Mám vrozenou nedůvěru k veškeré muzice, která pochází ze Španělska či podobných zemí. Je to zřejmě způsobeno dlouholetou praxí. Prakticky pokaždé, když jsem dala příležitost nějaké bandě z těchto končin, měla jsem následně pocit, že budu muset dezinfikovat přehrávač. Existují zajisté světlé výjimky (moji omluvu nechť přijmou v první řadě Mägo de Oz a Father Golem). Jsem ráda, že můžu konstatovat, že Španělsko se může chlubit i minimálně jednou kvalitní AOR kapelou. Je nasnadě, že mám na mysli právě recenzované Hardreams. Ačkoli tahle barcelonská smečka funguje už od roku 2000 a má na kontě už tři alba, k mým uším se dostala až s letošní novinkou.
Kapela hraje příjemnou kombinaci evropského AOR a hardrocku. Díky výrazným klávesám k tomu přidávají slyšitelný devadesátkový feeling. Připomínají tak kombinaci Mr. Big, Journey, Magnum, Whitesnake, ale i Brother Firetribe. V tomto případě je srovnání s kapelami na místě, protože na albu určitě najdete několik melodií, které vám budou mírně povědomé. Na druhou stranu je deska neskutečně příjemná na poslech a skladbám se nedá upřít velká dávka chytlavosti. Hardreams jsou přímočará, nekomplikovaná kapela, ve které toho opakovanými poslechy sice nic moc nového neobjevíte, ale na druhou stranu vám jejich hudba rozhodně zlepší den a jen tak vás nudit nezačne. Fanoušky výše zmíněných kapel může nahrávka vlastně jedině potěšit.
Produkce je výborná, takže můžou bez problémů vyniknout především povedené kytary a příjemný vokál. Manu sice rozhodně není nijak zázračně supernadaným zpěvákem, ale jeho mírně nakřáplý hlas lahodí uchu. Perfektně se do skladeb hodí, netlačí se zbytečně nikam, kde by na to neměl a vnáší do hudby potřebné emoce. I jeho angličtina je hodně slušná, takže vokál ve výsledku řadím k největším plusům desky.
K mínusům by se vedle podobnosti s ostatní produkcí v tomhle žánru dala počítat i absence většího hitu. Na druhou stranu všechny skladby mají něco do sebe a žádné nechybí určitá dávka chytlavosti. Kapela střídá šlapavé střednětempé rockové vypalovačky („Unbroken Promises“, „The War is Over“), agresivnější tvrdší vypalovačky („A High Mountain To Climb“) a srdceryvné sladké ploužáky („It’s Only Love“, „Now You’re Mine“). Hned úvodní skladba „Count on Me“ vám řekne o tváři kapely prakticky všechno – má příjemné vokály, pěkně dokreslující klávesy a typický AOR nádech. Podobně jsou na tom třeba skladby „Cross the Line“ nebo „The Land Inside Our Souls“, které především díky klávesám připomenou mladé severské bandy jako The Poodles. Asi nejvíc z desky vyčnívají zasmušilá „The War Is Over“ s velmi chytlavým refrénem, rozpustilá „Goin’ Fast“ a závěrečná bluesová „All And Now“. Musím uznat, že tahle poloha kapele hodně sluší a konkrétně tahle skladba v ničem nezaostává za absolutní žánrovou špičkou.
Od Hardreams nečekejte nic jiného než příjemný melodický hardrock v trochu modernějším kabátě. Pokud vám to stačí, neváhejte. Přesně tohle při poslechu jejich desky dostanete – bez nějakého přehnaného novátorství nebo zářné invence. Na druhou stranu ovšem ve velmi slušivém balení a s dobře stravitelným obsahem.
|
