Že jsou Hollywood Burnouts jedna z řady kapel, která využívá vlny zájmu o moderní hair metal, víme už od loňska. Že zní, jako kdyby nebyli z Německa, ale vyhřívali si cemry na plážích slunné Kalifornie, víme už taky. Takže vlastně jedinou novinkou v táboře téhle kapely je fakt, že jim vyšla druhá deska, kterou pojmenovali „Kick It Up A Notch!“. Jak zní, je taky skoro jasné. Zájem o hair metal stále trvá, tak proč měnit zavedený styl? A Hollywood Burnouts už podle debutu „Excess All Areas“ rozhodně nejsou průkopnickou kapelou.
Na druhou stranu kapele je nutno přiznat, že od loňského debutu udělala velký krok dopředu. Vytříbil se její rukopis, zpěv Mikea Nazztyho se stal intonačně jistým a podařilo se složit (samozřejmě k přihlédnutím k faktu, že se rozhodně nejedná o nic původního) nebývale silnou kolekci skladeb. Už od úvodní pecky „Ghost“ deska jede na plné obrátky a vsadilo se, v porovnání s debutem, na více zpěvné refrény. Ubylo skandování, přibylo melodií. A co je nejvíce potěšující, Hollywood Burnouts se takřka definitivně zbavili německé urputnosti, kterou tamní kapely vždy doslova oplývaly.
Deska má vztyčných bodů hned několik. Rozhodně zaujme výborná slide kytara v „Satan City Shuffle“, skladbě, která vzdává hold feťáckému období Aerosmith. Vynikající je také „Access All Areas“, která začíná jako zmršený brácha AC/DC, ovšem dál žije svým životem a má tam radostnou atmosféru, že připomene vlezlé popěvky z nejsilnějšího období Twisted Sister.
Výborný a skutečně na první poslech zapamatovatelný refrén má i „Ain´t That A Bitch“. Velice překvapí i zklidněná mezihra v jinak divoké „The Mirror“, která možná jako jediná (ještě se slokou v nevýrazné „Out Of Hell“) odkazuje na germánský původ kapely.
Nakonec zaujme i coververze "Sweet Soul Sister" od The Cult, i když charisma původní nahrávky se trochu stírá projevem zpěváka, který nemá takové kouzlo jako Ian Astbury.
„Kick It Up A Notch!“ je hra na Kalifornii. Na dobu, kdy se zdrogovaný Nikki Sixx válel v šatně svého heroinového doupěte ve Van Nuys, kdy Axl Rose s pomocí Izzyho Stradlina hledal ještě svou identitu a kdy Poison přemýšleli, jakou barvu si kydnou na své vlasy. Je to ovšem hra velice sympatická a plná průvodních znaků té doby. Teď jen záleží, jestli posluchač na tu hru přistoupí nebo ne. Pokud ano, čekají vás docela silné momenty.
|
