t Keep My Eyes On You“, kterou Thunders nakonec umístil na svou sólovou prvotinu „So Alone“.
Tak sám...
Rozhodnutí rozpustit The Heartbreakers bylo nasnadě. Kapela zmáhaná návykovými látkami a schizofrenními stavy nebyla ve stavu, že by mohla pokračovat dál. Thunders se rozhádal se svým dvojčetem Nolanem a oznámil sestavení nové kapely Gang War. Ta se ale rozpadla ještě dříve, než stačila vůbec něco natočit a Thunders se dal na sólovou dráhu.
První deska byla trefou do černého. Album „So Alone“ je plné hitů typu „You Can´t Put Your Arms Around A Memory“ (kterou později nahráli Guns n´Roses a Michael Monroe), „Leave Me Alone“, „Great Big Kiss“ nebo „London Boys“, což je vzpomínka na Sex Pistols a jejich turné v roce 1976. Zároveň se na něm podílela plejáda hvězdných hostů. Ať už to byli bývalý spoluhráči z The Heartbreakers – Lure a Rath, tak hráči Sex Pistols, kytarista Steve Jones a bubeník Paul Cook, frontman Thin Lizzy Phil Lynott, zpěvačka Pretenders Chrissie Hynde nebo předák Small Faces a Humble Pie Steve Marriott.
„So Alone“ ovšem byla deska, kterou v budoucnu Thunders už nikdy nepřekonal. Následující počiny „Diary Of A Lover“, „In Cold Blood“ a „Hurt Me“ jsou jen podprůměrnými dílky, při kterých člověka napadne, že jsou vydané jen proto, aby Thunders měl nějaké peníze na chlast a drogy, kterých potřeboval čím dál víc. „To byl ten důvod, proč jsme spolu nemohli hrát. Jeden čas to bylo fajn, ale Johnny do toho padal čím dál více. Už s ním byla těžká řeč, každého posílal do prdele a sám nebyl schopen dělat nic pořádného,“ vzpomíná na starého parťáka kytarista Walter Lure. Ten se drogového návyku zbavil velice brzy a dnes pracuje jako makléř na newyorské burze.
Ještě jednou se Thunders vzepjal k dobrému výkonu a to v roce 1985, kdy za pomoci svého obdivovatele Michaela Monroea (ex-Hanoi Rocks) vypotil desku „Que Sera Sera“. Kromě Monroea se na ní podílel i kytarista Hanoi Rocks Nasty Suicide nebo třeba někdejší frontman Dead Boys Stiv Bators.
This is the end...
Pak už to šlo z kopce. Thunders chycený do síti vlastních závislostí se naposledy o slovo hlásí v roce 1988 albem „Copy Cats“, což je neumělý pokus o oživení starého punku. Bezvýsledně se několikrát pokoušel o léčení, ale z metadonu vždy sklouzl zpět k heroinu.
Začátkem devadesátých let už je z něj troska. Na věchýtka vážícího čtyřicet kilo, motajícího se po pódiu, zjevně nevěda kde vlastně je, byl smutný pohled. Navíc mu lékaři diagnostikují zhoubné onemocnění krve, rakovinu. Thunders ale léčení odmítá a směle dál pokračuje ve svém životě.
23. dubna 1991 je konec. Jeho mrtvé tělo našla recepční v hotelu St. Peter House v New Orleans. Stříkačku měl mrtvý Thunders ještě zapíchnutou v ruce. Zlatou dávkou heroinu tak jen uspíšil konec, protože jeho zhuntované tělo bylo vinou rakoviny odsouzeno stejně do hrobu.
Zemřel tak jeden ze zakladatelů punku. Zanechal po sobě manželku Judy, tři syny Johna, Vita a Dina a dceru Jamie. Ale především po sobě zanechal nesmazatelnou stopu na rockové scéně. Ta jeho odchodem ztratila jednu ze svých tváří. Nezdárného syna, jehož rockový život přivedl do hrobu. Už je to dvacet let. Zapalte svíčku a pusťte si „Born To Lose“...
|
