Italská glam rocková kapela Roxin´ Palace, která letos vydala svůj eponymní debut, bude podle jména posluchačům pravděpodobně naprosto neznámá. Což by se mohlo trochu zlepšit při bližším pohledu na line-up. Zakladetelem a mozkem kapely je totiž Alex Corona, kytarista nedávno rozpuštěných a zase obnovených Revoltons, a za bicí soustavou sedí Elvis Ortolan, bývalý bubeník v našich končinách dobře známých folkařů Elvenking. Oba měli zřejmě silně glamové choutky, které jejich původní kapely neuspokojovaly, což vedlo ke vzniku této formace.
A musím říct, že krok to nebyl úplně marný. Rovnou se nabízí srovnání s jiným italským glamovým projektem, a totiž Hell in the Club. Už jen kvůli tomu, že její zpěvák Damna (pardon, v téhle kapele si říká Dave), hostuje ve skladbě „We Are Loosing Both“. Ačkoli to tak po prvním poslechu desky nevypadalo, nakonec vycházejí z přímého srovnání lépe právě Roxin´ Palace. Tahle banda je totiž v rámci stylu zástupcem poněkud syrovějšího provedení. Nabízejí poněkud „špinavější“ a méně uhlazenou hudbu i samotnou produkci, což mi sedlo trochu víc, než nablýskaná placka jejich kolegů.
U takhle jednoduché muziky je to možná paradox, ale tahle deska chce trochu víc času. Po prvním poslechu z ní nezůstalo prakticky nic, co by mě nutilo si ji znova pustit, možná hlavně proto, že nedisponuje (až na výjimku v podobě eponymního otvíráku) prvoplánovými hity.  Při opakovaných posleších ovšem vylezou na povrch chytlavé nápěvy, které se nachází prakticky v každé skladbě. Nejsilnějšími momenty jsou pak „Empty Virus“, zmíněná „We are Loosing Both“ a „Tears on the Road“. Velkým plusem kapely je také vokalista Axel Lessio, který má příjemně zabarvený hlas, dobře sedí k muzice a potřebný rozsah zvládá naprosto lehce.
Kapela naprosto očividně staví na základech typu Skid Row (to je hodně slyšet především pomalé skladbě „Gothic L.A.“), Hardcore Superstar, popřípadě Crashdiet. Fanoušci podobných seskupení by si tu měli přijít na své, pokud zapojí trochu trpělivosti a pozorného poslechu a neodsoudí desku hned po prvním protočení. Ačkoli je materiál opravdu hodně syrový, na první album zní vyzrále a neobsahuje žádné vyloženě slabé momenty.
|
