V úvodu recenze si představíme tuto poměrně mladou kapelu z dalekého Japonska. Light Bringer je parta, která vznikla v roce 2005 a na kontě má již tři studiové desky, které se drží žánru melodického speed-power metalu, ovšem v mnohem modernějším pojetí. Patrně největším překvapením je angažování zpěvačky Fuki, jejíž hlas dodává posluchači pocit, že skutečně slyší anděla. Kapela hraje stylem, který mi připomněl slavnou předělávku skladby "I Kissed A Girl" od Katy Pery. Je to něco, s čím se posluchač melodického metalu zase tak často nesetkává a tím to kapele přidává menší pozitiva. V loňském roce byla vydána deska „Genesis”, která srší moderními zvuky, dobrými výkony, ale bohužel také mnoha hluchými místy, které album zbytečně degradují. Ale nepředbíhejme.
Po dvouminutovém intru „創世”, které nenabízí prakticky žádné zajímavé nápady, se rozjede úvodní „Ark”. První, co vás příjemně praští do uší, je již zmiňovaný hlas zpěvačky Fuki. Tato píseň však zrovna nepatří mezi favority alba. Light Bringer opravdu nezačali nijak zvlášť dobře. Fádní a poměrně nudný start desky však velmi rychle napravuje singl „Noah”, který je typickou ukázkou speed metalu s melodickým refrénem, který se vám okamžitě zaryje pod kůži. Muzikanti své nástroje ovládají dokonale a andělský hlásek Fuki tomu dodává ty správné grády a punc výjimečnosti, který Light Bringer odlišuje od jiných kapel podobného žánru. Následující „Merrymaker” zaujme moderními prvky, které nejsou v tomto zprofanovaném stylu zvykem, ale jinak tato skladba na zadek neposadí. Neboť v každém momentu, kdy se skladba dostává do svého vrcholu, se tempo zastaví, a začíná se opět od začátku. Čtvrtá „Babel” zní jako další z mnoha "hitů" rádiové stanice Evropa 2. Přestože jste si jisti, že posloucháte stále ta samou kapelu, tak může být pro někoho poměrně složité, aby se dostal přes tyto stylové kotrmelce. Jak je známo, tak posluchači speed metalu jsou většinou velmi konzervativní.
Se skladbami „カルンシュタインの系譜” a „Just Kidding!” se nálada alba vrací zpět k tvrdšímu stylu a nabízí zajímavé momenty, ve kterých Fukin hlas zní velmi příjemně, nicméně každým dalším poslechem se mi zdá, že si se svým hlasem zatím neumí moc hrát, a že se zbytečně drží ve stejných pasážích, což je docela škoda. Při poslechu „光の王女” se začínám mírně ztrácet v tom, co nám vlastně tato parta chce říci. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že se Light Bringer stále hledají a nedokáží se držet v jednom směru. Stále cítím náznaky taneční hudby a celek tak zní jako metalový tribut slavné ABBY, kde cítíte popovou nasládlost, která se spojuje s tvrdou hudbou. Zda je to dobře nebo špatně, to nechám na vás. Já bych si však výlety do jiných stylových vod dokázal představit rozhodně mnohem zajímavěji. V písni „Espoir” se opět vracíme k větší tvrdosti, ale bohužel mi tato skladba ke zbytku alba vůbec nepasuje. Nemá prakticky co nabídnout a zdá se, že kapela jen vaří z vody. Předposlední skladba „風 ” je dalším adeptem na singl. Pomalejší a velmi procítěná skladba, která pohladí na duši a opět máte chuť si říkat, že některé zádrhely této kapele přece jen odpustíte.
Opravdová útěcha pro všechny vyznávače speed metalu však přichází až se závěrečnou „Love You”. Při jejím poslechu jsem měl husí kůži až na zadku a spolu se skadbou „Noah” ji považuji za to nejlepší, co na desce je. Právě díky těmto dvěma písním beru album na milost, přestože stále nevím, co si mám o něm přesně myslet. Po mnoha posleších musím uznat, že to rozhodně žádná tragédie není, ale není to ani žádný skvost, který byste s chutí poslouchali až do zblbnutí. Tři dobré a dvě perfektní skladby opravdu nestačí k tomu, abych tuto desku ohodnotil více než pěti body.
Light Bringer mají silný potenciál a pokud ještě více zapracují na svých nápadech, tak by se mohla v příštích letech zrodit deska, která by mohla skutečně příjemně překvapit. Kluci hrát umí a zpěvačka Fuki má tak příjemný hlásek, že několik skladeb z hlavy prostě nevyženete ani párem slonů. Nezbývá, než doufat, že příští album bude mít větší smršť zajímavých nápadů, protože jinak toho ke zlepšení moc není.
|
