Narodil jsem se v roce, kdy asi tak vznikla Nová vlna britského heavy metalu. Pak vyšel debut Iron Maiden, Judas Priest vydali svůj magnum opus British Steel, Motörhead vypálili Ace Of Spades a Diamond Head korunovali celou scénu s nedostižnou deskou Ligthning To The Nation. Tuhle dobu jsem úplně nenažil. Aktivně jsem zažil až devadesátky. Ty začala Metallica a Guns n´Roses… A byl to boom… Bylo to hvězdné a vzrušující. Potom přišla Nirvana, Pantera, Marilyn Manson…

A pak? Nekončící mišmaš reminiscencí něčeho, co už tady bylo a teď je to posluchači nošeno jako hovno na lopatě s tím, že tohle je ta pravá bomba. Ne! Řekněme si to na rovinu. To, co vychází už delší dobu, jsou sice dobré desky, s nádherným zvukem, producentsky ošetřené až do nebes, ale kdo z těchhle kapel vymyslí Child In Time, The End, Stairway To Heaven nebo Black Sabbath? Trochu je mi z té sterility na blití… Ano, dal jsem za poslední dobu pár plných desítek. Ano, dal jsem je třeba Reckless Love. Pro současnou mizérii. Ale co jsou Reckless Love proti třeba Black Sabbath! O ostatních vyžírkách pohasínající slávy ani nemluvě… O tom, kde je ta chyba se klidně rozepište do diskuze…

Pepsi Stone 9.5.2014