Kapela Tanker vydala album „Life Is The Best Writer Ever“. Kapela Tanker přerušila až do odvolání svoji činnost. Obě dvě věty platí a obě skutečnosti přišly poměrně krátce po sobě, takže Tankeři neměli moc příležitostí představit svoji albovou novinku. Třeba se toho ještě dočkáme. A do té doby vezměte zavděk povídáním s kapitánem Tankeru , kytaristou a zpěvákem Petrem Šodkem.
Nelze začít jinak, než otázkou týkající se současného stavu Tanker. Na stránkách jsi oznámil, že Tanker přerušují činnost, nicméně že se v pravý čas vrátí. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí a jak si představuješ ten ideální čas a podmínky pro obnovení činnosti? A co momentálně kutíš, věnuješ se hudbě, pomáháš nějak těm ideálním podmínkám, nebo tomu necháváš volný průchod?
Ahoj a hned přímo na tělo! Problém byl v tom, že Tanker ustrnul na mrtvém bodě, spousta kapel to zná, do toho se dostaly rodinné problémy, zdravotní (ano, i takový drsňák a metalista jako já se může psychicky zhroutit), mezitím jsme natáčeli CD „Life“, které je, dle ohlasů fanoušků, dost povedené a kde hraje nový člen Tankeru Radek. Shodou okolností se i původní kytarista jmenoval Radek. No a ten přinesl do Tankeru nový prvek…Rock’n‘Roll. Temný, zemitý, Elvisovský rockec. Proto je i CD „Life“ zase úplně něco jiného. Přenechal jsem mu tam většinu sólových partů a výsledek je znát. Někdo nás za to chválí, že jsme konečně Hard-rock, někdo zase nemůže přenést přes srdce, že už to není ten melodický a vycinkaný Tanker, kde slovo “lampa, rozuměj elektronka“ bylo slovem u nás zakázaným :-). Ideální podmínky nastanou, až se časově a finančně upraví vztahy mezi členy Tankeru, což bych viděl asi na konec podzimu. Zatím se věnuji projektu „Everleave“ kde experimentujeme s metalovou operou, spíš rychlými, až speedmetalovými riffy. A členové jsou úplně první kytarista Tankeru Luboš J. a druhý basák Tankeru Carlos B. Ti to zabalili kdysi kvůli svým vlastním důvodům, ale jednou rocker, pořád rocker. V Everleave přislíbil účast i bývalý bubeník staré sestavy Tankeru Jirka M. Jinak hudbě sám o sobě samozřejmě pomáhám tím, že skládám na zakázku reklamní spoty pro tenerifskou společnost, kde mám kamaráda, takže se hudebně vyřádím až, až!
Tanker má za sebou dlouhá léta působení na scéně, vždyť svojí první nahrávku jste vydali již před patnácti lety. Které období považuješ pro Tanker za nejúspěšnější, a kdybys mohl vybírat ze svých bývalých spoluhráčů all-star sestavu, jak by asi vypadala?
No, dneska mně vůbec nešetříš… Ale co. Nejúspěšnější období byla dvě. Roky starého Tankeru 1998 – 2001 a pak 2005 - 2008. Nejsem ten, který by pokrytecky poplácával po zádech své bývalé i nynější spoluhráče a říkal jim, “s tebou chci hrát celý život.“ Tak jo, tak ať si to od nich vyžeru: Jako bubeník, tam je to jasné, měli jsme za celou dobu jen dva a oba jsou Tankeři tělem i duší, takže si představme koncert, kde se vystřídají bubeníci.
A to Jirka Mitura za starou sestavu a Láďa Tobola za stávající sestavu. Pak tu máme baskytaristu: tam, i když jen o chloupek vítězí Honza Lanča ze stávající sestavy před zesnulým mistrem basu Eiffelem. Zase Carlos (nyní v mém Everleave) jako basák byl a je skvělý člověk a muzikant, ale hudebně prostě a jasně vede Honza Lanča. Kytaristé: Jednoduchá volba, Luboš Jalůvka., protože to hudební cítění má blíže k tomu mému a zpěvák… Na to si odpověz sám :-). Samozřejmě, že jediný zpěvák Tankeru jsem byl já a co se týče zpěvulí, tak Cat Peterková byla skvělá, ale Petra Nedorostová to uměla podat zase jinak. A máš tu all-stars Tanker. Doufám, že se na mně kluci nebudou zlobit, ale tak bych to udělal já. Snad ještě Adama Zbranka na klávesy, ale ten zvlčel a dal se na Jazz :-).
Kterou z vašich nahrávek bys doporučil tomu, kdo vás nezná, jako ideálního reprezentanta Tanker?
Jednoznačně „SINS“, sice už nemáme zpěvačku, ale akordicky, pocitově, ta je mi srdci nejbližší. A „Everleave“ jako prezentaci, co se dá udělat, když může člověk dělat jen hudbu a nechodit do práce a věnovat se psaní. Taky nám ji vydali Tommü records, a proto se taky jmenuje náš nový projekt „Everleave“, kde už jen z názvu na tebe dýchne atmosféra světa fantazie, světa bez starostí…
Tanker již v roce 2009 s nahrávkou „You Should Pray“ rezignovali na vydávání fyzických nosičů. Co tě k tomu kroku vedlo, myslíš si, že formát klasického CD je definitivně mrtvá záležitost? Tohle EP znamenalo i jakýsi zlom ve vašem směřování, kdy jste v porovnání s předchozími dvěma alby zhrubli, ztěžkli, zprogresivněli…, souvisela tahle změna s tím, že z kapely odešlo něžné pohlaví nebo jsi měl potřebu se sám vyvíjet novým směrem?
CD nosičům už odzvonilo dávno, ale nezatracuji je. Teď si můžeš nechat vylisovat za pár šlupek normální CD (viz. SINS 2008). Ale forma MP3,internet, prostě ten svět se zmenšuje, náklady na studia klesají a jestli mi teď někdo začne tvrdit, že ceny jdou nahoru, tak ať jdou spíše k vydavatelstvím. Takže proto ta elektronická forma. Ale v záloze máme vždycky hotový cover, mastering, jen jej hodit do lisu. Ale to až podle toho, jak se bude líbit právě ta elektronická forma. Ale neboj se nic, i když zhrubneme, máme v plánu zasadit něžné pohlaví do svých řad a sem tam zazní nějaká ta klávesa.
Nedlouho před ohlášenou hibernací vydali Tanker svojí zatím poslední desku „Life Is The Best Writer Ever“. Jaké jsi na ní zaznamenal ohlasy, a není ti trochu líto, že není šance tuhle desku nějak intenzivněji propagovat?
Ťal si do živého. Tahle deska s výstižným názvem „Život je nejlepší spisovatel“ mě provázela dlouhé 3 roky, kdy jsme ji na konci roku 2010 začali točit. Celou touhle deskou vypovídám příběh z jedné části svého období a vnímavý posluchač tam pochopí, co se vlastně stalo a stát se muselo… Sám jsem byl překvapen, že i když není zatím volně na trhu, tak ti co ji slyšeli, si pochvalovali tu dynamičnost a zároveň něhu. Propagace probíhá na www.soundclick.com/tanker a nebo občas vypustím ve slabé chvilce nějakou tu skladbu na Facebooku kapely Tanker.
Můžeš tuhle desku čtenářům blíž představit?
Viz. výše, ale ve zkratce, deska vlastně začíná písničkou „Volání“ (ano, některé texty jsou zpívané už v češtině) a vlastně ukazuje období mého šílenství, psychických záchvatů, léčení se u psychiatrů, takové volání o pomoc, můžeš si vybrat jestli si vybereš pomocnou ruku toho lékaře, a nebo ďábla. Další skladbou je „Why“ (Proč), kdy se sám sebe ptám, proč se tohle stalo, proč jsem to v sobě dusil, a tak bych mohl pokračovat, ale to je spíš na recenzi než na povídání. Snad jen, že deska končí optimisticky skladbou „High Over Moon“, kde konečně poznávám zase sebe, kamarády, lásku a chuť do života. 13 skladba je bonus, instrumentální „Running out of life“ a je to alternativní konec desky. Ale snad už je to za mnou a už nebudu muset utíkat od života a svých povinností…
Pro mě osobně je tahle deska poměrně roztříštěná, jako by se v ní odrážely různá období činnosti Tankeru, která z poloh na desce zaznamenaná je pro tebe ta nejpřirozenější? A jak to máš s rozdělením na české a anglické texty, v kterém jazyce se ti píše snáz a jak rozhoduješ o tom, který jazyk pro kterou skladbu použiješ?
Na tu první otázku o té roztříštěnosti sis odpověděl sám, a asi jsi pochopil, v jakých stavech jsem ty skladby psal. Ono se to neví, ale bylo to se mnou hodně nahnuté a nevědělo se, jestli neskončím někde v ústavu. A to jsem abstinent a nekuřák, a o drogách nemluvě. Rád bych poděkoval rodině, kamarádkám a kamarádům, kteří mně podrželi ve chvílích nejtěžších, tady se ukázalo, že v nouzi poznáš přítele. Má minulá práce mě málem zničila (byl jsem nasazen jako Specnaz do oblasti Alžíru záchranných jednotek) a dusil ty svinstva v sobě 10 let, až to prostě někde uvnitř bouchlo… K druhé otázce, nejpřirozenější poloha je asi „Volání“ nebo“ What did you say?“. A texty? Jelikož je pro mě angličtina zajímavější a určitě pestřejší, tak ty anglické jsou pro mne přirozenější, ale nebráním se českým textům a chystám se i napsat celé CD v češtině, kde strana B bude v angličtině :-). Záleží na tom, jaká je melodie a co se mi honí hlavou.
Jak vlastně nahrávka vznikala? Ptám se hlavně v souvislosti s tím, že mi úvodní "Volání" zvukově nepřijde jako jedna várka se zbytkem desky.
Stopáž se dělala jako obvykle u Michala Smolana v jeho studiu ASI (jednotlivé nástroje) a my jsme si dělali mix a mastering. No a každému se líbil jiný zvuk, ten chtěl více toho ten zas onoho a tak vzniklo asi pět verzí a nakonec jsem se rozhodl, že všichni se na stejném zvuku nedomluvíme, a tak jsem to udělal podle připomínek každého jak chtěl a zvolil cestu kompromisu. Což, jak jsi zjistil, nebylo až tak špatné. A konečná verze je verze, která se objeví i jako konečná na oficiálních stránkách. Samozřejmě, každý z členů mohl do toho ještě mluvit, ale konečnou úpravu jsem udělal takovou, jaká je, protože v kapele máme studiového technika a ten to slyší zase jinak. Ale nakonec... Doufám, že se deska zvukově povedla!
Který z hudebních prožitků byl pro tebe do současné doby tím nejsilnějším?
Asi bych napsal, že křest CD „SINS“ ve Stounu, takové to klubové hraní, třeba na srazu kytaristů apod.
Do naší Metalparády jsi nasadil skladbu „Life“, má pro tebe tahle věc nějaký speciální význam, považuješ jí z tvých aktuálních hudebních miminek za nejpovedenější?
„Pokud nejde o život, jde o…“ Nepovažuji, ale tam vyzní nejvíce ta nová krev a směřování Tankeru. Další bude „Volání“.
A na závěr máš prostor pro to říct, co bys rád a na co jsem se nezeptal ;-).
Zeptal ses mě úplně na vše. Nechci filozofovat, ale denně se setkávám se zlomenými lidmi, naše vláda jde do kytek, jsme Evropě pro smích. Pojďme jim ukázat, že nás jen tak nezlomí. Vím, že právo jednotlivce podléhá právu většiny, ale kdo zná, ten může!
|
