Ono už je to jedenáct let, co americká kapela Firehouse vydala svou poslední regulérní desku. To ten čas ale letí… Přitom tahle kapela vedená zpěvákem C. J. Snarem byla svého času s hity „All She Wrote“, „Love Of A Lifetime“, „Reach For The Sky“ nebo „When I Look Into Your Eyes“ žhavým želízkem v ohni amerického rockového mainstreamu. Obou prvních desek, bezejmenného debutu a dvojky „Hold Your Fire“ šlo jen v Americe přes pulty obchodů víc jak tři miliony kusů. A když kapela přežila invazi alternativní hudby v polovině devadesátých let s hitem „I Live My Life For You“, stáhla se nepochopitelně do ústraní. Dlouhou studiovou pauzu vyřešil zpěvák C.J. Snare po svém.
Při společném koncertě na festivalu v Madridu se dohodl s kytarovým čarodějem kapely Pride Chrisem Greenem a spolu založili projekt Rubicon Cross. A tady jsou výsledky jejich práce. Green je skutečně kvalitní kytarista, který si nic nezadá s Billem Levertym z Firehouse. Navíc Snare se pouští opět do svých typických poloh, takže máte leckdy pocit, že posloucháte nové album Firehouse. O to možná v podstatě šlo.
Hned úvodní dvojice skladeb „Locked And Loaded“ a „Next Worse Enemy“ zní, jako kdyby vypadla z druhé, trochu tvrdší desky Firehouse. Balada „Save Me Within“ by zase mohla být pokračováním zmíněných monstrtrháků „Love Of A Lifetime“, „When I Look Into Your Eyes“ a „I Live My Life For You“, ovšem chybí jí ten vyloženě komerční esprit zmíněných skladeb.
Pak se začíná trochu experimentovat. V „You Will Remember Me“ se Green pouští do trochy té kytarové onanie, ovšem brzy se sám zalekne, aby nezněl jako Yngwie Malmsteen. „Moving On“ zase začíná jako balada, kterou by s trochou fantazie mohli hrát Smasking Pumpkins, ovšem zvrhne se do riffování po vzoru Zakka Wyldea.
A do třetice „Kill Or Be Killed“ je takový kočkopes, který neví, jestli se má tvářit drsně nebo zamířit do mainstreamových vod. Trochu rozháranější konec desky tak zachraňuje balada „Shine“, která pokračuje v těch nejlepších tradicích Firehouse.
Rubicon Cross se tváří jako ambiciózní projekt. V podstatě se ale jedná o další desku Firehouse pod jiným jménem a bez Billa Levertyho. Díky Snareově hlasu je tahle deska více firehousovější, než by možná hlavní protagonista chtěl. Ve srovnání s prvními dvěma, respektive třemi alby neobstojí, ale s tvorbou Firehouse na posledních dvou deskách ano.
|
