Brainstorm a Primal Fear se asi společné koncertování líbí. Tohle už je druhé evropské turné, které absolvují společně, což může power metalové fanoušky jedině těšit. Nejen, že v jednom balíčku dostanou dvě žánrově velmi podobné kapely, ale navíc také dvě kapely, které ve většině případů předvádějí na pódiu totální smršť. Fanoušci moc dobře vědí, že tyhle bandy jsou zárukou nadupané show, takže MoR Café bylo zase jednou pořádně zaplněno, ačkoli mělo turné druhý den zastávku v Praze. Německou dvojici doplnili ještě třetí krajané, oldschool heavíkáři Palace.

Ti kolem půl osmé celí večer otevírali s hudbou, která se zaručeně musí líbit třeba fanouškům Running Wild. Předvedli opravdu oldschool se vším všudy, včetně oblečení. Harald Piller má příznačné jméno, protože jeho vokál skutečně řeže jako pila, což se v takové muzice jedině cení. Protože jsem nebyla předem seznámená s tvorbou kapely (abych byla přesnější, nikdy předtím jsem o nich neslyšela ani slovo), a také vzhledem k tomu, že mě jejich tvorba mírně žánrově míjí, nevyvolala ve mně jejich show nějaké přehnané nadšení. Ale na druhou stranu mě ani neodradila od toho, abych zůstala až do konce. Pánům se rozhodně nedá upřít nadšení z toho, co dělají, a také schopnost strhnout diváky, tedy tu část diváků, která měla k tomuto stylu muziky vřelejší vztah, než já. Palace mají na kontě šest alb, takže bylo na krátkou show z čeho brát. Otevíralo se skladbou „Between Heaven And Hell“ z posledního počinu „Dreamevilized“, ze které jsem zachytila ještě titulku. Na balkóně jsem si pochvalovala dobře slyšitelnou basu, ale když jsem slezla dolů, zněl zvuk naopak až nepříjemně moc přebasovaně. S výběrem předkapely mohlo být ale rozhodně hůř, Palace se aspoň moc dobře hodili do celkové koncepce večera.

Brainstorm jsou koncertní jistota. Přijdou, spustí hurikán a nechají za sebou totální spoušť. Už jsem měla tu čest je vidět mnohokrát a nikdy mě ani v nejmenším nezklamali. Je jedno, že jejich poslední album není úplně takové, jaké bych si ho představovala. Dokonce ani nevadí, že nové věci tvořily významnou část setlistu. Navíc jejich strhující show měla obrovskou podporu i u publika. Na jeho reakcích vůbec nebylo poznat, že Brainstorm tam ten večer nejsou jako hlavní kapela. Andy B. Franck je nejen výborný zpěvák, ale také neskutečný frontman, který přesně ví, jak s lidmi pod pódiem pracovat a ještě si u toho svůj pobyt v koncertním osvětlení pořádně užít. Opravdu mě baví jeho vtipné hlášky, po kterých se sám začne smát tak, že musí na chvíli odložit mikrofon. Paradoxně to ale tentokrát bylo něco úplně jiného, než Andy, co mě na jejich show zaujalo nejvíc. Bylo to krátké basové sólo Antonia Ievy, což je (na rozdíl od sóla kytarového) pěkně raritní záležitost. A to je dle mého nesmírná škoda, protože v podání tohohle brilantního basáka to byl báječný zážitek. Už jsem zmínila, že Brainstorm v setlistu opravdu poctivě propagovali svoji novinku. Skladby „Below the Line“ nebo „Temple of Stone“ si vedly nadmíru dobře i v přímém srovnání se staršími osvědčenými peckami. Paradoxně jediná novinka, u které se mi zdálo, že se trochu minula účinkem, byla klipová „In These Walls“. Kapela ale naštěstí nezapomněla, že má i nějaké starší desky, a nachystala nám nadmíru příjemný průřez – ze zaručených hitů to byly „Shiver“, „Falling Spiral Down“, nebo „Fire Walk With Me“, častější návštěvníky jejich show pak určitě potěšily raritnější záležitosti v podobě „Redemption in Your Eyes“ a letité „Shadowland“. Z mého pohledu byly ovšem totálním vrcholem večera skladby „Shiva´s Tears“ a „All Those Words“ (jejíž refrénové melodie se publikum hlasitě chytilo už při prvních tónech a po skončení písně se jí naopak nechtělo pustit, což příjemným způsobem připomnělo parádní zážitek na minulém ročníku Masters of Rock). Andy si nemohl zlínské publikum vynachválit. Dokonce tvrdil, že by nás nejraději všechny naložil do autobusu a vozil si nás celé turné s sebou. Při „Highs Without Lows“ nás pak odměnil za naši podporu i za cenu, že se na něj zvukaři naštvou. Slezl z pódia do davu, rozskákal všechny kolem sebe a pak tam odzpíval většinu skladby – vlastně její větší část strávil spíš na ramenou jednoho velmi ochotného fanouška. Tohle publikum vždycky miluje, a pokud si někoho Brainstorm nezískali už během první skladby, tak tímhle už určitě. Jenom škoda poněkud useknutého konce, kdy si publikum hlasitě žádalo víc, ale Andy se jen mohl za celou kapelu přijít omluvit, že čas už vypršel.

Primal Fear dělají fanouškům pěkný bordel ve svých kytaristech. Pomalu nezažijete turné, aby byli ve stejné kombinaci, jako na tom předchozím. Tentokrát chyběl Magnus Karlsson, který vynechal z osobních důvodů, a vedle Alexe Beyrodta se tak objevil jako náhrada řecký mladíček, který si říká Constantine, a momentálně působí v Mystic Prophecy. Primal Fear už jsem viděla mockrát a dá se o nich říct to samé, jako o Brainstorm – naživo jsou zárukou parádní show. Ve Zlíně jsem si to ovšem z nějakého důvodu neužila jako jindy. Trochu mě rušil zvuk – vokál byl dost utopený, takže jasně jsem slyšela jenom Ralfovy výšky (ne, že by jich bylo málo, samozřejmě). Také mohlo hrát roli, že mírně pozměněná sestava ještě není sehraná, nebo i fakt, že na pódiu byla údajně pořádná sauna. Každopádně, i když kapela odehrála tradičně velmi energickou show, která byla zajímavá, zábavná a bez nějakých velkých chyb, měla jsem pocit, jako kdyby ke stoprocentnímu nasazení tentokrát pár procent chybělo. Ale Primal Fear si to můžou dovolit. I Když trochu uberou, pořád mají publiku hodně co nabídnout. Začínalo se s novým albem „Unbreakable“ – trojici novinek na začátku přerušila pouze starší nářezovka „Nuclear Fire“. Novinek nakonec zaznělo pět, takže ani hlavní kapela ten večer nepodcenila propagaci poslední desky. Vtipnou položkou v setlistu bylo spojení tří skladeb s andělskou tématikou (Where Angels Die, Demons and Angels a Angel in Black). Trochu mě překvapila absence některých hitů, které jsem čekala najisto (samozřejmě ale nechyběla „Metal is Forever“, bez té by to nešlo) a jako přídavek jsme dostali kombinaci jak na svatbě: něco nového („Bad Guys Wear Black“) a něco starého („Chainbreaker“ z eponymního debutu). K nejsvětlejším momentům celého večera pak patřilo bicí sólo Randyho Blacka – ten chlap je vážně řezník. Publikum, rozjeté už z Brainstorm, dávalo svou přízeň neúnavně najevo až do konce a ani třetí kapela v pořadí si nemohla atmosféru vynachválit. Jak Primal Fear, tak Brainstorm to ten večer zase jednou pořádně rozjeli a nudit se asi mohl jen málokdo. A když to vezmeme jako pomyslný souboj, vychází mi jako vítězové Brainstorm, protože jejich show neměla ani tu nejmenší chybu.
Setlist: Strike, Give 'em Hell, Nuclear Fire, Unbreakable Pt. 2, Seven Seals, Black Sun, Where Angels Die /Demons and Angels / Angel in Black, Metal Nation, Fighting the Darkness, Final Embrace, Metal is Forever, Bad Guys Wear Black, Chainbreaker