Název kapely může být trochu zavádějící. „Billion Dollar Babies“ je pochopitelně název jednoho z nejslavnějších alb legendárního černokněžníka Alice Coopera, jenomže stejnojmenná skandinávská kapela považuje tvorbu Alice Coopera jako jen jeden z mála inspiračních proudů. A když se na to budeme dívat do důsledku, je Cooper pro Billion Dollar Babies vlivem pouze ze svého období ohraničeného alby „Constrictor“ (1986) a „Hey Stoopid“ (1991). Billion Dollar Babies jsou totiž typickými představiteli Nové vlny skandinávského glam metalu, tedy stylu, který poslední dva roky totálně válcuje Evropu a chrlí jednu kapelu za druhou.
Billion Dollar Babies mají všechno, co musí kapely zmíněné vlny mít. Na fotkách jsou pořádně vyzývaví jako by se učili od samotných Mötley Crüe, jejich koncerty zdobí hradby Marshallů, umí napsat pořádně hitovou skladbu, která nepostrádá komerční potenciál a nechybí jim pochopitelně kus muzikantského umění. I když vysvětlujte tohle fanatickému příznivci Dream Theater.
Jejich debut „Die For Diamonds“ je ukazuje jako už takřka dospělou rock n´rollovou kapelu, tedy tím, čím trpěla první alba jejich souputníků jako King Lizard, Peep Show, Distroted Wonderland nebo Dustineyes. Billion Dollar Babies na „Die For Diamonds“ vyzráli a překládají kolekci deseti vyvážených věcí, které můžeme považovat za sbírku hitů. „Buď jsou není ani jeden hit nebo jsou to hity všechno,“ řekl kdysi jeden z mých kamarádů na adresu debutu Crashdïet „Rest In Sleaze“. A podobné přirovnání můžeme použít i pro „Die For Diamonds“.
Už od startovací „Boys Night Out“, kterou provázejí šťavnaté dechy, přes stadiónové hymny „Highes Mountain“ a „Restless Minds“ se dostáváme až k nezvykle tvrdé „Lose It“, kterou pohání kupředu hladové riffy a skladba jimi získává kovový nádech. Pak je tu „Key To My Heart“, což je pravděpodobně největší hit desky s refrénem, za který by se nemuseli stydět ani Bon Jovi a jenž, pokud kapela bude mít kapku pověstného štěstí, bude bourat (i když zatím asi jen v předprogramu slavnějších kolegů) všechny stadióny světa.
„Second Time“ nepřekvapí zhola ničím a je jednou z hlušších míst desky. Zato „Right On Time“ má své kouzlo zejména v tom, že po tradičně silném refrénu nepřijde, jak bývá zvykem, kytarové sólo, ale slovo si převezme rock n´rollově laděný klavír, který skladbu trochu přenese do atmosféry zahulených saloonů Divokého západu. A pomalu jdeme do finiše. „Stand Your Ground“ se, byť trochu nevýrazně, vrací k hairmetalové explozi (zejména díky úvodním kytarám) konce osmdesátých let, „Nineteen Ninety Four“ zase trochu zachrastí metalovým řetězem a závěrečná „We Don´t Live Forever“ má v sobě kromě hitového potenciálu pořádnou dávku rebelského výrazu, až máte strach, že na vás zpěvák Frankie Rich flusne jedovatou slinu.
Kdybych měl přistoupit k hodnocení, tak mi nezbývá než konstatovat, že se „Die For Diamonds“ povedla. Možná mi na ní chybí nějaká pro glam metalové kapely tolik typická balada, jenže ono to jde i bez nich. Zmínil jsem tu „Rest In Sleaze“. „Die For Diamonds“ nebude s největší pravděpodobností tak přelomovou deskou jakou byla tahle prvotina Crashdïet, ale dle mého bude jednou z důležitých nahrávek Nové vlny skandinávského glam metalu. Billion Dollar Babies mají v současné době potenciál stát se jednou z vedoucích kapel žánru. Uvidíme, jestli jej zúročí.
|
